Ve 27. ročníku Tučapské desítky zvítězili zcela po zásluze Martin Kučera a Katka Doubková. Tradičního závodu jara v okrese Vyškov, Tučapská desítka, vedoucí dvěma okruhy obcemi Tučapy a Nemojany v délce 10,4 km, se tentokrát nezúčastnilo tolik běžců, jako tomu bývalo v dřívějších letech.
Obětaví pořadatelé z LRS Vyškov v čele s neúnavným Vlastíkem Brandýsem pak byli dost značně zklamaní, když viděli, že obrovské množství práce, které odvedli pro to, aby se borci všech věkových kategorií cítili v Tučapech jako doma, přišlo tak díky slabší účasti vniveč.
Ale to je bohužel odraz úrovně a zájmu lidí o běhání na Vyškovsku, kteří jako obvykle nejdou s dobou a značně zaostávají za současným boomem v jiných částech republiky. A Brňáci, kteří to mají kousek, vlastně coby kamenem dohodil, ti do Tučap nepřijedou, protože tam nejede šalina a basta.
V hlavním závodě, který ovlivňoval nepříjemný protivítr, se vytvořila záhy po startu tříčlenná skupina ve složení Martin a Lukáš Kučerové (VSK Univerzita Brno) a Dan Orálek z Moravské Slávie Brno. Do druhého kola zaostával již Dan za vedoucí dvojicí a v seběhu z Nemojan se svému bratrovi utrhl i Martin Kučera. V ženách nenechala nikoho na pochybách o své formě Katka Doubková (Dino sport Ivančice), která zvítězila s obrovským náskokem před Marií Hynštovou z AHA Vyškov, laborující s nepříjemným zraněním, a překvapením závodu Martinou Matulovou (Barnex sport Brno).
Na moji všetečnou otázku proč dal dnešní vítěz Martin Kučera i se svým bratrem Lukášem přednost závodu v Tučapech před mistrovstvím republiky na 10 km v Bílině, kde nebyli bez šancí na dobré umístění, jsem dostal jen lakonickou odpověď: „Je to blíž.“ A to asi jednoznačně vyjadřuje to, co si myslí minimálně borci z Moravy o přidělení mistráku zrovna kamsi daleko do Čech.
K tomu pak ještě Martin dodal: „Stejně jsem s tím nepočítal a ještě včera večer jsem absolvoval velmi ostrý trénink, takže dnešek je pro mě mnohem lepší varianta.“ Podobně přitakal i Lukáš: „Mi to stejně moc neběželo, tak proč se někam daleko vléct, když tady jsme v podstatě doma.“ Stejně tak byl nespokojený se svým výkonem i Dan Orálek: „Já se dnes neskutečně trápil, vůbec se to nedalo rozběhnout, takže to fakt z mé strany nestálo za moc, ale na třetí místo to stačilo.“
Zato Katka Doubková byla na rozdíl od svých mužských protějšků velmi spokojená: „Pěkně jsem se vezla v závětří za chlapama a bez nějakého většího úsilí jsem se dostala v pohodě do cíle. Tak není na co nadávat.“ Marie Hynštová ovšem viditelně nadšená nebyla: „Minulý týden v Náměšti jsem to asi v kopcích přehnala a ještě dnes cítím, že stehenní sval není v pořádku. Bála jsem se víc zabrat, aby to nedopadlo špatně a tak jsem to běžela opravdu velmi opatrně.“
Třetí žena v cíli, Martina Matulová, byla sama svým výkonem tak šokovaná, že se jen nevěřícně v cíli rozhlížela kolem sebe a čekala na potvrzení výsledků, jestli je to vůbec pravda. „Běžela jsem si své a docela dobře mi to dnes šlo, ale tohle jsem opravdu nečekala,“ konstatovala, když se utvrdila v tom, že opravdu skončila na absolutním třetím místě.
Závěr závodu i sportovního dopoledne v Tučapech, kde touto akcí žije skoro celá vesnice, obstarala tradičně bohatá tombola pro všechny účastníky a stejně tak tradiční řízné pivo z místní hospody, u které je odjakživa start a cíl zdejší akce. A k tomu nezbývá než dodat, že je to zřejmě to správné místo.
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
