Potkáváme je skoro všude, na ulici, v parku, v lese. Mají hůlky a různou rychlostí se pohybují vpřed. Asi většina těchto lidí si myslí, že provozuje nordic walking čili severskou chůzi. Bohužel ve většině případů to nordic walking není.
Nordic walking je totiž sportovní disciplína, jako každá jiná a má svá pravidla. Možná si řeknete, že když to dělám jen pro sebe, nějaká pravidla mi můžou být fuk. Jenže věc se má trochu jinak. Pokud máme špatné držení těla a neprovádíme pohyb rukama správným způsobem, není přínos pro naše zdraví takový, jaký by mohl být. Se správnou technikou vytěžíte z této aktivity maximum. Naopak se špatnou technikou si v extrémních případech můžete i uškodit. Jak by tedy takový správný nordic walking měl vypadat? Začneme od základního vybavení, od hůlek.
Nejsou hůlky jako hůlky
Na trhu je velké množství různých holí a rozdělit se dají na dvě kategorie. Do jedné patří hole trekingové. Ty slouží jako opora v náročném terénu, kde se o ně opíráme a zlepšujeme si tak stabilitu. A k tomuto účelu jsou vyrobené. Většinou se dají složit, aby se lépe přenášely v batohu. Do druhé kategorie patří hole na nordic walking. Ty už neslouží ke zvýšení stability, ale k odrazu. A jsou k tomuto účelu přizpůsobené a mají jinou konstrukci. Důležité je, že tyto dvě kategorie hůlek jsou nezáměnné. Pokud chceme dělat nordic walking, nebo chodit na túry po horách, potřebujeme vždy ty správné hole. Je možné přirovnat trekingové hole a hole na nordic walking k holím pro sjezdové lyžování a běžecké lyžování. Většinu lyžařů by nenapadlo vzít si špatné hole. Bohužel u chůze tomu tak často je. Tyto záměny často pramení z neznalosti a někdy vám bohužel neporadí ani ve sportovních obchodech. Hole na nordic walking jsou většinou lehčí a tenčí a hlavně mají speciální poutko. Je to taková rukavička bez prstů a obepíná celou dlaň, je rozdílná pro pravou a levou ruku. U trekingových holí je většinou jen obyčejné poutko, které neumožňuje dodržovat správnou techniku NW.
Správný pohyb nordic walking
Naučit se dokonalý pohyb NW chce svůj čas a nejlépe se to naučíte s dobrým instruktorem. Přesto i samouk to může poměrně dobře zvládnou sám. Chce si to o technice něco přečíst a trénovat alespoň ve dvojici. Sám na sobě člověk mnohé chyby nevidí. Jenže na cestách velmi často potkávám lidi, kteří sice mají snahu dělat něco pro své zdraví, ale dělají to špatně. Někde jsem slyšel, že vypadají, jako když jdou napichovat slimáky. Ruce mají stále před sebou a jen tak trochu s nimi pohybují v loktech. To opravdu není nordic walking. Správná chůze nordic walking vypadá přirozeně. Člověk jde vzpřímeně, ruce jsou natažené a pohybují se podél těla až za záda. Nebudu rozebírat detaily správné techniky NW, ale vězte, že při správné technice se zapojí do pohybu asi 90 % všech svalů a spálíte asi o 20 % více energie proti normální chůzi stejnou rychlostí.
Co si tak trochu zazávodit
Závody jsou takové malé svátky nordic walking. Sejde se na nich většinou několik stovek lidí a společně vyrazí na vytýčenou trať. Atmosféra bývá přátelská a všichni si to náležitě užívají. Na startovní čáře se sejdou rychlíci s pódiovými ambicemi, ale také lidé, kteří si to jdou jen užít. Délky tratí bývají různé podle místních možností, ale klasické jsou 5 km, 10 km a půlmaraton. Každý si tak může vybrat, na co se cítí. Ať už jdete na čas, nebo na pohodu, je potřeba dodržovat správnou techniku NW. Na závodech nordic walking se totiž také hodnotí správná technika pohybu. V česku závodů, kde jsou na trati rozhodčí, mnoho není. V okolních zemích jsou zpravidla rozhodčí po celé trati a bedlivě sledují, jestli někdo nepodvádí tím, že by běžel, ale také kontrolují správnou techniku. Za nedodržení správné techniky může přijít pokárání, nebo i žlutá karta. Žluté karty může provinilec dostat i dvě, pak následuje karta červená a konec závodu. Za každou žlutou kartu se připočítává k výslednému času např. 60 vteřin. Občas se na nordic walking neznalí dívají jako na sport pro staré lidi. Jenže nordic walking je pro všechny. Můžou ho provozovat lidé starší, lidé co mají nějaké zdravotní omezení, nebo děti. To, že je vhodný pro všechny neznamená, že je nějaký horší. Elitní závodníci jsou i v tomto sportu a jejich výkony jsou obdivuhodné. Tak například na ME 2019 v Rodingu vyhrál polský závodník Marcin Rosak závod na 10 km s časem 59:43. Nebo stejný závodník v roce 2018 a MS v Polsku vyhrál půlmaraton s časem 2:09:25. Nebo třeba světový rekord českého závodníka Janka Vajčnera. V závodě na 12 hodin ušel 97,344 km. To znamená tempo na kilometr 07:23 a jeho průměrná rychlost na této vzdálenosti byla 8,1 km/h. Takové výkony dokáží opravdu jen ti nejlepší a předchází jim tvrdý trénink. My ostatní je můžeme jen pozorovat, snažit se něco okoukat a přiučit. Nevadí, že do cíle dorazíme třeba o hodinu později než první rychlíci, důležité je si závod užít a udělat něco pro své zdraví a pohodu.
