Jako malá jsem plavala závodně za ZŠ Kukleny. Znak. Ve třetí třídě jsem byla dokonce třetí v kraji. Pak mi začal vadit chlór. Nebo snad trenér? Nevím, už je to dávno… Poté přišel „benďas“. Proč?
Líbil se mi kluk ze sousední třídy a ten ho hrál a nebylo to náročné. Vydržela jsem 2 roky, bez větších úspěchů. Následovala střední škola a hrazda, kladina, kruhy a provaz s uzlem… nenáviděla jsem ho a ve snech na něm věšela našeho učitele TV. Byl to bývalý trenér baskeťáků, trošku magor. Ale nejhorší ze všeho byl běh na 1500 m. Pokaždé se běhalo v září, tzn. bez tréninku, bez přípravy a rovnou na známky… a já vždy za 4! Takže z běhu jsem měla docela fóbii… Nikdy bych nevěřila, že ho jednou budu mít ráda :-)
Pak byla svatba a já si vzala nesportovního manžela, prostě svůj k svému. Až před dvěma roky mne chytla myšlenka, že bych mohla začít zase plavat. Byly jsme s kamarádkou pětkrát, šestkrát… Po plavání jsme šly vždy na vínko, za odměnu. Časem už to bylo jen to víno a já namáčela v baru plavky, aby nebyly doma řeči. Nakonec to vyšumělo… Až mě potkala známá, zhrozila se, jak jsem ztloustla a vysloveně mě dotáhla na spinning, kde dělala trenérku. Tam jsem vydržela, byla prima parta. Ale i poté následoval pokec a hospůdka, takže tréninková dávka šla do ztracena.
V dubnu letošního roku jsem se rozhodla, že si ke kulatým narozeninám nadělím závod na 10 km. Bylo to rychlé rozhodnutí, šla jsem do toho s nadšením, ale absolutně nepřipravená, na což jsem postupně přicházela. Začala jsem běhat, tedy jak říká můj kamarád, začala jsem se „posunovat“.
Nejdříve 3 km, pomalé, ufuněné, utrápené. Časem už to bylo lepší, bavilo mě to, potkávala jsem „hradecké běžkyně“, které už měly za sebou maratony, půlmaratony, RunToury a hlavně stovky naběhaných kilometrů. Každým během s nimi jsem se posunovala dál, úplně jsem je hltala, byla vděčná za každou radu.
Pak mě začal bolet palec, až mi slezl nehet… sedřená pata se nechtěla hojit a já se konečně donutila koupit si boty. Ty mi vybral, a dobře vybral, Tomáš Soukup (skvělý běžec, který o víkendu zdolá Ultramaraton ve Stockholmu). Když jsem si je přinesla domů, tak jsem je měla první noc u postele, jakou jsem z nich měla radost.
Jsou to krásné jahodové NB. Miluji je víc, než lodičky, víc než kožené lakované kozačky, které stály… raději to psát nebudu, kdyby náhodou tento článek četl můj drahý choť. Od této chvíle, jsem si už připadala jako běžkyně a hlavně mne už běh nebolel.
Přišel první závod – Hradubický běh, 10 km. Dorazila jsem v bavlněném značkovém tričku Mango a moje kamarádka (velmi zkušená běžkyně a sportovkyně) Jana Janouchová se na mě užasle podívala a řekla: „V tomhle jako poběžíš? Ty nemáš funkční triko?“
Doběhly jsme! Díky bezva kamarádkám Janě, Jitce a Andree jsem to zvládla a měla velký zážitek. Ale ten měli i ostatní a to když jsme se všichni převlékaly v chodbičce místního hostince a oni zjistili, že jsem to běžela v krajkovém prádle…
Opět údiv, že nemám sportovní prádlo. Díky tomuto pozdvižení jsem vyrazila a začala doplňovat svoji sportovní výbavu – prádlo, funkční tričko, běžecké kalhoty, kšiltovku, běžecké ponožky, na které nedám dopustit. Pak přišel RunTour a zde už jsem nastoupila plně vybavená a už aspoň trošku připomínala běžkyni :-)
Nyní mám před sebou další cíl… tu desítku trošku protáhnout… tedy o jednou tolik… a zkusit si zaběhnout půlmaraton ve svém rodném městě. To znamená běhat, běhat, běhat, běhat…
Když zrekapituluji svoje sportovní vybavení, tak už mi chybí pouze kvalitní náplň mé MP3. Dobrá muzika, která mi vydrží na celý tento závod, která mě popostrčí, když mi budou ubývat síly, která mě pohladí, když mě něco začne bolet, která mi dá jasně najevo – teď mákni, musíš zabrat, nevzdávej to!
Pomůžete mi sestavit PLAY LIST pro můj první půlmaraton?
Pošlete mi tipy na hudbu, která vás při běhu dobíjí?
Věřím, že mě v tom nenecháte. Přeji vám stovky naběhaných kilometrů s úsměvem ve tváři a s bezva běžci kolem sebe :-) Já je naštěstí mám a tomu nahoře za ně každé ráno děkuji.
Autorka článku Hanka Sirová – je to 3 měsíce, co se rozhodla vstát z kanape a po měsíci tréninku šla drze na Hradubický běh (10 km, čas 1:12 min). Pak následoval Run Tour Hradec Králové (5 km, čas 33 min) a nakonec tento hobby triatlon. Miluje čokoládu, Bacardi a ráda se směje.
