První ostrý závod jarní sezony silničních běhů, Palestra Kbelská 10, úvodní díl Mizuno Running Cupu, se zaskvěl rekordy. Zaprvé účastnickým. Opravdu půldruhé tisícovky běžců. A zadruhé výkonnostním. Vít Pavlišta ozdobil svůj vítězný hattrick nejlepším časem zdejší 29leté historie 30:55!
Také čas první dámy Kateřiny Kriegelové 35:56 je velice slušný, i když na předloňskou Moniku Preibischovou nestačí. Ale třeba 60letý veterán Miloš Smrčka to napálil hned od startu (málem ho dokonce ulil) a stihnul to pod pětatřicet minut.
„Jsem spokojený, moc. První závod, člověk ještě neví, jak to přesně bude,“ pochvaloval si vítěz Pavlišta „pomalý kluk“ z Liberce.
První dvojku se držela velká skupina po třech minutách. Pak se oddělil spolu s brněnskými běžci, nejdéle se udržel pardubický Jan Janů. „Asi od třetího jsem už šel sám, trochu se to zpomalilo, ale šlo to, foukalo jen decentně. A rekord? O tom jsem ani nevěděl, vždyť se tady přece měnila trať, ne?,“ vyprávěl.
Druhý tedy skončil Jan Kohut z Mizuna (31:43) a třetí Robert Míč (31:48) z Univerzity USK Brno.
Roli ženské favoritky naplnila Kateřina Kriegelová, už se na ni projevila měsíční péče trenéra Petra Donnera. „Dobře jsem se vyspala a běželo se mi moc pěkně. Asi půlku s velkou skupinkou, pak ve třech a konec sama,“ vyprávěla. „Šla jsem po svém osobáku a to se mi povedlo.“ Výsledek? 35:56.
Na zdejších silnicích má naběháno hodně, stále pracuje ve výzkumáku v Letňanech a donedávna zde i bydlela. „Pořád tady běhám z práce,“ usmála se. „A budu ještě rychlejší,“ hrozí. Chystá se pražský půlmaraton i maraton („určitě pod tři“) a ráda by se nominovala do reprezentace ve vrších. „K tomu si chci dát Salomon Trail Running Cup, ten se mi moc líbí,“ prozradila plány.
Druhá skončila Hana Randáková ze Slavie (37:42) a třetí Daniela Havránková z Kerteamu (37:51).
„Snad jsme to zvládli,“ otíral si zpocené čelo šéf závodu Petr Hedrlín. Takže za rok ještě větší kapacita? „To ještě nemůžu říct, potřebujeme si to všechno vyhodnotit. Trať by kapacitu měla, jde spíš o možnosti zázemí tady v parku,“ dodal.
Tady jsou postřehy účastníka: Číslo jsem si vyzvedl v osm ráno v klidu bez tlačenice a dostal tričko požadované velikosti. Třicet minut před startem jsem pak zaparkoval tři sta metrů od čáry. Na záchod chodím do přírody – budky nehodnotím.
Hustota běžců v počátku se dala vydýchat. Občerstvovačka na šestém kiláku fungovala, na úrovni okolo čtyřiceti minut ji běžci ani nevyužívali. V cíli dost pití, jablek i baget. Zábava pro děti dostatečná. Hned u startu teplé sprchy i masáže zdarma. Na vyhlášení se nečekalo. To vše jen za dvě stovky. Takže klidně to ještě nafoukněte, když je zájem… Přijdu zas.
Jen to sluníčko. Škoda, že ho pustili až hodinu po vyklizení stupňů vítězů.
P. S. Druhý díl Mizuno Running Cupu je už za týden v Pečkách. Zase proklatě rychlá silniční desítka!
