S aktivnějším běháním, alespoň jak to vidím já, jsem začal na začátku minulého roku. Jsem voják z povolání a jakožto všichni mí kolegové, tak i já musím každoročně plnit fyzické testy, které se skládají ze dvou částí – silové a vytrvalostní.
A právě ta vytrvalostní mě dokázala každoročně pěkně zdeptat. Nechával jsem většinou trénink na poslední chvíli a samozřejmě jsem dostatečně nenatrénoval a pak jsem se na trati docela trápil. Příroda je ke mně, co se týče kilogramů, celkem štědrá, takže to byl možná ten druhý důvod, proč se začít hýbat nějak pravidelně.
Začal jsem tedy poctivě trénovat, běhal jsem, četl jsem různé články na internetu, když se náhodou vyskytly nějaké problémy a postupně jsem si začal všímat pomalého zlepšení. Běhání mě začalo celkem bavit a tak jsem si postupně během roku začal pořizovat různé běžecké doplňky, abych při tom samozřejmě taky dobře vypadal :-).
A protože jsem člověk soutěživý, chtěl jsem vědět, jak na tom jsem. Vybral jsem si tedy pro začátek desetikilometrovou trasu v Ústí nad Labem v září 2012 a svůj první závod jsem zvládl v čase 54:57 – no alespoň jsem se měl od čeho odrazit.
Po tomto závodu mě čekal poněkud náročnější závod, který jsem ale pojal spíše způsobem – přežít. Byl to 28.9.2012 běh z Teplic na horu Milešovka – 17,5 km s převýšením 846 metrů. Dalo mi to tedy slušně zabrat, ale opět jsem si vytvořil vlastní osobní rekord 2:14:03 a letos mám co zlepšovat. Jen tak mimochodem, je to opravdu úžasný závod, krásná krajina a to finále trasy je prostě nezapomenutelné. A pro zajímavost zvítězil Čeněk Filingr s časem 1:19:55, ale to je pan běžec – vrchař.
Vloni jsem zvládl jako „vodič“ mému kamarádovi Martinovi ještě jeden desetikilometrový závod. Prostě jsem mu řekl, že to za tu hodinu uběhne a taky to nakonec v čase 59:51 uběhl.
Můj první půlmaraton 6.4.2013
V září loňského roku jsem se přihlásil na Hervis 1/2Maraton v Praze. Původně bylo v plánu, že poběžíme s Martinem spolu, ale to nakonec nedopadlo. Cílový čas jsem si stanovil 2:10:00, ale věřím, že by to mohlo být nakonec i lepší. Řekl bych to asi takhle, když by se to povedlo byl bych rád za jakýkoliv čas pod 2 hodiny, klidně i 1:59:59.
Na stránkách BezvaBĚHu jsem si našel tréninkový plán pro začátečníky na 12 týdnů a 14. ledna jsem zahájil svoji přípravu. Plán jsem si ještě po konzultaci s kolegou, který je velký sportovec a běžec, upravil a začal jsem budovat svou vytrvalost.
První dva týdny jsem si na rozběhání dal pouze 4 tréninky za týden a od třetího týdne již běhám 5× týdně a beru to tak, že prostě běhám. Nedávám si zatím žádné intervalové tréninky, sprinty ani kopečky, na ty bude ještě čas později. V tuto chvíli se nacházím v pátém týdnu svého tréninku a zatím jde vše dobře.
Kolega mě poučil o tom, jak je důležité běhat pomalu a abych pravdu řekl, chvíli mi trvalo, než jsem se to naučil dodržovat. Na běžeckém pásu, kde trénuji když nemůžu běhat venku, to jde celkem snadno. Nastavíte si požadovanou rychlost a nemusíte v podstatě nic kontrolovat. Někdy to ale může být docela nuda. Ale jakmile vyběhnu ven, obvykle se neudržím a najednou místo pomalého běhu už to zase mastím rychle (i když tento pojem je v mém případě dosti relativní). Takhle to tedy kdysi bývalo, teď už jsem se to vcelku naučil a když běžím sám, udržím se.
Pak se ozvala moje kamarádka Bára, která také začala trénovat na půlmaraton a tak jsme se domluvili, že si občas zatrénujeme spolu. Zatím jsme byli 2× a abych pravdu řekl, úplně mi to stačilo. Možná trochu přeháním, ale Bára běhá fakt dobře a hlavně rychle. Když běžíme spolu, vidím, jak se musí ovládat, aby se mnou udržela můj pomalý krok. Pro ní to je na pohodu a pro mě tak trochu „na krev“. Zkuste běhat s někým, kdo v roce 2011 vyhrál na Ústeckém 1/2Maratonu „desítku“. I když říká, že ještě není úplně ve formě, nechci radši vidět, až zase ve formě bude. To je prostě jiná liga, ale na druhou stranu sem tam vám neuškodí, když vás někdo pěkně prožene. Alespoň se vyhnete stereotypu.
Za první měsíc jsem zvládl cca 150 km a protože běhám především podle tepovky, tak moje zlepšení je asi takové, že na začátku jsem za hodinu zvládl něco kolem 8 km a teď bez větších problémů „zmáknu“ i 10 km – ve své vytrvalostní zóně. Záleží ale na terénu. Jak se začne krajina vlnit, dělá mi to trošku problémy, ale bojuji s tím.
Těším se na další tréninkové dávky a jsem zvědavý jak a jestli se budu zlepšovat i nadále.
Honza Převrátil, 36 let, voják z povolání. Bydlí v Oseku (severní Čechy – 10km od Teplic) a pracuje v Praze. Běhá nejčastěji v okolí Oseka – lesem, polem i silnicí. A tady bloguje.
