Pořadatelé Vožického vytrvalostního běhu měli letos objednané i počasí. Většinu dne byla vlezlá zima a pod mrakem, ale těsně před starty hlavních závodů vyšlo Sluníčko.
Šlo o osmý roční akce, kterou pořádá Hobbyrunteam z Mladé Vožice na Táborsku. Běh byl zařazen do dvou pohárů, Jihočeského běžeckého poháru a Běžce Podblanicka.
Na trať vyrazili nejdříve borci na 14 km a o pět minut později na 7 km. Obě tratě mají úvodních cca 3,5 kilometru společných. Start u mateřské školky. Nejdříve se běželo z prudkého asfaltového kopce a po vyběhnutí z města následoval krosový úsek po proudu řeky Blanice. Okolo třetího kilometru čekal všechny asfaltový více jak půlkilometrový výběh se sedmdesátimetrovým převýšením do nejvyššího bodu obou závodů, na jehož vrcholu je zřícenina hradu Šelmberka a zde se tratě rozdělily.
Longaři se sem po oběhnutí členitého okruhu se smíšeným povrchem později vrátili a ten kopeček si z opačné strany dali ještě jednou.
Obě tratě měly pak společný doběh a zdolání kopce, který se ihned po startu sbíhal, dalo všem v závěru řádně zabrat. Poté se ještě běžel půlkilometřík do cíle u sportovní haly. V hlavním závodě, který měl součet stoupání přes tři sta metrů a bylo se možné dokonce třikrát na trati napít. Na sedmičce, 134 metrů, jednou. Ještě před těmito běhy se uskutečnily závody dětí v okolí sportovní haly.
Letos šla kvalita absolutního pořadí nahoru. Samozřejmě nejlepší ze 14 kilometrů doběhli konec startovního pole sedmičky.
V rekordním čase 52:55 vyhrál Pavel Brlica ze SK Čtyři Dvory České Budějovice. Ale byl to souboj až do koncovky závodu. Spolufavoritu Davidu Vašovi, nedávno třeba vyhrál dokonce oba závody, na 4 a 8 km, běžené odděleně v rámci jednoho komerčního seriálu, terén moc nechutnal a největší souvislý asfaltový úsek, 2 km, je až v závěru běhu. „Běžel jsem zde poprvé a závod mě svoji náročností překvapil. Jsem spíše silniční běžec. V terénu mi to prostě nešlo a na soupeře jsem ztrácel. Pořádně jsem to rozvalil až v závěru, a to jsem měl už značnou ztrátu na vedoucí dvojici.“ Rozhodovalo se až v posledním dlouhém stoupání k mateřské školce, v němž Brlica unikl Tomáši Farníkovi – 53:08 a Vaš se posunul na druhé místo – 53:02.
Celkově čtvrtý doběhl vloni druhý Michal Jarolím za 55:12 a pátý obhájce prvenství Petr Macek 55:15, vítěz čtyřicátníků.
Stejně jako vloni je možné nazvat největší běžeckou osobností závodu nejlepšího padesátníka Jana Bláhu, vloni byl dokonce celkově třetí, letos osmý za 58:03, který své největší úspěchy sbíral v barvách Českých Budějovic a nyní startuje za elitní běžecký tým AK Kroměříž. Jan Bláha je mimo jiné dvojnásobným republikovým šampionem v maratonu – osobák pod 2:18 a jednou vyhrál šampionát v půlmaratonu – 1:08, oba osobáky má právě z mistrovských závodů. Dráhovou desítku má pod 30 minut. Letos se dostavil i další za mlada výborný reprezentant Jan Havelka z Maratonstavu Úpice (oba na foto).
Honza jako junior vyhrál domácí kvalifikaci na mistrovství světa v běhu do vrchu. V dospěláckém věku byl třeba druhý v Sršském maratonu, když ho tehdy porazil pouze v životní formě běhající Daniel Orálek. V Pardubické půlmaratonu, ten je letos 15. dubna, byl v čase 1:13 v elitní desítce. A atmosféra závodu Honzu tak nabyla, že dokonce v úvodních metrech vedl, ale nakonec tento čtyřicátník proběhl cílem na 24. místě. „Nechal jsem se strhnout atmosférou a ke konci mě chyběly síly, ale v tom posledním kopci jsem vzal ještě tři soupeře. A chtělo to běžet v kroskách, já vzal silniční boty.“
Pořadatelé letos pro loňské vítěze zavedli zlatá čísla s jedničkou a obhájkyně prvenství Linda Pavlicová ze Sudoměřic u Tábora o svém dalším triumfu ani nevěděla. „No nevím zda jsem vyhrála, přede mnou dobíhala nějaká dívka,“ řekla mi po doběhu u auta, ale po vyjasnění situace, šlo o závodnici ze sedmičky, dodala: „Letos byla trať náročnější než vloni. Navíc nejsem v optimální pohodě, protože mám nemocné dítě a moc jsem se nevyspala.“ Ale nakonec z toho bylo její nejlepší umístění v závodě na celkově 26. místě v čase 64:52, tedy stejně jako vloni pětiminutové zlepšení osobáku. Druhá Jitka Dušková z Tábora, vítězka nad 45 let, dala 1:14:49.
V kratším závodě vyhrál Jaromír Šíp z Tálína za 28:20, druhý byl syn známého otce, běžce, a o třicet let mladší než vítěz – Dominik Jánošík (14 let) z Vlašimi. Před třemi lety prolétl tuto trať v rekordním čase 25:41 Petr Macek. Nejlepší žena byla celkově sedmá Hanka Jakubíčková za 29:46.
Vloni mě zaujal tehdy šestiletý klučina, domácí Jakub Svatoš. Stejně jako před rokem byl nejmladším účastníkem sedmičky. Vyhrál opět svoji dětskou kategorii. Na sedmičce předvedl více jak desetiminutové zlepšení a dal ji za 41:29. Nejstarším účastníkem závodů byl Jan Hakr (76 let) a čas 53:36.
A jaké jsou letošní ohlasy: " Děkujeme organizátorům a dobrovolníkům. Za mě moc pěkná trať, členitá, super značení. Jako že na závodech bloudím a tady bez problémů. Ještě jednou díky," uvedla třeba Renáta Hulínská, která na 14 km vyhrála ženy nad 55 let za 1:40 hodiny.
A na závěr tradiční slovo ředitele Vožického vytrvalostního běhu Jindřicha Rataje: „Letošní osmý ročník měl poprvé charitativní přesah, a proto jsme moc rádi, že se nakonec výsledná částka pro Davida, nyní osmnáctiletý hoch, kterého zdraví v deseti letech nalomila autoimunitní ulcerózní kolitida, narostla na 27 tisíc. Spokojeni jsme s celkovou účastí přes dvě stě běžců. Mrzí nás však, a to se nám stalo poprvé, že zhruba v polovině dlouhé trati nám někdo zlomyslný obrátil šipku závodu. Za tuto kaňku se omlouváme, ale některé věci prostě ovlivnit nelze. Přesto věříme, že nám zůstanete věrni a opět si rádi k nám přijedete zaběhat. Velký dík patří vedení města Velká Vožice a všem našim partnerům, vožickým dobrovolným hasičům, kteří zajišťovali trať, a našemu pořadatelskému týmu, který čítá 30 dobrovolníků. Přeji všem hodně zdraví a v následné sportovní sezóně splnění všech plánů.“
