Snad abyste nezapomněli, že kalendář ukazuje únor a Zima se vlády nevzdává. Teploměr klesl k nule, fučelo a místy poletovaly sněhové vločky. Fuj, ještě že nesprchlo… Přední Kopanina se přesto rozběhla a po dvouleté covidové pauze s ní i oblíbený západopražský seriál Běhej s námi.
U Drahušky, v hospodě a šatnách na fotbalovém stadionu, bylo ještě teplo. A dokonce i přede dveřmi, kde zaplál oheň. Jenže, jak jste se vydali z brány, úsměv na rtech zatuhl. Rychle přes obec a v lese už to zase šlo. Nad hlavou přistávající letadla jako na tenisovém US Open ve Flushing Meadow, z téhle režie měl hlavní partner Letiště Praha jistě radost. S pohledem na zdejší pamětihodnost, obnovenou dřevěnou plastiku svaté Juliány na lesní křižovatce, kterou jste si užili dokonce dvakrát, to pak po okraji pole nazpátek docela příjemně ubíhalo. A něco málo přes šest pro začátek stačilo…
Mladý buštěhradský běžec Kryštof Alexa si tu našel náhradu za nedávné mistrovství republiky v hale, na které se těsně nedostal. „Moc se mi to líbilo, pěkná trať, běželo se mi dobře,“ usmíval se. Hned od startu uletěl nechytatelně dopředu a v cíli byl s minutovým náskokem (21:02) s tempem 3:30/km na hodinkách. Však už loni běžel hladkou trojku za 8:54, nebo pětku za 15:28 a vedou ho světové tabulky.
„Toho jsem přece honit nemohl. Jinak to šlo,“ uznal dosavadní vládce seriálu Jiří Chyba (Nutrend/Specilized), původní a stále ještě hlavní sportovní profesí biker. „Tady vede Pražská 50, že jo?,“ ujišťoval se při rozklusu u lesíka. I on zvolil silničky, které zvládly v pohodě i několik měkčích úseků.
Třetí doběhl už s větším odstupem jeho parťák Jan Linhart (23:26), ten naopak doma z botníku vybral trailovky. Ale ani on se netrápil. Za ním se srovnali skoro vnuk a děd – 15letý Adam Čada z Dukly jen těsně před 60letým Františkem Sedlákem, pravidelným účastníkem seriálu, který pod označením týmu šíří dobré jméno pivnice Bílý Beránek. Se nedivte, že mu to takhle lítá, i když před startem popíjel ionťák. Ale Únětickou desítku si jako odměnu ze stupňů vítězů odvezl rád.
První ženou v cílové bráně byla nezdolná Helena Poborská z Kerteamu (26:56). „Bolí mě to víc, než bych chtěla, a za stejné úsilí je to mnohem pomalejší, než bych čekala,“ posteskla si. Už přes osm sezon bojuje s ostruhou na patě, k tomu se přidávají další trable a ani věku neubývá, že.
„Jenže na kole, kde by mě to teď jistě bolelo míň, si tolik nikdy nedám,“ usmála se nakonec. Nevzdává to a užívá si dál běžecké euforie. Stejně ještě jako o generaci starší Karla Mališová (SABZO, 30:36), bývalá reprezentantka, která dala i maraton za 2:42, nebo silniční desítku okolo 34 minut, a stále se raduje z diplomu a medaile. Co se týká věku, tak tady všechny doběhl Jan Jurák (33:29), je mu už šestasedmdesát… A nejdřív běhaly i děti, k tomu fandil spokojený starosta.
„Jsme rádi, že zase běháme,“ povídala Šárka Hrubá s pořádajícího Kopaninského spolku. Na větší povídačku to tentokrát v cílové kose už nebylo, ještě že aspoň medailisté dostaly jako cenu i ponožky. Tak snad příště pokecáme víc. Ve středu 29. března se běží v Úněticích od pivovaru. Delší sedmička s ještě výživnějším terénem.
