Předloni doběhla Amber Millerová maraton v Chicagu za 6:25:50 a to vše navzdory tomu, že byla v 39. týdnu těhotenství (tedy těsně před porodem). Ještě týž večer porodila zdravou asi 3,3kg vážící holčičku. Podle všeho je děvčátko zdravé a ani více než rok a půl po porodu netrpí žádnými poruchami.
Znamená to snad, že maraton v pokročilém těhotenství je správná volba?
To je téma, nad kterým se zamýšleli lékaři a vědci v nedávném vydání časopisu Journal of Applied Physiology. Dva lékaři poukazují na to, že Millerová běžela tempem asi 6,4 km za hodinu, což se podobá více chůzi než nějakému velkému závodění.
Výše zmíněný maraton absolvovala indiánským během, tedy střídáním běhu a chůze. Protože bylo veliké horko, dostatečně přijímala tekutiny a tak se její tělesná teplota nedostala nad 40 stupňů Celsia a netrpěla hypoglykémií.
Lékaři se shodli, že z fyziologického hlediska matky a plodu není velkým problémem dokončit maraton svižnou chůzí, v čase víc než 6 hodin, při teplotách mezi 14–26°C a při zachování dostatečného množství tekutin, sacharidů a dalších látek.
Na druhé straně to, že je něco proveditelné, ještě neznamená, že by to mělo být prováděno. „U těhotných žen v pokročilém stádiu těhotenství navozuje běh nebo cvičení stahy dělohy,“ říká holandský lékař. To vše vede ke změnám tlaku uvnitř těla matky.
Na závěr tento lékař říká, že maraton Millerové by měl být brán spíš jako důkaz toho, že je něco takového možné, nikoliv jako důkaz toho, že je to bezpečné.
Takže holky naše těhotné, běhejte, klusejte, ale na maratony se přijďte raději jen podívat :-)
