AKTUALIZOVÁNO – Pod Lysou horu se o víkendu sjela celá česká špička běžců a běžkyň do vrchu. Pro tradiční závod Horský běh na Lysou horu to však byla derniéra, jelikož pořadatelé již podle svých slov nemají sílu bojovat s úřady a jejich byrokracií. Je to velká škoda a plno závodníků se nad tím v diskuzích pozastavuje. Zpět však k samotnému závodu.
O motivaci měli všichni postáráno, neboť čtyři nejlepší z každé kategorie si zajistili letenku na portugalský ostrov Madeira, kde se zhruba za měsíc uskuteční Mistrovství Evropy v běhu do vrchu. V nejnabitější kategorii, mezi muži, se bojovalo pouze o tři místa, neboť se počítá s tím, že stálice českého běhu do vrchu Robert Krupička dostane od atletického svazu divokou kartu.
Trať se významně nelišila od let minulých, závodníky čekaly dvě prudké sjezdovky a všudypřítomná mlha, která doprovázela závodníky celých deset kilometrů a tisíc výškových metrů.
Odstartovalo se v sobotu v 11 hodin na fotbalovém hřišti v Ostravici a po prvním kilometru po rovině kolem řeky se hned naběhlo do prudkého kopce. Nejdříve kousek po asfaltu, poté už se běželo převážně kamenitým terénem.
V prvním stoupání se vepředu oddělila skupinka zhruba desti běžců, ale každý si běžel své tempo. Na první sjezdovce si za podpory bubeníků a povzbuzování fanoušků hlídal čelo závodu maratonský mistr České republiky Vít Pavlišta (AC Slovan Liberec), hned za ním se drželi další reprezentační běžci jako Jan Janů (Hvězda SKP Pardubice), Ondřej Fejfar (AK Kroměříž/Inov-8 team), Tomáš Lichý (TJ TŽ Třinec) a bratři Kučerové (oba VSK Univerzita Brno).
Pořadí se v průběhu závodu výrazně neměnilo, jen se mezi závodníky zvětšovaly rozestupy. Největším smolařem se stal Ondřej Fejfar, který si zhruba v polovině závodu běžel vklidu na třetím místě pro nominaci na ME. Jenže za Albínovým náměstím špatně zahnul a ztratil se.
Nepomohlo mu ani to, že údajně pouze pár metrů za ním běžel Lukáš Kučera, který ho však neupozornil a běžel dál. Alespoň tak to viděli někteří diváci. Kučera si tak doběhl pro třetí a zároveň poslední kvalifikační místo v čase 56:05.
Ondra Fejfar si však byl vědom, že ztráta kvalifikačního místa byla jeho chyba: „Běžel jsem v tu dobu na třetím postupovém místě… Nutno podotknout, že to byla především moje vlastní chyba. Chci moc poděkovat několika lidem, co mě na tento závod dostali na několik hodin ze Švédska do ČR,” uvedl na svém facebooku Fejfar.
K „velké sportovní smůle“, jak celou situaci nazval sám Fejfar, se později vyjádřil i Lukáš Kučera: „Na jednu stranu můžu být rád, že zabloudil, protože jsem se kvalifikoval, ale na druhou stranu je mi jej taky líto. Ondra je dobrej kluk a výbornej běžec. Kdyby nezabloudil asi by to byl zajímavej souboj. Ale myslím, že Ondra by mi v tom posledním seběhu před sjezdovkou asi úplně odběhl.”
Jak viděl tedy daný moment sám Kučera?
“Ondrova odbočení jsem si v mlze všiml ve chvíli kdy vbíhal mezi stromy a zároveň s tím jsem si všiml 4 fáborků do druhé cesty, které ovšem vypadaly spíš jak kdyby byly původně natažené přes cestu, aby tam někdo neběžel a následně je někdo protrhl. Sám jsem si nebyl v tu chvíli vůbec jistý kudy se vydat… Popravdě i kdybych zadýchaný zavolal, dost pochybuju, že by si toho Ondra na tu vzdálenost všiml.”
Vítězem závodu se stal Vít Pavlišta, který si čelo hlídal hned od startu a nedal nikomu šanci. S pohodlným náskokem doběhl na vrchol Lysé hory za 54:39. Na druhém místě skončil talentovaný Jan Janů (55:27), který tím potvrdil svou stálou výkonnost a také se podívá na ME.
Mezi juniory se také sváděl tuhý boj, na prvních třech místech se seřadili Sebastián Vošvrda (1:00:06, AC Mladá Boleslav), Jáchym Kovář (1:00:37, TJ Jiskra Litomyšl) a Pavel Hladík (1:00:58, Hvězda SKP Pardubice).
V kategorii žen si vítězství odnesla nestárnoucí Táňa Metelková (1:07:17, TJ Sokol Hradec Králové), před druhou Monikou Preibischovou (1:08:12, AC Mariánské Lázně) a třetí Adélou Stránskou (1:08:25, ČTBK Iscarex Česká Třebová).
Jak hodnotil svůj výkon vítěz závodu Vít Pavlišta?
„Běželo se mi dobře, od začátku jsem byl vepředu a ono se to časem začalo trhat. Na trati mě nic nepřekvapilo, běžel jsem tady před několika lety a trochu si trasu pamatoval.“
Pavlišta je příkladem komplexního běžce a v poslední době má výbornou formou.
„Žádný horský závod jsem neběžel, v kopcích taky moc netrénuju,“ řekl v cíli a naznačil tím, že nevidí velký rozdíl mezi maratonem a během do vrchu. „Je to hodně podobné, sice nemám tolik síly jako specialisté do vrchu, ale tahle trasa byla hodně běhavá, takže nebyl problém.“ Na otázku, jestli si alespoň pořádně máknul Pavlišta jen zavrtěl hlavou a (s pokorným výrazem) přiznal, že si vítězství v pohodě hlídal.
Zklamaný byl první nepostupující Tomáš Lichý, který v místních horách vyrůstal a těšil se na výhodu domácího prostředí. „Mými ambicemi bylo umístění v první trojce… Nevím proč, ale zdálo se mi, že mi chybí energie a do kopce to nějak nechtělo táhnout,“ uvedl Lichý.
