Provedla jsem malý experiment v tom, jak vlastně vidí běhání muži a ženy. Zeptala jsem se deseti přátel, pěti mužů a pěti žen, kteří se běhu věnují. Byť ne na kdoví jaké úrovni, ale provozují ho s železnou pravidelností. Jak tento mini výzkum dopadl, se můžete nyní podívat sami. Možná si v něm najdete i něco, co vystihuje váš pohled na běh.
„Proč běháš?“
Tak zněla základní otázka, kterou jsem na začátku každému položila. Vesměs všichni mi odpověděli, že je to prostě baví. Ani jeden z běžců mužského pohlaví nedodal, že běh provozuje pro redukci tělesné váhy. Naproti tomu u běžkyň byl tento dovětek prakticky jistotou. „Běhám, abych se pak mohla pořádně najíst.“ Tak zněla jedna z nejkurióznějších odpovědí.
Další otázka byla v návaznosti na první, ptala jsem se „Jakou máš pro běh motivaci?“ U mužů bylo většinou motivací zvyšování fyzické výkonnosti, překonávání svých možností, dobrý pocit z vyplavených endorfinů atd. Z pěti běžkyň mi jen jedna odpověděla, že jí baví pozorovat své zlepšování a překonávání se.
Ostatní čtyři se svorně shodly na tom, že do běhu je kromě udržování kondice nenutí nic jiného. „Je to pro mě prostě druh aerobního cvičení. Raději si s kamarádkou venku zaběhám, než abych se hodinu mořila třeba na spinningu.“ To se ale člověk celkem diví, jak běh může ještě při takovéto motivaci bavit. :-) No, endorfiny dělají opravdu divy.
„Kde nejčastěji běháš?“
Většina dotázaných se shodla na tom, že v létě běhají nejčastěji venku. Objevilo se ovšem jedno velké ALE. Muži si byli naprosto jisti svou odpovědí: Běhám venku. „Prostě se vydám a někam doběhnu, nebo si naplánuju třeba 10km a pak se cestou rozhodnu, kudy to lesem vezmu.“
Ženy naproti tomu odpovídaly, že za hezkého počasí sice běhají venku, ale buď s partnerem, kamarádku, nebo někde, kde se pohybuje větší množství lidí. Třeba na cyklostezce kolem řeky apod. Nikdy by se prý sami nevydaly někam do lesa, i když možnosti by prý byly. Je pravda, že v dnešním světě je to celkem pochopitelné.
Přidruženou otázkou byl pohled na běh venku nebo v posilovně na pásu. Muži brali, až na jednoho, běh v posilovně jako ztrátu času. „ Když už se do posilovny vydám, tak na to nemám celý den. Jdu si tam hlavně zacvičit na posilovacích strojích. Běhat můžu kdykoliv jindy,“ slyšela jsem. Je pravda, že většina z nich se v posilovně údajně na pásu alespoň 10 minut rozehřeje, ale jinak ho využívají pouze když už je nouze nejvyšší.
Dvě z dotázaných žen vlastní permanentku do fitness a tak prý 2× v týdnu jdou třeba na hodinku pouze na pás a pak si ve zbylých dnech zajdou trochu zaposilovat. Ostatní tři dotázané permanentku nemají, ale přesto říkaly, že když se do posilovny dostanou, tak jsou spíše v kardiozóně a pás tudíž využívají poměrně hodně. Je to asi v korespondenci na předešlé otázky.
Pro ženy je prostě pohodlnější zajít si zaběhat někam, kde budou mít jistotu, že nemusí přemýšlet nad ničím jiným. Jestli je někdo nepřepadne, jestli jim nebude zima, nezmoknou, jestli se cestou neztratí atd.
„Byl/a jsi někdy na jakémkoliv běžeckém podniku?“
Toto byla poslední otázka. Tady se jednalo spíše o rozpačité odpovědi. Čtyři z pěti mužů již nějaké absolvovali. Neváhali za nimi jet přes půl republiky z jižních Čech třeba do Prahy, jen aby zažili tu atmosféru. Naproti tomu z žen byla na závodech pouze jediná. Do jiných měst se prý nechystá, ale pokud se něco koná v místě bydliště, vždy se zúčastní. S partnerem se údajně hecují, až se nakonec oba přihlásí. Týden nespí, jak je nervózní a nakonec si to vždy maximálně užije.
Deset mladých lidí, nikoliv dogma
Jak je vidět, muži spíše preferují běh venku, někde, kde jim to přinese zážitek. Cestou se rozhodnou jak dnešní trénink budou koncipovat. Uvidí hezkou pěšinu, kterou neznají, tak se tudy vydají. Ženy naproti tomu mají rády organizaci. Naplánovanou trasu, nebo ideálně pohodlí stezek a fitness.
Muži si běh užívají pro radost ze svých úspěchů a ze svých výkonů. Nebojí se je prodat. Tvrdě trénují, jen aby porazili kamaráda z vedlejší vesnice, nebo překonali svůj osobní čas o pár sekund.
Dotázané ženy si očividně nic dokazovat nemusí. Nemají potřebu se s někým v běhu utkat a pokud ano, berou to spíše jako stresující záležitost. Hlavně se neztrapnit, hlavně nebýt poslední, hlavně si vzít pěkné oblečení.
Jedná se jen o opravdu malý test, který neměl přinášet žádné vědecké výzkumy, ani v žádném případě neřadit ženy a muže do kategorií podle toho, kdo jak vidí běh. Jedná se pouze o pohled deseti mladých lidí, kteří ať už běhají z jakéhokoliv důvodu, dělají to pro radost.
Pro radost ze sebe sama, že dokážou překonat své hranice, na chvíli se zbavit starostí, vypracovat si postavu a tak dále. Nechci proto škatulkovat. Vím, že určitě i mnoho žen běhá samo v lese, nebo že i muži si chodí do fitness jen zaběhat.
Našli jste si v jejich odpovědích i něco co charakterizuje vás? Pak tento mini výzkum nepovažuji za zbytečný. Nebo to vidíte jinak? Napište nám do diskuze, vyprávějte, bavte se rozdíly mezi mužským a dámským během!
Autorkou článku je Karolína Zídková, usměvavá studentka z Plzně, kterou lze často potkat i v Českých Budějovicích. Vášní Karolíny je příroda a sport. Ráda si odpočine na chalupě při zahradničení a mezi její oblíbené citáty patří: „Nic není nemožné.“
