Mattoni je živou vodou Mezinárodního maratonu Praha už od jeho prvního ročníku 1995. Postupně se stal titulárním partnerem běhů ze série RunCzech v regionech, v Olomouci, Ústí nad Labem a Českých Budějovicích. Letos zalije poprvé i domácí půdu v Karlových Varech. „Moc rád bych běžel, zapojuji do toho celou rodinu,“ těší se usměvavý Alessandro Pasquale, majitel značky Karlovarských minerálních vod. Syn dnes osmdesátiletého Antonia Pasqualeho, který mu firmu postupně předal před pěti lety.

Dohodli jste se na spolupráci s Prague International Marathonem a jeho šéfem díky tomu, že jste krajani, Italové?

Když mluvíte stejnou řečí, rozumíte si líp, nemůžu říci ne. Potkali se dva velcí charismatičtí muži, silné osobnosti, můj otec a Carlo Capalbo, chemie mezi nimi zafungovala. Oba mají ambice a otec brzy poznal, že si zaslouží, aby se potkali. Brzy našli společnou řeč i v obchodě. Osmnáct let… to už je hodně dlouhé partnerství, které jen tak něco nerozdělí.

Jak se vyvíjelo?

Máme excelentní vztah, těžko mít lepší. Respektujeme se navzájem a rozumíme si i lidsky, což je velice důležité. Skoro každý si myslí, jo, Italové, to jsou všichni tak trochu blázni, jak jim to může fungovat? Ale musím vás opravit, firmy vedené Italy pracují velmi seriozně a profesionálně.

Má spojení vaší značky Mattoni s Mezinárodním maratonem Praha a dalšími běhy ze série RunCzech přímý vliv na vaše obchodní výsledky?

Podle Carla veliký! Podle našich marketinkových expertů přiměřený a tak je to správně. Přímý zásah nelze jednoznačně vyčíslit, na to máme obchodníky. My chceme žít s lidmi, našimi konzumenty, být vidět tam, kde bychom podle našeho mínění vidět být měli. Jedna věc je byznys a druhá jistá všeobecná společenská odpovědnost. A podpora sportu k ní patří. Navíc maraton je nejčistší nejzákladnější sport. Potřebuješ jen boty a běžet. Je to znamenitá aktivita, ta nejlepší, kterou můžeme podpořit.

Teď čerstvě přivádíte seriál RunCzech i do vašeho původně sídelního města Karlových Varů. Znamená to pro vás něco navíc?

Jistě. Kruhem se dostáváme tam, kde jsme tady v Česku začínali. Karlovy Vary jsou atraktivní jak pro české obyvatele, tak turisty ze zahraničí. A samozřejmě chceme, aby hodně běželi také domácí. Doufám, že tenhle závod přitáhne pozornost celého světa a ti, co ho uvidí jen z dálky, přijedou v dalších letech.

A co vy, nenecháte si ujít premiéru naživo, poběžíte také?

Rád bych, ale záleží to na pracovním vytížení. Nevím ještě, jak to zvládnu. Ale chci a pracujeme na tom s celou rodinou.

Jaký jste běžec?

Snažím se běhat každé dva dny, jak to vyjde. Někdy dvacet minut, půl hodiny i víc. Vždy po ránu, jen před jídlem jsem úplně čerstvý. Záleží na kondici, náladě a náročnosti večerních jednání.

Maraton už jste zaběhl, že?

Ano, absolvoval jsem ho v roce 2006. Letos jsem neběžel, měl jsem nějaké svalové problémy.

Někdo uzavírá obchody při golfu, jiný na kole. Dokážete to při běhu?

Mám hodně přátel, co poběží maraton. Je jich víc a víc, až jsem překvapený, ani jsem je nemusel zvát. Loni jsem tady měl na půlmaratonu v Praze obchodního partnera z Německa. On mě vzal na oplátku do Frankfurtu. Byl jsem moc šťastný, byla to nová zkušenost.

Carlo Capalbo je z Neapole a viděl tam Maradonu v nejlepších letech. Komu fandíte vy?

Já se musím přiznat, že fotbal rád nemám. Pravděpodobně protože se nelíbí nikomu z rodiny a nikdy jsem se ho nenaučil hrát. Obecně se nerad na sport dívám, ale velmi rád ho provozuji.

Tomu se u Itala skoro ani nechce věřit.

V roce 2006 jsem byl na mistrovství světa v Německu na stadionu při utkání Brazílie – Korea. To byl úplně jiný pocit, úžasný zážitek. Desítky tisíc srdcí bilo tím samým rytmem. Vážně, nádhera.

Komu budete přát, až se v červnu ve světové kvalifikaci utká Česko s Itálií?

Pro mě to je skvělá pozice. Já nemůžu být zklamaný. Já budu spokojený, ať vyhraje kdokoliv.

A co tedy jiné sporty, čemu se věnujete?

Jezdím na sjezdovkách, ty jsou pro mě číslem jedna. Žili jsme v Luganu a na střední škole jsem jezdil také na vodních lyžích, dokonce skoro profesionálně. Pak jsem odešel do školy, do Milána a do Parmy a bylo to slabší. No a v roce 2003 jsem přesídlil do Česka a tady se víc běhá, že?

Projekt velkých městských běhů tady zasáhl po Praze už páté město. Navíc přišli i plagiátoři. Kam se může tento koncept podle vás ještě dál rozvíjet?

Je lepší být vždycky lídrem, kterého ostatní napodobují, než naopak. Prostor pro další města tu asi je. Ale půlmaraton a hlavně maraton, to už jsou běhy, na které nemůžete jezdit každý víkend. Považuji za důležité držet určité proporce mezi nabídkou a poptávkou, nepřesytit trh. A filozofií těchto závodů přece není jen vlastní běh, ale zážitek z cestování, poznávání nových míst i lidí.