Legendární Běh Drahanskou vrchovinou, memoriál Zdeňka Müllera, se měl běžet začátkem června. Protože ještě ale nebylo všechno kolem pořádání sportovních akcí v polovině května jasné, tak se pořadatelé z AK Drnovice rozhodli posunout závod o týden a navíc jej zkrátit na necelých 8 km, aby nebylo nutné mít občerstvovací stanici na trati. Bohužel zájem běžců nebyl velký, přestože překrásná příroda Drahanské vrchoviny stále láká k proběhnutí.
Tomáš Steiner zvítězil bez velkého úsilí
Tradiční skvělá konkurence, která se na Běhu Drahanskou vrchovinou obvykle schází, tentokrát chyběla a tak měl Tomáš Steiner /AK Drnovice – 28:17/ hodně usnadněnou práci a v podstatě si doběhl v tempovém tréninku pro vítězství. Druhý skončil po solidním výkonu Zdeněk Hochman /Orel Blučina – 29:51/ a třetí pak poněkud překvapivě Vít Kotolan z Němčan /30:24/.
Irena Pospíšilová se také moc nenadřela
Stejně tak i mezi ženami neměla konkurenci Irena Pospíšilová /AK Drnovice – 32:39/a svěžím způsobem si doběhla pro vítězství.
Ve výborné formě je ovšem Lenka Jančaříková /AAC Brno – 34:17/. Vcelku zdatně Ireně sekundovala na trati a u ní je jednoznačně vidět, že věk je jen číslo.
Třetí pak už s větším odstupem doběhla nestárnoucí veteránka a nejstarší žena závodu Marie Hynštová /AK Drnovice – 39:25/.
Běh Drahanskou vrchovinou pokračuje dál
Nádherná trať i přes devastaci lesů těžbou napadených smrků láká k proběhnutí kdykoliv, nejen v závodě. Pokud to tam znáte, můžete si lehce představit, kudy vás pořadatelé provedli. Bohužel jen zkrácená verze. Po startu se běželo ke Třem javorům, odtud na rozcestí Kalečník. Tam byla obrátka ale i ta prostě nádhera. Vše po lesních silničkách bez automobilového provozu. A v přírodní rezervaci. Není co dodat. Kdo to tam neznáte, je zde přímo cyklistická dálnice. Můžete si to i projet.
Všichni běžci byli rádi, že vůbec běželo
Věřil jsem, že změny běžcům až tak moc vadit nebudou a nemýlil jsem se. Situace je zatím taková, tak se nedalo nic dělat. Ale uspořádat jsem závod chtěl, přestože bylo nutné hodně improvizovat. Bohužel zatím se běžci nevrací na závodní trasy v takových počtech jako dřív. Tak doufám, že se to časem zase srovná.
„Měli jsme v týdnu cvičení,“ řekl mi Tomáš Steiner již před startem, „ tak půjdu začátek volně, cítím to v nohách a pak si to rozběhnu podle pocitu, abych si zatrénoval.“
„Raději jsem přijel do Olšan na silnici než se brodit v Únanově v blátě,“ konstatoval po závodě Zdeněk Hochman. „Navíc to tu dobře znám z letošních testů a vždycky se mi tady líbilo. A k tomu se mi i dobře běželo.“
„Na testy se mi v zimě moc nechtělo, ale závody už budu absolvovat normálně,“ přiznala se mi v cíli Irena Pospíšilová. „Dnes jsem se snažila běžet sice rychle, ale pořád si dávám pozor na zranění, které jsem měla loni na podzim, abych si ho neobnovila.“
„Ještě, že jsi zkrátil trasu,“ pochválila mě Lenka Jančaříková. „Klasickou čtrnáctku bych teda dnes nedala. Nemám zatím moc naběhané a ta délka v takových kopcích by mě asi dorazila. Takhle mi to vyhovovalo a měla jsem z toho dnes dokonce radost, jak to běželo.“
Radost z proběhnutí v krásné přírodě v Olšanech a okolních lesích měli všichni závodníci. Po tak dlouhé pauze bez závodění tam panovala velká pohoda. Jak to jen popsat. Prostě spokojenost až do nebe. Jak od závodníků, tak i od pořadatelů.
