V prvním ročníku Vyškovské devítky zvítězili po zásluze Milan Adamec z MK Seitl Ostrava a Marie Hynštová z AHA Vyškov.
Když Karel Pikal rozjížděl v loňském roce svůj Středomoravský běžecký pohár, rozhodl se pro pořádání závodů po celé střední Moravě, aby název soutěže odpovídal regionu, kde se běhy konají.
Volba padla letos i na Vyškov jako na nejzazší výspu celého seriálu a on sám si všechno připravil a zorganizoval tak, aby v pátek večer v 18 hodin 1. července mohl být odstartován první ročník nového závodu ve vyškovském regionu, Vyškovské devítky.
Zázemí si našel u atletického stadionu Za parkem a trasu vymyslel tak, aby co nejméně kolidovala s čilým večerním ruchem v místním parku a přilehlém okolí. Těžko by se davu běžců kličkovalo mezi cyklisty, pejskaři či bruslaři po hlavní vycházkové cestě do Dědic.
Proto se obrátil jiným směrem a vyslal závodníky po cyklistické stezce k průmyslové zóně a pak odtud podél topolové aleje do Dědic, kde nachystal obrátku u základní školy.
Na první ročník se sešlo překvapivě dost závodníků a také od startu se všichni velmi odvážně pustili do ostrého tempa. Nakonec tomu přálo chladné počasí a hlavně velmi rychlá trať.
Vedoucí skupinka borců se po obrátce roztrhala, když příliš svižné zrychlení dvou vytrvalců na čele závodu, Milana Adamce a Vladislava Netopila ze Slavkova, nikdo další neudržel. V závěru pak z mírného seběhu ke stadionu využil svých zkušeností Milan Adamec a s přehledem zvítězil.
„Dnes mi to moc nesedlo,“ tvrdil mi pak v cíli: „Bylo to pro mě na toto období příliš rychlé a musel jsem jít celou trať naplno. Navíc je to dost nepříjemná trasa s dlouhou rovinkou, kde to moc neubíhá a ještě se po ní vracíme i zpět. Ale pořád se zatím zrychluji, takže je to na dobré cestě. Byl jsem však nominován na MS v běhu na 100km, tak teď budu muset přece jen trochu změnit přípravu, abych si to tam mohl užít a přitom se netrápit.“
Nový běžecký objev na vyškovsku, Vladislav Netopil, nad sebou kroutil hlavou: „Kdybych ve středu neběžel brněnský pohár Triexpertu, tak jsem už Milana určitě porazil. Přece jen to tam bylo cítit a z kopce se neumím tak uvolnit.“
„Ale letos jsem měl stejně největší radost z toho, jak jsem se na Olomouckém půlmaratonu těsně v závěru přiblížil Petře Kamínkové. To je teď můj cíl, aby se mi konečně podařilo doběhnout někde před ní,“ dodal ještě závěrem naší debaty při vyhlašování vítězů.
Marie Hynštová neměla odpovídající soupeřky, ale i tak byla dost nespokojená se svým výkonem: „V týdnu jsem zase ve školce chytila nějakého bacila a nějak se z toho nemůžu dostat. Navíc takhle pozdě v pátek mi to moc nesedí. Už se nemůžu takhle večer pořádně rozběhnout, proto jsem se nějak nedostala do předpokládaného tempa.“
Po závodě nešetřil úsměvem a dobrou náladou i Karel Pikal jako hlavní a vlastně jediný organizátor, pořadatel a rozhodčí: „Ani jsem nečekal, že se nás tu sejde tolik. Docela mě to překvapilo a hlavně potěšilo. Je vidět, že Vyškov byla správná volba a určitě zůstane i příští rok součástí Středomoravského běžeckého poháru.“
A to je jen dobře, protože závody jsou kořením běžců a bez nich by určitě o běhání nebyl takový zájem, jaký v poslední době všude je.
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu.
