Po dvou víkendových desítkách ve Kbelích a Pečkách, kde se trhaly účastnické rekordy se Praze na dostřel konal Borecký půlmaraton.
A krásná kokořínská lokace věstila, že nepůjde o jen tak ledajaký. Martin „ultráč“ Hunčovský a jeho organizátorský tým se musel po loňské premiéře, kde závodilo zhruba třicet běžců, letos připravit na skoro desetinásobek.
Nutno říct, že to zvládli znamenitě. Jenom mít ještě tam nahoře páky na ovlivňování počasí. Po dvou slunečných týdnech s přídechem příchodu jara se prudce ochladilo a dneska se kromě šedivých mraků s deštěm přihlásil i silný vítr.
„Bydlím kousek odsud a trasu kokořínským údolím mám naběhanou dobře. Žádné velké kopce nečekám, spíš jsem zvědav na povrch trati. Studoval jsem startovku a mezi favority považuji Jirku Čivrného, Petra Havelku a Michala Kováře,“ říkal papírový favorit Josef Veber, mladovožický policista, trénující na ultramaratonské distance a na dnešní půlčák si „jen“ přijel otestovat svou rychlost.
Jeho osobní rekord se pohybuje kolem 82 minut. Kromě Čivrného, který nakonec nedorazil a výše zmíněných borců se na podiové umístění mohlo počítat ještě s Tondou Rektorem a několika dalšími borci.
Jedním ze sponzorů závodu byla ČSAD, která vypravila tři autobusy, které převážely početné startovní pole z místa prezentace a cíle ve Velkém Borku na náměstí v Mšeně, kde byl start. Zatímco běžci a běžkyně přemýšleli, jak se popasují s nástrahami trati, řidič autobusu musel vyřešit objezd dvou velkých míchaček, které uprostřed polí zatarasily silnici.
Cestou se začalo zatahovat a obavy kolem počasí naplňovaly i pohled na meteo předpověď v mobilech závodníků. Deset minut před polednem startovního výstřelu už celkem vydatně pršelo. Starosta Mšena pak vypustil tři stovky závodníků na 21 kilometrů dlouhou trať.
Hned v úvodu se na mírném stoupání po silnici vytvořila zhruba desetičlenná skupinka, kterou táhli Rektor s Veberem. Bohužel pro ně se na druhém kilometru špatně zorientovali a dvousetmetrové zakufrování stálo favority nemálo sil dostat se zpátky na čelní pozice.
„Paradoxně mi to spíš pomohlo. Trochu jsem se naštval a v seběhu do údolí jsem hodně zabral. Dole už jsem byl první,“ sděloval dojmy kolem této situace Pepa Veber. Koryto, které déšť proměnil v bahniště a kluziště, bylo první překážkou zvlášť pro ty, kteří zvolili lehkou silniční obuv. „Na loňském říčanském krosu Miloše Smrčky jsem si zvrtnul kotník a dneska se mi to připomnělo. Celkem jsem se bál, že dopadnu podobně,“ říkal Michal Šatra, který se z hokejista vypracoval na velmi kvalitního běžce.
Rovné silniční úseky, krátké výběhy a seběhy v lese, úzká pěšina kolem pískovcových skal, luční stezka nebo dřevěné lávky přes potoky, cesta podél zčeřené hladiny jezera – tak vypadala trasa závodu.
„Moc často se při běžeckých závodech nekochám, ale tady mi to opravdu nedalo a párkrát jsem se rozhlédl po tom krásném okolí,“ sděloval své nadšení Štěpán Kroupa, triatlonista s pražského Hisportteamu.
A výsledek závodu? Josef Veber si od čtvrtého kilometru, kde se vrátil na čelo, nastolil takové tempo, které ostatní nemohli akceptovat a až do cíle si své vedení pohlídal. „Kilometr před cílem jsem viděl dva své soupeře, trochu jsem přidal, ale věděl jsem, že už je to moje,“ hodnotil v cíli.
Na zbylých medailových pozicích se usadili častí rivalové Rektor a Kovář. „Šli jsme bok po boku až do posledního stoupání, kde mi Michal cuknul. Nejvíc mi dalo zabrat poledních pár kiláků po louce, kde to hrozně fičelo,“ říkal bronzový muž Tonda Rektor.
Na všechny, kdo zvládli dnešní těžkou běžeckou výzvu a nástrahy vrtochů počasí, čekala v cíli teplá sprcha, miska výborného guláše, pamětní medaile a bohatá tombola.
Další svátek běhů mimo dráhu je dnes již minulostí. A podle reakcí mnohých účastníků a mého názoru, se organizátoři musí přichystat příští rok na ještě větší nápor běžců a běžkyň.
