Studený vítr, který se proháněl ve Smetanových sadech v Olomouci, byl nepříjemným protivníkem na nové rovinaté trati dlouhé 9,5 km. Tři okruhy, z nichž půlka trati byla přímo proti větru, daly všem běžcům pořádně zabrat. Nejlépe se s povětrnostními podmínkami počastoval David Pelíšek /SCOTT MADER SPORT/, který si v sólovém běhu otestoval svoji tempovou vytrvalost. Má ji na vysoké úrovni, neboť trasu zvládl v čase 31:52.
Za ním pak bojovali o umístění na stupních vítězů Karel Axmann /SKI OB Šternberk – 32:49/ a Petr Vymazal /SK SALIX Grymov – 32:55/. Jak je patrné z dosažených časů, tak více sil měl přece jen orientační běžec Karel Axman. Petr Vymazal se tentokrát musel spokojit až se třetím postem.
Velké překvapení se zrodilo mezi ženami. Marcela Hloušková /SKP Šumperk – 41:14/ začala závod velmi odvážně a vyplatilo se jí to. Ostatní běžkyně nereagovaly včas na její drtivé tempo a pak už nezvládly novou a na Olomoucku neznámou běžkyni doběhnout.
Proto Marie Hynštová z Vyškova /41:28/ musela vzít zavděk až druhým místem a Marie Delingerová ze Šternberka /41:54/ pak místem třetím v absolutním pořadí vytrvalkyň.
Smetanovy sady nejsou jen odpočinkovou a výstavní zónou. Občas se tam prohánějí i běžci
Liga 100 Olomouc připravila na pátek v podvečer ve Smetanových sadech již 34. ročník Běhu výstavištěm Flory. Trasa vede po cestičkách a hlavní třídě tohoto olomouckého centrálního sadu, který je jednou z hlavních odpočinkových zón obyvatel Olomouce.
Závod je memoriálem Jaroslava Dobrého a je devátým v pořadí letošní Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje.
Jen s tím 34. ročníkem mám opět nějaké potíže, neboť jsem si zde již v roce 1975, to pak ty roky nesedí, jako dorostenec protrpěl své peklo a na hodně let zanevřel na silniční závody. Ale když to tak vezmu kolem dokola, já už tehdy vlastně praktikoval Gallovaye, protože jsem se tam dostal při závodě do takové krize, že jsem musel přejít do chůze, což už se mi pak v životě nikdy jindy nepodařilo.
A to bylo už v době, kdy možná ještě ani pan Gallowey o běhání moc nevěděl a teprve si vytvářel svůj názor na tréninkové metody. Zase jsem předběhl jednu běžeckou tréninkovou veličinu. Ale přiznávám, že nechtěně a nevědomky. Ale stejně mi to moc nepomohlo. Doběhl jsem tenkrát, tuším, předposlední.
Vítr všem přece jen nevadil
David Pelíšek se od začátku závodu ujal diktování tempa a nenechal hned od startu nikoho na pochybách, kdo je v poslední době mezi vytrvalci na Olomoucku na tom nejlépe. „V prvním kole jsme šli ještě společně,“ komentoval své počínání na trati David. „Jenže pak už se mnou nikdo neběžel, tak jsem se snažil jen udržet tempo tak, abych nemusel jít naplno a tréninkově si zvládl závod odběhnout. A ten vítr mi zase tak moc nevadil. Podmínky jsme měli všichni stejné a museli jsme se s tím nějak vyrovnat.“ „Doufám, že vydržím zdravý a podaří se mi něco pak v sezóně zaběhnout i na dráze. Docela se na to těším,“ dodal potom ještě závěrem.
My všichni, co se kolem běhu v okolí Olomouce pohybujeme, budeme také napjatě čekat, jak si tento skromný mladý běžecký talent povede dál. Určitě na to má, aby předvedl velmi kvalitní výkony.
Karel Axmann spěchal přezout zimní gumy, prý už je nebude potřebovat (aby se ještě nedivil) a tak nebyl čas s ním prohodit ani pár slov. Zmizel hned po doběhu do cíle.
To Petr Vymazal si na vyhlášení vítězů počkal a se svým výkonem byl docela spokojený.
„Šel jsem to od začátku naplno,“ tvrdil mi, „žádné rezervy tam nebyly. Mně totiž tahle rovinatá trat absolutně nesedí. Raději běhám v členitějším terénu. Přesto se již postupně dostávám zase do slušné formy. Myslím, že to už bude dobré a určitě se ještě zlepším.“
Marcela Hloušková se v Olomouci zjevila jako kometa a plně na ni platí okřídlené veni, vidi, vici. A i ona sama byla ze svého vítězství trochu překvapená. „Přijela jsem se sem jenom proběhnout,“ přesvědčovala mě. „Já běhám závody jen kolem Šumperka a jinak jezdím na lyžích, takže mě ani nenapadlo, že bych mohla vyhrát. Rozběhla jsem si závod po svém a pak se snažila držet tempo, jak to šlo. Nakonec to stačilo,“ usmívala se i přesto, že byla pořádně promrzlá. Jako ostatně my všichni v tom večerním ledovém větru.
„Konečně jsem se snad rozběhla,“ přiznala se Marie Hynštová. „Už taky bylo na čase.
Začala jsem dnes raději trochu volněji a pak jsem tempo stupňovala. Bohužel jsem o té první běžkyni vůbec nevěděla, takže jsem se za ní ani nepustila. Možná bych to ještě zvládla, ale to nevadí. Podstatné je to, že už opět zase běžím.“
„Ještě pořád jsem ve velké únavě z objemového tréninku,“ hodnotila s tohoto pohledu svůj výkon Marie Delingerová. „Potřebuji to teď trochu vyběhat a určitě to bude zase dobré. Přípravu jsem zvládla, tak teď bude důležité to taky prodat.“
Běžecký víkend zahájilo v Olomouci v pátek večer přes devadesát běžců a běžkyň a to je slušná porce lidí na to, že se v sobotu běží v Praze půlmaratón a v neděli pak v Bratislavě také půlmaratón i s maratónem. Je ovšem pravda, že někteří z účastníků olomouckého závodu se na tyto závody také chystají a Běh výstavištěm Flory vzali jen jako rozcvičení.
I tak se dá, ale já bych to tedy nezvládl.
Výsledky
Foto 45× – Ricchie
*Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí. *
