Ve 21. ročníku Běhu kolem Vyškova, Vyškovské dvanáctky, se opět dařilo favoritům. Brněnský maratonec Tomáš Ondráček zvítězil naprosto s přehledem, stejně jako Petra Pastorová z MK Seitl Ostrava.
Novou trať závodu připravili organizátoři z TJ LRS Vyškov pro tradiční letní běžecký festival ve Vyškově ve spolupráci s AK AHA Vyškov.
Dokonalé zázemí poskytl všem závodníkům jeden z nejnovějších a nemodernějších atletických stánků u nás, vyškovský stadion Za parkem. V příštím roce zde ostatně bude i Mistrovství republiky v atletice.
Již od devíti hodin se na tartanu objevili nejmenší děti a pak se pokračovalo všemi věkovými kategoriemi až do startu hlavního závodu.
V 10.15 V SOBOTU TO PAK VYPUKLO.
Muže čekala nepříjemná otevřená trasa do Radslavic a zpět v délce 12 km a ženy společně s dorosteneckými, juniorskými kategoriemi a veterány od 60 let pak zkrácená trať dlouhá 7,7 km.
Naštěstí v čase startu dostalo sluníčko, do té doby nepříjemně pálící, rozum a zalezlo za mraky. Tam se drželo solidárně s běžci po celou dobu trvání závodu, a proto se letos z Vyškovské dvanáctky nestalo ono tradiční peklo, kdy se kličkovalo mezi roztaveným asfaltem na silnici.
Petra Pastorová nenechala nic náhodě a mazala za fantastickým předjezdcem, neskutečným šedesátníkem Svaťou Kudličkou, jakoby jí za patami hořelo a v cíli měla před ženami, které doběhly za ní, víc jak minutový náskok.
Ovšem na dalších místech se vařila jiná kaše. Čtyřčlenná skupinka vytrvalkyň se držela pohromadě až do šestého kilometru, kdy se neudržela Katka Doubková /AK Perná/, která přijela na start zrovna z dovolené, a podle toho se jí také vedlo.
Zbývající tři běžkyně pak stupňovaly tempo a v závěru měla nejvíce sil Martina Vévodová /AK Perná/. Dvě vteřiny za ní doběhla Věra Nováková z Brna a za další tři vteřiny proběhla cílem rovněž brněnská vytrvalkyně Šárka Macháčková.
Muži zvolili poněkud jinou taktiku. Na čele se rozdělili do dvoučlenných skupin. V první tahal tempo David Pelíšek /AK Olomouc/ s Tomášem Ondráškem a ve druhé pak Jiří Němeček /AHA Vyškov/, nakonec celkově čtvrtý a Petr Vymazal /SK Salix Grymov/.
To jsem všechno viděl docela přesně, protože jsem plížil za nejlepšími podstatně jiným tempem rozhodnutý se dnes nijak moc nezrušit. Tak jsem jen sledoval, co děje proti mně po otočce, abych si udělal představu, jak to na trati vypadalo. Já svůj cíl dodržel, ale ti rychlíci vepředu si to pěkně v závěru rozdali.
A JAK TO VIDĚLI DNES TI NEJLEPŠÍ?
„Já už vůbec nezávodím,“ tvrdil vítěz Tomáš Ondráček: „Od pražského maratonu je to snad teprve můj druhý start. Běžel jsem si přesně podle tepovky stanovené tempo a dnes mi to stačilo. Navíc na této trati se to dalo krásně držet, takže jsem spokojený. Jen mě překvapil ten druhý kluk v cíli. Vůbec jsem ho neznal, ale je to neuvěřitelný bojovník.“
David Pelíšek se mílovými kroky přibližuje naší vytrvalecké špičce a dnes moc spokojený nebyl: „Měl jsem v závěru malinkou krizi a než jsem se z ní dostal, už se nedalo nic dělat, protože Tomáš Ondráček držel neskutečně rovnoměrné tempo a okamžitě mi odskočil. Nemohl jsem se už k němu nijak přiblížit, abych se pak v závěru třeba pokusil o nějaký finiš.“
Třetí v cíli, Petr Vymazal, zase situaci na trati vyhodnotil po svém: „Jirka Němeček mi po sedmém kilometru nastoupil na takovém mírném kopečku a tam trochu ztuhl. Toho jsem využil a pak už jen kontroloval vzdálenost mezi námi, protože on je jako mílař nesmírně rychlý a to bych pak proti němu v cíli na stadionu, kde je doma, neměl šanci.“
Vysmátá Petra Pastorová, alias Nšoči, řečeno terminologií MK Seitl Ostrava, se mi po vyklusání na boso po trávě fotbalového hřiště s úsměvem od ucha k uchu svěřila: „Hledali jsme závody, kde by mohli startovat i moji kluci a tak jsme se dostali až do Vyškova. Jinde pro děti nic nebylo, proto jsme toho využili a já se taky trochu tréninkově proběhla.“
Hodně rychlé proběhnutí to bylo, viděl jsem ji jen po startu a potom v dáli na odbočce.
Martin Vévodová se po delší době vrátila do místa svého bydliště a sama byla překvapená, jak jí to dnes šlo: „Na to, co naběhám, se mi běželo opravdu dobře a v podstatě jsem neměla problém si druhé místo pohlídat. Teď budu chvíli doma, tak se snad dostanu i na další závody v okolí a pak se uvidí, jak na tom vlastně jsem.“
Věra Nováková si jen odskočila na trať od kočárku, kde ji zastoupil na chvíli manžel, a k průběhu závodu žádný rozsáhlý komentář neměla: „Už toho taky moc nenazávodím. Není na to teď tolik času, a proto jsem nevěděla, co to se mnou vůbec udělá. Ale i když už jsem toho měla v závěru dost, tak jsem se přece jen udržela na třetím místě a mile mě to překvapilo.“
Ceny byly rozdány, slunce začalo opět pálit a všechny zážitky ze sportovního dopoledne ve Vyškově se probraly.
Nezbylo nic jiného, než si navzájem zamávat a jen zavolat: „Ta příští sobotu zase v Nemojanech.“
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu.
