Na takto jednoduchou otázku lze také jednoduše odpovědět – samozřejmě! Alespoň za předpokladu, že máte neomezené množství času, odhodlání, možností a toužíte po pestrosti ve svém životě.
Obohacení vytrvalostního tréninku o jiné disciplíny je obecně prospěšné a nemusí se jednat jen o plavání nebo cyklistiku. Stejně pozitivní vliv bude mít i zařazení lyžování – a to i sportovně pojaté sjezdové varianty, bruslení, posilování, míčových her atd. Vaše hlavní pohonná jednotka (srdce a plíce) pojede při všech těchto aktivitách přímo úměrně jejich intenzitě. To, že se ta intenzita bude povětšinou poněkud lišit od té vaší typicky běžecké, je jen ku prospěchu věci.
Budeme-li se bavit o dětech a mládeži, je rozložení jejich tréninkové náplně do více sportů velmi žádoucí hned z několika důvodů. Jednak jim umožníme „osahat“ si více sportů a nikde není napsáno, že jim nebude nejvíce sedět jiný sport než běh. Za druhé tím rozložíme jejich zatížení více směry a významně tak omezíme rizika zranění z přetížení. V neposlední řadě je pestřejší trénink bude také s největší pravděpodobností více bavit. Kdy se také naučit správné technice plavání nebo lyžování, když ne v mládí?
U starší kategorie, která se běhu věnuje už spoustu let se důvody ke zpestření tréninku rovněž najdou. Prvním bude prevence zranění – na kole i ve vodě klouby a vazy tolik netrpí. Naopak – skvěle regenerují, přičemž tato aktivní regenerace je mnohem účinnější, než ta pasivní. Tím dalším určitě bude potřeba změny zažitých stereotypů, které s sebou zařazení nových sportů do tréninku nevyhnutelně přináší.
Obzvláště pokud trénujete už několik let v řadě podle stejných not a dostavila se výkonnostní stagnace nebo pokles, může u vás přenesení části objemu do bazénu nebo na kolo vyvolat nečekaný výkonnostní růst. Navíc pokud směřujete ke stále populárnějšímu ultra, bude pro rozvoj delší vytrvalosti kolo (nebo rychlá chůze s hůlkami či dlouhý triatlon) určitě vhodnější než běh.
O tom, že vytrvalost získaná na kole a v bazénu se do té běžecké velmi dobře transformuje jsem se několikrát přesvědčil i sám u sebe. Poprvé, když jsem se v rámci tréninku na Ironmany začal zúčastňovat maratonů. Bez specifického tréninku, s běžeckým objemem kolem 60–80 km/týdně a minimem tempových nebo intervalových běhů jsem bez vyladění dokázal dosahovat časy mezi 2:31 a 2:36. Na to je u čistokrevných maratonců obvykle potřeba běhat hodně přes 100 km týdně. Evidentně tady pomohl plavecký i cyklistický trénink.
Když jsem se před 2 lety nechal zlákat k účasti na Beskydské 7, můj nejdelší běh v životě byl 3 hodiny. Neuměl jsem si představit, že bych dokázal , byť s krátkými chodeckými vložkami ve strmých stoupáních, souvisle běžet třeba 13 hodin. Věděl jsem, že pravidelným závoděním na tratích Ironmana (8–10 hodin v kuse) mi vytrvalost problém asi dělat nebude. Nevěřil jsem ale, že nohy dokážou tak dlouho čistě běžet (navíc v kopcích). A ono to šlo.
Závěr – na 13ti hodinový běh není nutné běhat 5–6 hodinové tréninky. Extrémní vytrvalost lze budovat i na kole, případně dlouhým triatlonem (ten má výhodu v tom, že do závěrečného maratonu už jdete ve značném stupni únavy a vhodně tak simuluje nároky ultramaratonů (aniž byste v tréninku ničili své nohy a klouby nekonečným běháním). Lépe také tělo naučíte pracovat s doplňováním tekutin a energie při mnohahodinové zátěži.
A ono to funguje i naopak. Když jsem si na podzim zlomil loket, nemohl jsem plavat ani jezdit na kole. Po sundání sádry jsem odjel závodit do Antarktidy, takže se má pauza bez kola a plavání protáhla až téměř na dva měsíce. Po celou dobu jsem ale běhal, stroj (metabolismus, srdce, plíce, svaly atd.) zůstal v provozu. Když jsem se pak koncem roku vrátil k plavání a cyklistice trvalo jen pár týdnů, než jsem se vrátil na svou plaveckou a cyklistickou úroveň z doby před zraněním.
Určitou roli bude hrát množství času, který k tréninku máte a vaše cíle. Pokud se chystáte na osobák na 10 km a víc než 4 hodinové tréninky v týdnu nezvládnete, bude pro vás opravdu optimem 100% tento čas věnovat běhání. Pokud však máte jen tyto 4 hodiny týdně a vaším cílem je spokojeně běhat a být dlouhodobě zdravý a výkonný, může pro vás být optimem 2× hodinu běhat, hodinu a půl jezdit intenzivně na kole (vytrvalost bez rizika přetížení) a půl hodiny intervalově plavat (rozvoj dechové kapacity a skvělá regenerace nohou).
Pokud máte na trénink času o hodně více, může pro vás optimální scénař na onen osobák na 10 km představovat třeba mix 5 hodin běhu + 2 hodiny na kole + 2 půlhodiny plavání + 2 půlhodiny posilování (+ jakýkoli další sport). Bude vás to takto více bavit, riziko zranění bude mnohem menší a běžecké výsledky v dlouhodobém horizontu pravděpodobně lepší. O tom, že si z takového tréninku můžete své sportování kdykoli zpestřit účastí na místním triatlonu, duatlonu, aquatlonu nebo cyklistickém závodě, není potřeba se zmiňovat.
Když už se pro kolo či bazén rozhodnete, záleží na vašich ambicích a také na tom, jak moc si při běhu dáváte do těla. Pokud jste po svých běžeckých trénincích zničení, pomůže vám spíše pohodové vyplavání a lehké vyjetí na kole (nebo třeba spinningu). Možná se po pár týdnech bude cítit lépe zregenerovaní a i kvalita samotných běžeckých tréninků půjde nahoru.
Naopak pokud po odběhání svého tréninku cítíte určité rezervy a potřebu si ještě máknout, nemusíte se bát pořádně šlápnout do pedálů a roztočit ruce (i nohy!) v bazénu. Celkové zažížení organizmu tím (zdravě) vzroste a vybudujete si silnější motor, který povede i k rychlejšímu běhání.
