Jedná se o nejdelší trasu Štramberského Jasoně, měří 53 kilometrů. Přihlásit na ni se můžeš tady www.stramberskyjason.cz
Zájmové body na trase, pojďme na to:
1. Sokolovna ve Staré Bělé. S myšlenkou založit jednotu ve Staré Bělé přišli starobělští mladí muži na přelomu 19. a 20. století. „Leč nebylo schopného člověka, jenž by tuto myšlenku uvedl ve skutek. Neboť tehdejší doba žádala muže staršího a požívajícího autority. Jen tomu podařilo by se něco podobného s úspěchem podniknouti. A ti mladí nadšenci si už předem mohli býti jisti, že sklidí ostudu."
V duchu sokolských stanov provozovali starobělští sokolové svoji tělocvičnou činnost. Cvičili v sále hostince pana Máchy, pořádali veřejná cvičení, zábavy, hráli divadlo, vedli proslovy, pořádali přednášky a věnovali se sborovému zpěvu. Postupně zakoupili tělocvičné nářadí, vybavili knihovnu a divadelní šatnu. Protože si jednota vedla finančně dobře, začala pomýšlet na stavbu vlastní tělocvičny.
Obyvatelé z okolních vesnic, kteří v prvních letech cvičili ve Staré Bělé, postupně zakládali sokolské jednoty ve svých obcích: Krmelín (1911), Nová Bělá a Proskovice (1912), Výškovice napřed pobočku (1919), potom samostatnou jednotu (1923).
25. ledna 1903 se konala ustavující valná hromada Tělocvičné jednoty Sokol ve Staré Bělé, které se účastnili také příznivci z okolních vesnic – Krmelína, Proskovic, Výškovic a Nové Bělé.
Sokolovna byla slavnostně otevřena 5. srpna 1923.
Místní jednota původně začleněná do župy Moravskoslezské byla zrušena k 31. 10. 2015. Nástupnická jednota působí v tělovýchovné struktuře ASPV.
V objektu je v současnosti provozována restaurace.
2. Palések – rybník je u rozcestí červeně a modře značeného vycházkového okruhu v jihozápadní části Ostravy a to v městské části Stará Bělá. Jak název napovídá je rozcestník umístěn v blízkosti rybníka, který byl vybudován v severní části lesa Palések. Modrý vycházkový okruh prochází oblastí Bělského lesa a severní částí Palésku. Trasa červeně značeného okruhu vede přes Starou Bělou, Proskovice a oblastí Černého lesa a Palésku.
3. Staříč. První zachovaná písemná zmínka o obci je z roku 1258, avšak nálezy z roku 1906 (střepy baňatých nádob se zbytky popela a kostí), které byly vyorány na poli “Radlice” zdejším rolníkem Karlem Prokopem potvrzují, že území obce bylo již dříve obydleno.
Původ jména osady Staříče odvozuje Prof. Vincenc Prasek od osoby zvané Stařek neb Stařík.
První zmínka o škole je z roku 1582 a v roce 1877 byla vystavěna nová budova školy, v roce 1890 postavena Hasičská zbrojnice a založen sbor hasičů, roku 1911 založena Tělocvičná jednota Sokol, roku 1901–1902 provedeny francouzským podnikatelem Chanovem průzkumné vrty – to byl prvopočátek těžby černého uhlí. Kostel je zasvěcen památce “Nalezení Svatého kříže”, stál už v 16. století. Roku 1757 byla zbudována věž, v roce 1852 přistavěna kaple a v roce 1896 byly instalovány první varhany. Budova fáry je z konce 18. století, památník Svatý kříž byl věnován padlým v 1. a 2. světové válce. Mezi památné stromy patří lípa srdčitá a dub letní. Chráněným územím je “Kamenná”, kde se vyskytuje len žlutý, na levém břehu potoka Řepník objevíme rašeliniště. V obci najdeme lom místního kamene a pískovnu. Ve Staříči se v roce 1939 narodil hudební skladatel prof. Milan Báchorek. Obec patří k povodí Olešné a Ondřejnice.
4. Jezdecký areál Sviadnov. Historie klubu sahá až do roku 1949, kdy se 6.srpna konala ustavující schůze a byl založen Jezdecký oddíl TJ Sokol Frýdek. Prvním koněm zakoupeným ze soukromých prostředků byl oldenburský ryzák Míša. V roce 1954 se oddíl sloučil s Jezdeckým klubem Sokol Místek a přešli pod hlavičku Svazarmu. Po deseti letech oddíl vstoupil do Tělovýchovné jednoty Slezan s názvem „Jezdecký oddíl TJ Slezan Frýdek-Místek“.
Bohatá historie klubu je zejména spojena se jménem rodiny Hrůzkových, ať již byli v roli jezdců, trenérů, rozhodčích nebo organizátorů jezdeckých závodů. Jezdci klubu se umisťovali na předních místech velkých a prestižních jezdeckých podniků v rámci celé tehdejší ČSSR i v zahraničí.
