Kateřina Kriegelová obhájila prvenství v celoročním seriálu Salomon Trail Running Cupu. Troufnu si říct, že jsem ji sledoval nejpoctivěji ze všech soupeřů. O co byl v motolském finále sladší pocit předstihnout ji v cíli, o to příjemnější pohled na trati těsně v jejích stopách.
Je jí osmadvacet a běhá teprve třetím rokem. „Chyběl mi pohyb,“ vysvětluje motivaci dnes 28letá absolventka Elektrotechnické fakulty, která pracuje ve výzkumném ústavu. Tam zkouší pevnost nejen leteckých konstrukcí. K tomu dokáže maraton za 2:59:32, půlmaraton za 1:24:39 a desítku za 39:23.
Byl letošní triumf v STRC náročnější než loni?
Vítězství nebylo určitě těžší. Stačilo objet všechny závody. Seriál je takto bodově nastaven. A obtížnost závodů byla stejná jako minulý rok. Zahájení v Boskovicích a babický závod jsou takové slabé odvary proti zbytku trailů v rámci celého poháru.
Kterého závodu / výkonu si nejvíc ceníš, který se ti nejvíc líbil?
Hlavní je doběhnout ve zdraví a spokojená jsem vždy. Svých výkonů si cením v každém případě, ať je výsledek jakýkoliv. Nejúžasnější byl určitě výběh na Ještěd v Liberci, myslím na tebe, Peti… Slušný stoupák.
Vyvíjí se seriál k lepšímu a chystáš se na něj i příští rok jako prioritu?
S každým dalším ročníkem se vychytají chybičky. Tak to funguje u všech závodů. Bude to jistě příští rok zas o něco lepší. Ve třetím ročníku jistě něco zaběhnu, jestli však celý program, to se uvidí. Ráda bych si zopakovala maraton v Novohradských horách i Jesenický maraton. Budu doufat, že se mi závody nebudou moc překrývat.
Odpovídá tento typ trailového běhu tomu, co tě nejvíc baví?
Obecně trail mě baví. Jsem však raději za delší trasy, třeba tak náročné jako Ještěd, ale ještě větší kilometráž. Vyhovuje mi například Silva Nortica Run, kde jsem maraton doběhla sice na pokraji sil, ale zážitek to byl skvělý.
Kdy se vypravíš na trailové mistrovství světa na Havaj, myslím, že bys tam měla velkou šanci uspět?
Havaj? Ani omylem. V České republice jsou lepší běžkyně do vrchu.
Pořád běháš a „trénuješ“ jen podle chuti?
Já myslím, že všichni běžci vybíhají podle chuti. Někdo denně. Vybíhat na sílu si nedovedu představit. V mém případě by to bylo bez efektu.
Kolik kilometrů zvládáš týdně?
Kilometráž si nijak nehlídám. Ale s přicházejícím ochlazením prudce klesají naběhané kiláky. V zimních měsících vybíhám jednou až dvakrát týdně na osmikilometrový okruh. Nyní na přelomu října a listopadu to dělá ještě tak čtyřicet až padesát týdně.
Pořád běháš sama, hlavně podle práce, nebo hledáš partu aspoň někdy?
Nejvíc běhám sama. Najdu málo lidí, kteří mají stejné tempo. Když se někdo nabídne, tak nemám problém vyklusnout ve dvojici či skupině. Naopak jsem ráda. Vyhovuje mi, když někdo udá pomalejší tempo, než je mé tréninkové, jsem pak schopná uběhnout více kilometrů nebo doběhnout ještě plná sil na další aktivity.
Nejvíc stále v rovinatých Letňanech na severovýchodě Prahy? Proč se nevydáš víc do přilehlých terénů – Ďáblic, Bohnic, Klánovického lesa?
Ano, stále nejvíce naběhaných kilometrů je v Letňanech. Proč? No to je jednoduché. Přijdu z práce, převléknu se a vyběhnu. Není chuť sednout do auta, dojet na nějaké jiné místo a tam až vyběhnout. Jdu cestou nejmenšího odporu a úspory času. Chodím do práce, nejsem rentiér.
