Rybakros nebo také Rybův memoriál se dnes konal již po šestadvacáté. Na počest běžce, organizátora a tmeliče běžecké komunity Milana Ryby, který v roce 2004 tragicky zahynul na horách. Po atletických závodech měl tehdy ještě v plánu dlouhou běžkařskou túru v Jizerkách a Krkonoších. Vyrazil, přestože ho týmoví kolegové z AVC od tohoto podniku zrazovali. K večeru se výrazně zhoršilo počasí, Milan nejspíš ztratil orientaci a došly mu síly. Pak už ho nikdo nikdy neviděl. V květnu byly nalezeny jeho ostatky poblíž krkonošských Míseček. Rybakros bude navždy vzpomínkou na tohoto muže.
Vloni bylo mínus deset a zvítězili domažlický Martin Frei a jeho kamarádka Terka Klimešová. Dnes ráno sice zasvítilo slunce, ale pak se přihnala šedivá mračna a předzávodní nervozitu tak pocukrovalo trochu sněhu. „Konečně se zase začíná závodit, ta zimní pauza už je dlouhá,“ bylo slyšet z řad strečujících závodníků u altánu vedle rybníka Labuť v Krčském lese. Přestože závod kolidoval s akcí Vaše liga nedaleko odsud, i tentokrát se startovní listina přehoupla přes stovku jmen.
Jeden z potenciálních favoritů, vítěz loňského seriálu běhů Kopec Tomáš Mach se netajil se svou aktuální formou: „V poslední době mi to nějak přestává jít v kopcích, na Partyzánské stezce jsem sváděl velký souboj s Honzou Herdou, kterého normálně porážím.“ A právě vrchařský um se na Rybakrosu náramně hodí, protože ve dvou okruzích čekají na běžce a běžkyně dvě náročná stoupání, kde se láme chleba a hraje o umístění.
V půl jedenácté začalo vydatně chumelit a hlavní organizátor Petr Matiášek posílá běžce do bojů s devítikilometrovou tratí (ženy běží polovinu), soupeři a sebou samými. Už před náběhem do prvního stoupání se od zbytku pole odděluje rychlá čtyřka běžců, která se vzdaluje ostatním. Na čele se střídá Tomáš Edelman z pražské Slavie a orienťák Aleš Drahokoupil z Beer mental teamu.
Situaci kontroluje další vynikající běžec Lukáš Kubričan. „Včera jsem si dal těžký trénink v hale a Rybakros jsem zvolil hlavně kvůli lokalitě, protože bydlím kousek odsud. Do kopce jsem se úplně ideálně necítil, tam mě kluci sbíhali,“ říkal Aleš, který si vytvořil rozhodující náskok v pasáži z kopce a zvítězil. Do cíle se přiřítil v čase 34:03.
O další dvě medaile by asi rozhodla až cílová fotografie či video. Kubričan totiž pozdě zaregistroval mocný finisherský atak Edelmana, který na cílové rovince hravě smazal desetimetrovou ztrátu, takže oba proťali cílovou čáru tělo na tělo. Při předávání cen se tak organizátoři ptali obou borců, kdo vlastně z nich vyhrál. Ve výsledcích mají shodný čas 34:07.
Tomáš Edelman: „Dneska jsem celkem spokojený a závod se mi líbil. Hlavně kvůli tomu, že můžu po roční pauze kvůli vleklému zranění konečně pořádně trénovat a připravovat se na vrchol sezony, kterým bude desítka v hale. Aleš Drahokoupil: „Letos jsem si kvůli studiu naplánoval věnovat se jenom běhu. Vloni jsem jel pár triatlonů, ale to už teď stíhat nebudu. Trénuji šestkrát v týdnu, většinou pod vedením v Kerteamu. Chci běžet svůj první maraton tady v Praze, zjara pojedu na desítku v Pečkách a půlmaraton do Pardubic,“ plánuje rychlonohý specialista na orientační běh.
V dalších kategoriích dominovali například Honza Hostička, který si ještě minulý víkend střihnul garážový maraton v Budějovicích. Mezi čtyřicátníky byl nejrychlejší berounský Jirka Rosol, který provozuje vlastní tenisovou akademii. „Někdy je těžké skloubit běžecký trénink a tím tenisovým, ale daří se mi vybíhat skoro každý den. Dneska mě pěkně potrápily kopce, kde to chce větší sílu a dynamiku,“ říkal.
Mezi ženami se žádné drama nekonalo a pro suverénní triumf si s úsměvem na tváři přiběhla Natálie Grabmüllerová. „Běželo se mi dobře a prostředí Krčského lesa je moc příjemné,“ zhodnotila lakonicky po závodě. Každý, kdo se úspěšně popasoval s nástrahami trati, obdržel chutnou tatranku a kelímek horkého čaje. Škoda jen, že na vyhlašovací ceremoniál už zbyla jen hrstka těch, kterým nevadila zima a počkali, aby mohli zatleskat nejrychlejším.
