Sporttester, ač přesně informuje o tepové frekvenci, tempu nebo o nadmořské výšce, většina opravdu rychlých závodníků odmítá. Proč? Protože dají radši na svůj pocit…
Konec konců, Emil Zátopek dokázal zaběhnout deset kilometrů pod půl hodiny bez tréninku se sporttesterem, Stanislav Jungwirth, o kterém se vypráví, jak běhal s budíkem, mohl o měření tepu při běhu také jen snít a ani Josef Odložil sporttester při tréninku nepoužíval. V šedesátých letech totiž nic takového neexistovalo.
To v devadesátých letech, když byla na vrcholu maratonkyně Alena Peterková, už tyto přístroje existovaly. „Ale po zvážení jejich výhod a nevýhod jsme se s trenérem dohodli, že sporttester nebudu používat. Vyzkoušela jsem ho, ale pro trénink nevyužívala,“ říká dnes Alena. Při tréninku si vystačila se stopkami a poměrem úsilí/pocit. A hodinky v kombinaci s vlastním pocitem stačily i Sašovi Neuwirthovi, o jehož neskutečných tréninkových dávkách lze číst zde.
Se sporttesterem nepřekročíš svůj stín
Ačkoliv doba pokročila, dodnes Alena v roli trenérky sporttester nevyužívá. Se svými svěřenci, mezi něž patří i letošní maratonská mistryně ČR Petra Pastorová úseky a tempové běhy ověřuje stopkami, ale prvořadé je vnímat tělo a úsilí. „Tepovku nechci a záznam kilometrů jen pro přehled, jakou vzdálenost uběhli. Ale o přesnosti mám svůj názor,“ říká úspěšná běžkyně nedávné minulosti.
Asi proto nepřekvapí, že tréninky píše svým svěřencům na tempo. Ale to se týká jen těžších tréninků. Když je na programu volný klus na regeneraci, Alena své svěřence žádá, ať si neměří nic a nehoní se. Na čas píše tréninky i zásadový trenér z Nemojan Zdeněk Smutný. „Skoro každý má jinou TF a musel by to mít přesně stanovené na vyšetření u sportovního lékaře a to většina běžců nemá, protože je to drahé,“ odhaluje Zdeněk i finanční stránku věci.
A stejně hovoří i Saša Neuwirth, když říká: „Přístroj tvé pocity nezaznamená, když to jde, tak si přidej, když to nejde, uber – to ti přístroj neřekne.“ Takže sporttester je spíše na škodu? Podle Saši ano. „Když dáš na tepovou frekvenci, nenaučíš se překonávat bolest a nikdy nepřekročíš svůj stín.“
Svojí odpovědí nevybočuje ani Jiří Wallenfels, pražský lékař, který v roce 2002 získal titul mistra ČR v maratonu a dodnes se umisťuje na předních pozicích ve veteránské kategorii. „Sporttester jsem nikdy neměl a nemám,“ říká Jiří a dodává, že sice běhá s hodinkami, protože je nosí stále, ale rychlost při tréninku neřeší. Měří si jí pouze u závodů, kterých však za rok absolvuje desítky.
Jiří by si dovedl představit, že by se sporttesterem trénoval, ale… „Obecně z funkcí sporttesterů bych využíval pouze hodiny, stopky, mezičasy, uběhnutou vzdálenost a případně převýšení. Ostatní jako virtuální trenér, apod. považuji za ztrátu času,“ myslí si Jiří a pokračuje: „Sporttester může být nebezpečný tehdy, pokud někdo slepě a bez jakéhokoliv pudu sebezáchovy se snaží dodržet nějakou nesmyslně nastavenou úroveň, ať už vyjádřenou časově nebo srdeční frekvencí.“
Sporttester neumí sám přemýšlet a na rozdíl od vlastních pocitů neumí ani zohlednit povětrnostní a terénní podmínky, psychické rozpoložení a tak dále. Další faktory jako třeba aktuální formu nebo únavu sice plus mínus vyjádří přes tepovou frekvenci, ale říct běžci, aby to nepřeháněl, to neumí. Naopak tělo nejprve naznačuje a když běžec neposlechne, vystaví stopku často nekompromisně.
To skvělý běžec současnosti, dvojnásobný mistr republiky v maratonu Petr Pechek běhá se svým gaminem vždy. Jen někdy si ale měří tep. „Při určitých trénincích to smysl má. To určitě. Jestli při každém tréninku, to ale nevím,“ přemítá Petr nahlas. Také skvělý vytrvalec Ondra Fejfar běhá s hodinkami téměř vždy, ale tep měří málokdy.
Užitečná věc nebo vyhozené peníze?
Otázkou je, zda má po sporttesteru sáhnout nezkušený začátečník nebo ne. Alena Peterková zde dokáže přimhouřit oči. „Pro začátečníka je hlídání tepu asi dobré, nemá příliš zkušeností z pocitů,“ říká Alena, ale hned dodává: „Později bych sporttester odložila.“ Samozřejmě je něco jiného, když má běžec zdravotní problémy se srdcem, hypertenzí a podobně…
Zdeněk Smutný má ale jiný názor. Podle něj může rekreační běžec běhat i bez sporttesteru, to jsou prý vyhozené peníze. „Rekreační běžec ať zahodí hodinky a jiné přístroje a jde si zaběhat, kdy chce a kolik chce pro radost, a to se pozná tehdy, když u běhu nekřiví hubu ale usmívá se,“ má stejný názor i Saša.
Článek o sporttesterech od Mirka Kratochvíla
Sporttester: Dobrý sluha, nebo zlý pán?
Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nyní studuje ČZU v Praze a v tomto městě také trénuje, o víkendech jej lze vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou nebo Sedlčan.
