Od rána liják jako prase, k tomu zima, zákazy pana ministra zdravotnictví Prymuly, rozsáhlá mediální masáž překonávající volební kampaň, není se co divit, že je nás odvážných čím dál míň. Snad i proto stálo v Olomouci na startu jen 37 vytrvalců a vytrvalkyň, což historie tohoto závodu nepamatuje. Ti všichni ovšem zaslouží poklonu.
David Pelíšek se ze závodu udělal trénink
Přes malý počet běžců stála v každé kategorii na startovní čáře běžecká elita ze střední Moravy.
David Pelíšek /AK Olomouc – 30:16/, čerstvý český reprezentant v dlouhém horském běhu, vyrazil ihned po výstřelu startéra kupředu a ze závodu si udělal kvalitní tempový trénink.
Za ním běželi společně Pavel Dvořák /Atletika Prostějov – 33:17/ a Petr Kučera /PSG Chropyně – 33:24/. Také tihle dva běžci si jen kvalitně odtrénovali a Pavel pak v závěru Petrovi trochu odskočil a cílem proběhl jako druhý.
Pavla Závodná neměla soupeřky
Ženy se též nenechaly zahanbit a předvedly velmi dobré výkony. Zejména pak Pavla Závodná /AK Drnovice – 38:00/, ta utekla soupeřkám o parník a to běžela jen tréninkový stupňovaný běh.
Ovšem Jana Matějíková /TJ Liga 100 Olomouc – 40:12/ se po porodu dostává do parádní formy a je jen otázkou času, kdy bude opět předvádět jaká je skvělá běžkyně.
Dokonalý profesorský výkon pak předvedla na trati Simona Grulichová /AK Drnovice – 40:20/, která běžela rovnoměrně jako dobře namazaný stroj a soupeřky si na trati postupně dotáhla tak, že jí ani na druhé místo Jany Matějíkové nakonec moc nescházelo.
V Olomouci se běhá již roky
Nemůžu si pomoct, ale závody v Olomouci a okolí mají vždy své kouzlo. Schází se zde bezvadná parta, kde není o legraci nouze. A myslím, že o to jde i při běžeckých závodech. Nejen si máknout, ale také se pobavit, zasmát a odreagovat od stresu běžného života. Bohužel je teď toho stresu příliš a nějak se nám ta dobrá nálada vytrácí.
34. ročník Běhu kolem Moravy připravil atletický oddíl v Olomouci a běželo se opět v parku v Bezručových sadech s průběhem přes atletický stadion. Ovšem díky lijáku trať nevedla terénem, ale klasicky jako kdysi dávno před léty. Běžce čekaly tedy tři okruhy po silnicích v parku. Závod byl také zařazený Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje, ale neřeknu vám, v jakém je pořadí, protože je v tom po výpadku a zrušení některých akcí poněkud zmatek.
Počasí a koronavirová hrozba si vybraly svou daň
Bohužel je to tak. Liják, zima, všudypřítomný virus mezi námi, to všechno hodně ovlivnilo účast běžců. Co se dá dělat, alespoň jsme dodrželi všechny příkazy.
„Já jsem si přišel jen kvalitně odtrénovat,“ říkal mi David Pelíšek, když jsem se ho na trati ptal, kam že to tak maže.“A docela mi to šlo, tak jsem z toho měl radost,“ dodal pak po závodě.
„My jsme se taky nijak nehnali,“ ujistil mně Pavel Dvořák a Petr Kučera hned dodal: „Šli jsme spolu spíš volně, protože máme v plánu v pondělí dát Šternberský půlmaratón a já mám navíc v nohách Ostravský maratón minulou neděli, tak by nebylo dobré se nějak moc uštvat.“
„Konečně se mi běželo dobře,“ usmívala se spokojeně Pavla Závodná. „Mám z toho radost a doufám, že to tak bude pokračovat dál.“
Jana Matějíková mi zmizela hned domů. Syn nepočká, takž jsem ji nestačil ani vyzpovídat.
„Docela jsem si mákla,“ konstatovala s vyplazeným jazykem v cíli Simona Grulichová. „Jak jsem holky dotahovala, tak už to pak bylo doopravdy naplno a pořádně jsem to cítila.“
Ale tentokrát se promočení běžci moc v areálu atletického stadionu jako dřív vůbec nezdržovali, takže žádná velká zábava se nekonala. Přece jen každý spěchal do klidu a tepla svých domovů. Bohužel taková je teď doba. A asi bude hůř.