V roce 2001 provozovatelé areálu ustájili koně v nově postavené stáji. V listopadu téhož roku dobudovali současnou budovu se šatnami, klubovnou a sociálním zařízením pro členy. V lednu 2008 přijali název JEZDECKÝ KLUB SVIADNOV.
5. Vodní nádrž Olešná byla postavena v letech 1960–64, slouží k chovu ryb a rekreaci. Nádrž zaplavuje údolí Olešné na délku 1,75 km, maximální hloubka vody je 14,30 m a maximální zatopená plocha 87,8 ha. Celkový objem nádrže je 4 268 000 m3. Rybí společenstvo nádrže Olešná je tvořeno přibližně dvaceti druhy ryb. Převažují výrazně kaprovité ryby: plotice obecná, cejn velký, lín obecný, karas obecný, jelec tloušť, a tolstolobik bílý a kapr obecný atd.
6. Aquapark Olešná Letní aquapark zahájil provoz v červnu 2005 a patří mezi největší a nejmodernější nerezové aquaparky v České republice.
Krytý aquapark zahájil provoz v listopadu 2006, je součástí komplexu Aquaparku Olešná. Z mnoha atrakcí můžeme představit divokou řeku, tobogán s videoprojekcí, proudový kanál nebo dětský koutek pro nejmenší. Pro milovníky sauny je jich zde připraveno celkem 5.
7. Palkovické Hůrky jsou geomorfologický okrsek Štramberské vrchoviny, jehož nejvyšším vrcholem je Kubánkov (661 m n. m.). Skládají se ze dvou částí, které odděluje řeka Ondřejnice. Mezi významné vrcholy vyšší i rozlehlejší severovýchodní části Palkovických hůrek patří kromě Kubánkova Babí hora (619 m), na jejímž úbočí se nachází přírodní rezervace Palkovické hůrky a Kabátice (601 m), na níž se nachází rozhledna a nevyužívaná lyžařská sjezdovka.
Rozlohou i výškou menší části Palkovických hůrek dominuje vrchol Kazničov (601 m). Vedle něj se nachází nižší kopec (479 m), na jehož vrcholu se nachází hrad Hukvaldy. Hradní vrch který je obklopen oborou, tvořenou bukovým porostem. Tato obora byla vyhlášena jako přírodní památka Hradní vrch Hukvaldy. Asi 2 km vzdušnou čarou směrem na jihovýchod od hradu se na katastru Měrkovic nachází další chráněné území – přírodní památka Pod Hukvaldskou oborou.
Většinu povrchu Palkovických hůrek pokrývají jehličnaté, smíšené a listnaté lesy.
8. Naučná stezka Hůrky. Tématem naučné stezky Hůrky je ochrana přírody a les. Přírodní rezervace Palkovické hůrky chrání přirozené a přírodě blízké lesní porosty v bukovém vegetačním stupni na ploše cca 35 ha. Jedná se o komplex starých smíšených porostů, kde je převládající dřevinou buk lesní (60%). V rezervaci žije mnoho druhů brouků. Zejména pro vrchní vrstvu půdy jsou charakterističtí střevlíkovití: střevlík fialový, střevlík kožitý, střevlík zahradní, střevlík zlatolesklý, střevlík hladký, dále druhy vzácné a ohrožené: střevlík Linneův, střevlík Ulrichův nebo střevlík Scheidlerův.
V lesních porostech přírodní rezervace jsou vhodné podmínky pro hojné a pestré složení avifauny. V dutinách stromů hnízdí žluna zelená, datel černý, strakapoudi bělohřbetý, velký, prostřední a malý.
Ze savců je typickým obyvatelem lesů veverka obecná, norník rudý, myšice lesní, krtek obecný, rejsek obecný, liška obecná, kuna lesní, tchoř tmavý, vzácnější je jezevec lesní.
Naučná stezka Hůrky vede z hukvaldského náměstí po zelené a pak po modré turistické značce, směr Podlesí, Babí vrch, Kubánkov. Dále pokračuje ke Kociánovi, na Podhůří a končí na Olešné. Délka trasy je 12,5 km, je středně turisticky náročná. Převýšení je asi 380 m, náročnější stoupání je asi 1 km z údolí Ondřejnice na Palkovické hůrky.
9. Hukvaldy. Impozantní zřícenina středověkého strážního hradu, rozsáhlá obora s barokní vstupní bránou, pomník Lišky Bystroušky či rodný dům Leoše Janáčka ve staré škole, to všechno nabízejí Hukvaldy, půvabná obec v malebném podhůří Beskyd na úpatí Palkovických hůrek. To všechno můžete navštívit.