Pražský maraton ve Stromovce těsně pod tři hodiny a ještě jen pět dní po náročném běhu po golfovém hřišti v Motole je skvělý výkon. Jak ti to tak vyšlo?
Ve Stromovce jsem měla neuvěřitelné štěstí. Nebylo to tak ani o mě, jako o skupině kluků, se kterými jsem běžela. Filip Havel a Jirka Vlček si až do pětatřicátého hlídali tempo. Jejich cílem bylo zaběhnout maraton pod tři. Tak jsem se jen přidala. Neměla jsem vůbec v plánu závod takhle dobře zaběhnout. Úplně bez výbavy, žádný gel ani magnesium, jsem se postavila na start a během závodu jen pila. Po tom pětatřicátém kilometru se naše skupinka rozpustila. Jirka v tempu zpomalil, Filip držel tempo. Já někde mezi nimi. Na posledním kole mě vytáhl do cíle kamarád Martin Roman. Pod tři hodiny jsem to dokázala díky klukům, kteří mě táhli.
Co máš za další běžecký cíl příští rok? Vylepšit časy, nebo se někam podívat?
Běhat stále pro dobrý pocit, radost. Jestli pokořím o nějakou minutu své letošní rekordy, budu jen ráda. Ale za cíl si to nekladu.
Nedostalas nabídku z nějakého klubu?
Firma Vibram5Fingers mi nabídla běhat za ně, ale ze sportovního klubu nabídka nepřišla.
Loni jsi říkala, že nemáš žádnou sportovní minulost. Jak vypadá současnost v jiných sportech – nechystáš se víc na kolo, běžky, triatlon?
Neplánuju přesedlat na jiný sport. Zůstanu pouze u běhu a tance. Ano, někde jsem zaslechl, že jsi bývalá tanečnice. Takže je to pravda? Já doufám, že ne bývalá. Dále piluji v taneční škole flamenco.
Běháš cupitavým velice technickým stylem, možná tedy jako když tančíš. To jde samo, nebo se nějak snažíš a připravuješ?
Můj styl nějak neřeším. Opět cesta nejmenšího odporu. Běh přes špičku je mi mnohem přirozenější než přes patu. Přes patu si to nedovedu ani představit.
Pracuješ jako inženýrka ve výzkumu, to zní nebezpečně. Jaké máš jiné hobby kromě běhu a co všechno stíháš?
Tedy krom běhu, ještě již zmíněné flamenco. Jsem hodně na sladké a to vedlo k mé další velké zálibě – pečení. Snažím se péct poctivě, podle Magdaleny D. Rettigové. Nebojím se přísad jako je máslo a sádlo. Takže žádné náhražky. Ta chuť pak stojí za to. Přestat běhat, tak budu už dvojnásobná. Do šířky.
Někdy jsi se prořekla, že jsi na vysokoškolské koleji pila první ligu. Co zvládneš teď při práci i při běhání?
S během nejde skloubit pití. To opravdu ne. Ty stavy, které jsem měla po alkoholových dýcháncích na kolejích, ty dnes bolí o to víc. A tak si regeneraci nechávám na dny po závodech, nikoliv po pitkách.
Máš maličkého pejska. Proč tahle volba, ten toho tolik s tebou nenaběhá?
Ano, mám fenečku, moskevského toyteriéra. Je neuvěřitelný živel, hodně společenská, takže ji beru sebou na závody. Volba byla jednoduchá: malinkou rasu do bytu. Neměla jsem cíl, aby se mnou vybíhala. Ale tulila se.
Kolik času ještě strávíš doma na Moravě ve Velkých Losinách?
Doma běhám taktéž, ale čas tam je mi drahocenný, mám ho čím dál méně. Je to dané tou vzdáleností. Když už jedu domů, snažím se na déle než na víkend. Ty ceny benzínu, to je bomba, že? Jezdím domů zhruba tak jednou za měsíc, bohužel.
Autorem rozhovoru je Tomáš Nohejl, sportovní novinář, běžec, triatlonista, lyžař atd., a majitel komunikační agentury. Baví ho cestovat za sportem a poznávat zajímavé lidi, prostě „být u toho“, kde se něco děje a vzniká.
Rozhovor Iva Domanského s Kateřinou Krieglovou – Pražský maraton ve Stromovce 2012:
