V úterý podvečer si u dolní stanice petřínské lanovky daly dostaveníčko skoro dvě stovky závodnic a závodníků. První máj za dveřmi, korzující zamilované páry, kytaristi s lahví vavřince na trávě a tulák K.H. Mácha jistě lituje, že už je jen z kamene.
„Pokolikáté už jdeš tento závod?“, ozývalo se mezi řadami převlékajících se borců. Slovo „jdeš“ někdy mezi zasvěcenými znamená synonymum pro běh, ale zde má svůj význam doslovně. Tento závod patří do seriálu Kopec a končí pikantními 299 schody, které se vinou kolem „pražské eifelovky“, jako třešnička na dortu po třech kilometrech dlouhém traverzování Petřínské stráně o 135 výškových metrech. Ale pojďme k průběhu samotného závodu.
První vlnu mužů do 39 let pustil startér do boje přesně v půl sedmé a torza Zoubkových skulptur na upomínku totality sledovala, jak se hned od začátku odlepil od zbytku startovního pole mladičký junior Martin Semerád a jeho tradiční taktika mu brzy vynesla skoro stometrový náskok. Na prvním kilometru na schodech u americké ambasády byl ale záhy dostižen a zformovala se pětičlenná skupinka, kde nechyběli favorité na medailové pozice.
Jedním z nich byl i Tomáš Mach, vedoucí borec letošního poháru. „Tento závod patří mezi mé nejoblíbenější, cítím se dobře a těším se,“ říkal s úsměvem před startem. Hned za ním se pohyboval Tonda Rektor a Honza Herda, který se po zranění vrací do skvělé vrchařské formy, kterou živí každodenními stokilometrovými vyjížďkami za prací.
V půlce kopce se u restaurace Nebozízek běželo stále pohromadě a zdálo se, že závodníci šetří síly na obávaných tři sta schodů na vyhlídkovou plošinu, takže nikdo se nepokoušel o únik. K patě rozhledny tak za aplausu diváků doběhla pětice běžců, mezi kterými byly pouze vteřinové rozestupy. Ale v půlce stoupání se lámal chleba, protože Tomáš Mach, závodící často na Run-up podnicích potvrdil, že schody jsou prostě jeho gusto a Tondu Rektora nechal za sebou. Traťový rekord 13:42 Petra Pechka však zůstal neohrožen.
Třetí doběhl patnáctiletý Semerád, kterému ani po zběsilém úniku po startu nijak zásadně nedošlo a potvrdil, že je s ním potřeba počítat do celkového pořadí. Brambory zbyly tentokrát na Honzu Herdu.
V další kategorii se žádné drama nekonalo a stejně jako v závodě Jardův kopec minulý týden si běžec-letec Honza Škrabálek vychutnal stylem start-cíl své další vítězství v této „věkovce“.
Mezi ženami jasně dominovala trojnásobná maminka a běžkyně pražského Kerteamu Helena Poborská. „Měli jsme doma poslední dobou hodně nemocí a tréninku jsem moc nedala. Normálně to tady běhám o minutu a půl lépe. Konkurence také moc nebyla. Připadám si trochu jako jednooká mezi slepými,“ svěřovala s trochou nadsázky své pozávodní dojmy. Druhé místo vybojovala známá triatlonistka Lenka Fanturová, která se po ročním pobytu v Kanadě a týdenním soustředění v Toskánsku vrací na tratě tuzemských běhů mimo dráhu.
Zatímco hrdliččin zval ku lásce hlas a vůkol voněly šeříky, probíhala pozávodní bohatá tombola a jen málokdo si nic nepřibalil na cestu domů. „Jsem ráda, že se nám na rozhledně podařilo domluvit termín, vyšlo krásně počasí, přišlo opravdu hodně lidí a závod se povedl,“ zněla závěrečná slova hlavní organizátorky Květy Valentové.
