Chcete být zdravější a šťastnější? Autorka populární knihy The Shift, Tory Johnsonová, vám nabízí tři konkrétní případy, kterých se musíte definitivně vyvarovat, abyste toho dosáhli:

1. Den podvádění

Dlouhé roky se snažíte ukolébávat počítáním, radami nutričních poradců a nejrůznějšími tabulkami. Co pro někoho funguje, může být pro jiného katastrofou.

Všude se tvrdí, že pokud budete hlídat sami sebe a mlsání omezíte na pár kousnutí či kousků něčeho dobrého, můžete si dát třeba cibulové kroužky nebo čokoládový dort – opravdu cokoliv – a nepřiberete.

Problém je v tom, že mnohdy pár soust prostě nestačí. Z pár kousků se stane celý pytel, z jednoho čtverečku čokolády je najednou celá tabulka a opět se dostanete mimo kontrolu.

To samé platí pro tzv. cheat day (podváděcí den). Po dlouhých dnech zdravé stravy má fungovat jako odměna, během níž si můžeme dát, na co máme zrovna chuť. Ve výsledku je to ale ještě nebezpečnější – asi jako kdyby alkoholik oslavil měsíc střízlivosti skleničkou piva či vína. Nefunguje to.

Umírněnost je dar, kterého se každému nedostalo.

2. Rychlodiety

Možná nebudete mít ani dostatek prstů na to, abyste spočítali, kolikrát jste se už snažili pomocí urychlených diet a stravovacích rychlozměn shodit během pár dnů určitý počet kil.

Počet neúspěchů je pravděpodobně velmi vysoký. Je pochopitelné, že lidé s nadváhou potřebují určitou naději, ale ta nespočívá v rádoby zázračných receptech, které najdete snad v každém ženském časopise.

Možná díky nim nějaká kila shodíte, proč ne, ale nelze očekávat radikální změnu a žádaný výsledek. Navíc, diety často bývají takřka neudržitelné pro vaše zdraví a dlouhodobější stav.

Zbývá-li týden do svatby vaší nejlepší kamarádky a vy potřebujete shodit do šatů, je třeba si rozumně uvědomit, že se to prostě nepovede. Musíte se vykašlat na data a termíny, musíte si vážit luxusu, který vám čas nabízí.

Pak teprve budete moci dělat velké pokroky.

3. Nepřiznávat vlastní vinu

V dětství je jídlo prostě komfort a pohodlí, obezita tak nějak přišla sama. Čím jsme ale starší, tím více hledáme viníka všude jinde, jen ne u sebe: Může za to máma, protože naplnila kuchyň nezdravými potravinami a spoustou sladkostí.

Mohou za to fastfoody a mastné cheeseburgery, které nám servírují. Mohou za to geny, prostřednictvím kterých v našem těle převládá tuk.

Představa, že někdo či něco (hlavně ne vlastní já) může za náš současný stav, je pro lidi potřebující shodit naprosto typická. Je však třeba přijít na to, že hledání viníka nemá žádný význam.

To my se rozhodujeme o tom, co budeme jíst. Je to otázka naší vlastní volby. Pokud jste se snažili jíst zdravěji a selhali jste, měli byste se ptát sami sebe – co jste udělali špatně a které specifické kroky musíte udělat proto, aby se to už příště neopakoval.

Takový postup je mnohem více motivující a měl by vést k silnějším výsledkům.