10. Měrkovice – U Zvonařky je rozcestí zelené a žluté turistické trasy a nachází se u západního okraje osady Měrkovice a na jižním úpatí vrcholku Kazničov (601 m.n.m.). V blízkosti rozcestí stojí pěkná dřevěná zvonička. Od rozcestníku je pěkný výhled na osadu Měrkovice. Zelená značka procházející rozcestím vede z obce Lhotka a pokračuje dále do města Příbor. Žlutá značka vychází z Frenštátu pod Radhoštěm a přes rozcestí dojdeme na Hukvaldy.
11. Obec Tichá se nachází nedaleko hradu Hukvaldy. Žije zde přibližně 1 800 obyvatel.
Při pohledu z Tichavské hůrky (544 m) je jako na dlani vidět kraj, který se stal po staletí domovem mnoha generací tichavských obyvatel. Na jihu je lemován mohutnou hradbou Moravskoslezských Beskyd, jimž vévodí památný, pověstmi opředený Radhošť (1129 m).
Od něj na západ se hory svažují až k Valašskému Meziříčí, směrem na východ se pak zvedají vyšší vrcholy Beskyd (Kněhyně, Stolová, Smrk)…
Pohledu na Lysou horu jako nejvyšší vrchol (1324 m) však brání masív Ondřejníka (924 m), který tvoří východní rámec kotliny. Na severozápadě, průrvou mezi Kazničovem (615 m) a Lichnovskou hůrkou s Červeným kamenem (690 m)
12. Frenštát pod Radhoštěm leží uprostřed malebné krajiny Moravskoslezských Beskyd, mezi soutokem Lubiny a Lomné. Je vstupní bránou do CHKO Beskydy a střediskem horské turistiky a zimních sportů i díky nedalekým Pustevnám. Leží na železniční trati 323 a silnici I/58. Jeho historické jádro je od roku 2003 městskou památkovou zónou. Žije zde přibližně 11 tisíc obyvatel.
Frenštát pod Radhoštěm se stal jednou z kolébek českého lyžování. Zásluhou olympijského vítěze, mistra světa a frenštátského rodáka Jiřího Rašky vyrostl na svazích kopce Horečky areál se čtyřmi skokanskými můstky. Maskotem zdejších skokanů na lyžích je lvíček Fitty, který vás provede skokanským areálem a při výškovém kvízu prověří vaše znalosti i fyzičku. Čeká vás celkem 428 schodů, několik otázek o beskydské přírodě a sportech a na závěr i vytoužené stupně vítězů.
Poblíž skokanských můstků objevíte naučnou stezku Beskydské nebe, 1 800 metrů dlouhou bezbariérovou trasu s expozicí Život v korunách stromů. Poučení i zábavu nabízejí prohlídky muzea a pohankového mlýna, milovníkům plavání a vodních radovánek je k dispozici krytý bazén a letní aquapark.
13. Lichnov. Vesnice byla na počátku pojmenována německy Lichtenau („světlá niva“). Jméno vyjadřovalo prosvětlené místo v hustém porostu. Do češtiny bylo jméno převedeno zprvu (doklady od 16. století) v podobě Lichtnov. Od 18. století se v němčině užívala zkrácená podoba Lichnau, jejímž vlivem se české jméno pozměnilo na Lichnov.
V Lichnově se nachází Muzeum vystěhovalectví, které nabízí stálou expozici, ta se soustřeďuje na vystěhovalectví do Ameriky. Expozice nese název „Naděje má jméno Texas“, a díky ní mohli lidé navázat kontakty se vzdálenými příbuznými ve „staré vlasti“.
14. Štramberk. Štramberk (německy Strahlenberg[2] nebo Stramberg) je město na Moravě v okrese Nový Jičín poblíž Kopřivnice. Leží na svazích Zámeckého kopce, Kotouče a Bílé hory v Libotínských vrších v předhůří Beskyd. Žije zde přibližně 3 500 obyvatel.
Dominantou města je hrad Štramberk s gotickou věží Trúba o výšce 40 metrů průměru 9 metrů, která slouží od roku 1903 jako rozhledna. Podhradí bylo v roce 1359 povýšeno moravským markrabětem Janem Jindřichem na městečko. Ve městě na náměstí sídlí Muzeum Štramberk a Muzeum Zdeňka Buriana. Zdejší městská památková rezervace chrání nejen samotné jádro města, ale zejména historickou dřevěnou zástavbu na předměstí.
Na hoře Kotouč se nachází městský park Národní sad s galerií soch a památníků osobností české historie a s jeskyní Šipka, která se proslavila nálezem zlomku spodní čelisti neandertálského dítěte, tzv. Šipecká čelist. Objevitelem Šipecké čelisti je Karel Jaroslav Mašek (1851–1916). Autorem jeho pamětní desky odhalené 6. srpna 1922 na stěně jeskyně byl sochař František Juraň. Dále čtěte zde…
