O běžcích se často říká, že jsou introverti. Mnozí z nich totiž rádi běhají sami. Ať už jste tedy introverti nebo extroverti popř. něco mezi tím, jukněte, co o nás napsala na Huffingtonpost.com Alena Hall, a netýká se to samozřejmě jen běžců:
Odlišit od sebe introverty a extroverty je na první pohled jen velmi obtížné. Rozdíly se však začínají objevovat v okamžicích, kdy lidé reagují na každodenní životní záležitosti.
V říjnu informovala autorka webu Science of Us Melissa Dahl o několika zjištěních psychologa Briana Littllea, ježkteré publikoval ve své nejnovější knize o lidské osobnosti. Jeho výzkum ukázal, že introverti před důležitými a klíčovými schůzkami mnohem méně pijí kávu (tedy konzumují kofein), než je tomu u extrovertní části populace.
Své závěry obhajuje teorií extroverze Hanse Eysencka a výzkumem Williama Revella a vysvětluje, že jedním z nejzásadnějších rozdílů mezi introverty a extroverty je způsob jejich reakce a ostražitosti na konkrétní prostředí. Kofein, který stimuluje centrální nervovou soustavu, není introverty tolik konzumován proto, že u nich způsobuje spíše pocity vyčerpání a přepracovanosti než nadšení a aktivity, jak je tomu u extrovertů.
Susan Cain ve své přednášce „Síla introvertů“ pro TED v roce 2012 uvedla, že definice introverze se značně liší od běžného klišé, že se jedná čistě o rys stydlivosti.
„Stud je strach ze sociálního rozsudku, uvedla Cain, „introverze ale představuje způsob, jakým lidé reagují na podněty, včetně sociální stimulace. Extroverti touží po velké míře takové stimulace, zatímco introverti se cítí nejlépe a nejživěji v klidnějším prostředí.“
Struktura společnosti posledních desetiletí odpovídá rozměrným sociálním konstruktům – otevřené a společné kanceláře, hlasité bary a restaurace, masové třídy ve školách – a to navzdory faktu, že minimálně jednu třetinu společnosti tvoří právě introverti. Je třeba si nicméně uvědomit, že introvertní či extrovertní tendence spadají do širokého spektra lidské osobnosti, neexistuje tudíž čistý a absolutní introvert či extrovert.
Pro základní pochopení introvertního člověka je dobré připomenout také výrok slavného švýcarského psychiatra Carla Gustava Junga: „Introverta nejsnadněji poznáte v masovém prostředí plném velkého množství sociální stimulace. Zde je introvert také nejzranitelnější.“
Výzkumy o kofeinu však stranou, níže uvádíme deset způsobů, kterými introverti komunikují se světem kolem sebe jinak, než to dělají extroverti:
1. Ustupují z davu
„Ve 20. století jsme narazili na odlišnou sociální kulturu plnou osobností,“ uvedla Cain ve své přednášce. „Ze zemědělského prostředí se společnost vyvinula směrem k masovému byznysu, lidé se stěhují z menších měst do větších a místo, aby pracovali po boku těch, které dobře znají, fungují v davu na sobě nezávislých osobností.“
Výsledný dav je často hlasitý, výrazný a přetížený, což snadno vede k přílišné sociální stimulaci vůči introvertům. Takové prostředí z nich pak vysává fyzickou energii. Fyzicky se cítí být od společnosti izolovaní a v širokém prostředí neradi masově komunikují, proto raději ustupují z davu stranou a přejí si být kdekoliv jinde.
2. Preferují hlubší konverzace
Extrovertům stačí krátké a jednoduché rozhovory, jsou schopní se bavit s kýmkoliv a kdekoliv, v tramvaji, na ulici, v obchodě, klidně s úplně cizími lidmi. Takové interakce je posilují a dodávají jim energii. Naopak z introvertů zbytečné a často nudné konverzace energii vysávají, k životu je nepotřebují. Mnohem raději se věnují rozsáhlejším debatám s někým, koho znají, velmi pohodlně se cítí v pozicích pasivních a klidných posluchačů. Jakmile taková debata skončí, užívají si pocity samoty, kdy mohou veškeré myšlenky vstřebat.
