Jeden malý dárek před rokem a něco změnil jedné ženě život. Zhubla 25 kilo, poprvé po letech se rozběhla a dokázala uběhnout půlmaraton. Tím dárkem bylo startovné na Český běh žen. Zdá se vám to neuvěřitelné, tak čtěte dál.
"Někdy něco začíná úplně nevinně, třeba dárkem k Vánocům. Loni jsme já a několik kamarádek dostaly od mé sestry startovné na Českém běhu žen 2022. Měl to být inspirativní a zároveň vtipný dárek. No, jak pro koho. Ani jedna z nás, neběhajících holek, se do smíchu nedala. A to ani přesto, že nám bylo vysvětleno, že nemusíme běžet, ale jen tak jít s nordickými holemi a mou sestrou ve speciálním závodě.
Jenže dát něco takovému padesátiletému stokilovému soutěživému beranovi??!!! Bylo zaděláno. Myšlenku pochodu s holemi jsme zavrhla a už o vánočních svátcích přemýšlela, zda bych byla schopna, když budu aspoň trošku trénovat, zaběhnout nejkratší trať 2,5 km. Ani přes svou sošnou postavu (tehdy opravdu 100 kg živé váhy) jsem se nikdy nebránila sportu. Plavu, jezdím na kole, lyžích, hraji badminton, chodím po horách. Ale běh? To jsem naposledy dělala tak před 30 lety, a to jen tak trochu!!! Co s tím? Prvního ledna ale nastartovalo něco, čemu jsem ani já nevěřila.
Od přemýšlení jsem totiž přešla k činům. Začala jsem po setmění chodit u nás za vesnicí, abych změřila, kolik je vlastně 2,5 km. K tomu moje kamarádka v práci prohlásila, že přibrala a že si nainstaluje kalorické tabulky a začne si psát, co sní. Nenechala jsem ji v tom a 8. 1. 2022 jsem i já zapsala své první kalorie do tabulky a další nechávala na procházce dlouhé přesně 2,5 km. Občas jsem popoběhla. Někdy jen 50 m jindy i 100 m! Třikrát týdně půlhodinka večer. Moje tempo v lednu 3 km za 32 minut. Moje tempo 1. února 2022 3 km za 27 minut!!! Prostě to pomalu začalo jít k lepšímu.
Dokonce jsem jako registrovaná závodnice na ČBŽ od pořadatelského SKK Vítkovice dostala nabídku trénovat 2× týdně kondiční atletiku pro dospělé. A protože jsem už měla jasný cíl – běh žen běžet, výzva byla přijata a od 8. února začaly naše tréninky s báječnou trenérkou Anetkou, která na nás, „důchodkyně“ bez kondičky, brala ohled a snažila se nám vštípit do hlavičky i nožiček základy běhu. Poctivě jsem chodila na trénink i s kamarádkami. Stala se z nás fajn parta. Parta lidiček, co se podporují a povzbuzují.
Všichni jsme za ten rok ušli kus cesty a já 28. května 2022 stála po 5 měsících lehčí o 18 kilo (25 kg to bylo až po roce běhání :o)) na startu svého prvního běžeckého závodu v životě, na startu závodu na 5 km (!!!) Českého běhu žen Ostrava. A doběhla jsem. Šťastná, šťastná, šťastnáááááááá! Nevěřila bych, že tohle někdy řeknu, ale: Běhání je pro mě nová cesta!
Chce to jen tu správnou motivaci. A pak to fakt je." Vaše Karin
