V sobotu si v Krčském lese dalo dostaveníčko přes sto nadšených běžců a běžkyň, které neodradil ani prudký pokles teplot. Mezi muži si vítězství hladce pohlídal, na běžeckou scénu vracející se Martin Frei. Startovní pole půvabnějšího pohlaví si opanovala jeho kamarádka a nadějná běžkyně Tereza Klimešová.
Je to již tradicí, že na Rybakrosu je prostě velká zima a jinak tomu nebylo ani letos, kdy se konal jubilejní desátý ročník memoriálu na počest běžce, jehož jméno závod nese.
Předstartovní převlékání u laviček podél rybníku Labuť v Krčském lese bylo možná předzvěstí k tomu, že ani samotný závod není žádnou procházkou růžovým sadem.
„Původně jsem měl v plánu jít dneska dlouhý běh, ale nakonec jsem dal přednost tomuto těžkému krosu,“ říkal těsně před startem Milan Škoda, několikanásobný ironman a pořadatel Hostivařského kamzíka.
Trať byla v propozicích avizována jako desetikilometrová, ale polary a garminy na rukách uřícených běžců v cíli ukazovaly, že k devíti kilometrům dokonce pár metrů zbývalo. Muži měli před sebou dva okruhy s dvěma táhlými kopci a prudkým seběhem, ženy a veteráni si dali jen jeden. Co se týče bot, nejvíc se smáli běžci, kteří zvolili tretry či jinak okolíkovanou běžeckou obuv. Zvlášť z kopce to někdy na hladkých silničkách bylo hodně složité ukočírovat.
Těsně po startu se od zbytku startovního pole oddělila dvojice Martin Frei a Honza Mrázek. Za neúčasti několikanásobného vítěze Jirky Čivrného se tak mělo o triumfu rozhodovat právě mezi těmito dvěma závodníky, kteří patří mezi známá jména současné scény českého běhu.
„Závod jsem si dal z plného tréninku, který směřuji především k Pražskému maratonu. Začal jsem zvolna a někde na třetím kilometru jsem Honzovi cuknul, postupně se mu vzdaloval a vítězství za 33.15 si pohlídal. Příští víkend se chystám na další díl světové série v krosovém běhu do Lucemburska. Z dnešního výkonu jsem celkem spokojený,“ usmíval se Martin Frei, který se po pár letech v Praze uchýlil do své domoviny v Domažlicích. „Mám tam daleko lepší podmínky na trénink,“ zhodnotil lakonicky.
Pro stříbro si o minutu později za ním doběhl Honza Mrázek z Olympu před třetím Ondrou Svěchotou. Vyhlašovalo se v kategoriích po pěti letech, takže si pro zajímavé ceny typu svítidel, energetické výživy či sladkých pochutin přišli i výborný vrchař Tonda Rektor nebo běžec-paraglidista Honza Škrabálek.
„V prudkém seběhu jsem trochu přehlédl zmrzlou louži, zatáčku jsem nevytočil a po skluzu skončil na zemi v lese,“ líčil po závodě svojí dramatickou scénu. K této kolizi se nachomýtl i Lukáš Přinda, dlouholetý reprezentant v deblkanoji na divoké vodě, který se dnes jen o dvě místa nevešel do první desítky v celkovém pořadí. „Trochu jsem v nedávné době přeskládal priority. Tohle byl můj desátý běžecký závod a soustředím se na březnovou Krkonošskou 70 na běžkách,“ poodkryl své sportovní plány.
Stejně jako mezi muži, tak i v ženách bylo vítězství jednoznačnou záležitostí. S komfortním náskokem vbíhala jako první do cílové rovinky Tereza Klimešová z AC Praha 1980.
„Mé dojmy ze závodu? Prostě do kopců to trochu bolelo a dolů jsem si zase odpočinula,“ smála se v cíli mladičká kráska, která spolu s Freiem vyráží na závody do zajímavé destinace v Lucembursku. Na medailovou pozici se propracovala trojnásobná maminka z Kerteamu Helena Poborská. A aby nezůstala pozadu za mužským polem, dala si dva okruhy.
Závěrem je potřeba vyseknout velkou poklonu organizátorskému týmu za bezchybné značení trati, hladký průběh závodu a rychlé zpracování výsledků, které v mínus pěti stupních velmi ocenilo mnoho čekajících běžců a běžkyň.