3. Na podiu jsou úspěšní
„Domnívám se, že více než polovina těch, kteří se živí veřejnými vystoupeními, patří mezi introverty,“ konstatuje profesorka Jennifer B. Kahnweiler, profesionální lektorka prezentačních dovedností. Podle ní jsou introverti schopni na jevišti ukázat své opravdové já a sílu, která v nich dřímá, jsou schopni se odpojit od masového publika a vyjádřit sebe sama v nejryzejší podobě. Jakmile však mají s ostatními více komunikovat, například po skončení jejich vystoupení či prezentace, v dialogu tváří v tvář už značně zaostávají.
4. Často jsou nepozorní, nudí se však málokdy
Rozptýlit introverta není příliš složité, stačí jej vzít do prostředí s větším množstvím stimulů a hned bude mít problém se soustředěností. Vzhledem ke zvýšené citlivosti na okolí se introverti často potýkají s roztržitostí. Jsou-li však v klidu a pohodě, neumí se nudit. Naopak se rádi dlouho a pečlivě věnují svým koníčkům, umí si opravdu odpočinout a trávit čas tím, co mají opravdu rádi.
5. Jsou větší solitéři, kreativci a detailisté
Od přírody patří mezi samotáře, nejraději pracují sami či v menší skupině. Potřebují takové pracovní prostředí, ve kterém jsou schopni se dokonale soustředit a nic je při tom nevyruší. Mnoho introvertů najdeme mezi spisovateli či vědci, tedy v profesích založených na naprostém klidu na práci.
6. Jsou-li obklopeni spoustou lidí, vždycky se snaží stát poblíž východu
V přeplněném prostoru se cítí nepříjemně a úlevu jim poskytuje pouze pozice málo vzdálená od okraje a úniku. Často je najdeme poblíž dveří, na koncertech spíše v zadních řadách, v letadle nejraději sedí poblíž uličky. Spisovatelka Sophia Dembling k tomu dodává: „My introverti potřebujeme mít věci pod kontrolou. Pokud jsme poblíž východu, máme pocit, že disponujeme určitou volbou a možností utéct od toho, co se nám nelíbí. Půdu pod nohama ztrácíme v momentě, kdy přes zástupy lidí není lehké uniknout.“
7. Nejdřív myslí, potom mluví
Introverti určitě nepatří mezi tzv. horké hlavy. Naopak často dlouze naslouchají, což jim přisoudilo funkci posluchačů. Jejich přirozeností je vnitřní monolog, přemýšlení, soustředěnost, nepotřebují uvažovat nahlas a dávat tak najevo vnitřní procesy a emoce. Vypadají tak klidněji, často plaše. Když ale promluví, jsou o svých slovech mnohem více přesvědčení, než tomu bývá u rychle myslících extrovertů.
8. Vnější faktory nemění jejich náladu
Studie zveřejněná minulý rok v časopise Hranice lidské neuro-vědy tvrdí, že introverti a extroverti zcela odlišně zpracovávají podněty prostřednictvím premiérových mozkových center. Zatímco extroverti jsou často ovlivněni pozitivními návaly dopaminu díky okolnímu prostředí a různým podnětům, u introvertů taková tendence nebyla zaznamenána. Externí faktory u změn jejich náladu nehrají příliš zásadní roli, zatímco extroverti jsou často náladoví právě kvůli tomu, jak na ně působí okolní vlivy.
9. Nesnáší telefonování
Introverti mnohdy telefonní hovory raději ignorují, dokonce i ty od svých přátel a bližních. Rušivé vyzvánění a povinné rozhovory je často nutí opustit soustředěnost, ve které se právě díky aktuálnímu pracovnímu nasazení nacházeli. Telefonáty navíc vyžadují určitou úroveň řeči, takovým zkouškám se introverti raději vyhýbají. Nevadí jim, pokud volající zanechá zprávu v hlasové schránce, mohou se k tomu dostat až v momentě, kdy budou mít čas a energii se konverzaci věnovat.
10. Když jsou sami, doslova vypnou
„Na samotě záleží. Pro některé lidi je to doslova vzduch, který potřebují k životu.“ – Susan Cain.
Jak jsme již nastínili, introverti jsou velmi limitovaní, co se týče různých stimulací. Bloggerka HuffPost to dobře vysvětluje, když píše:
„Představte si každého člověka jako nádobu plnou energie. Během sociální interakce je pak každému introvertovi z této nádoby energie ubírána, zatímco extrovertům je přilívána nová a větší síla. Introverti se nevyhýbají styku s lidmi, jsou jako všichni ostatní, rádi vás vidí, rádi si povídají. Pokud je ale jejich nádoba prázdná, dejte jim čas, aby mohli zase natankovat.“
