Běháte-li při svém tréninku mimo jiné po silnici, tato záliba se vám od 1. července prodraží. Zákonodárci totiž schválili novelu, která se běžcům vůbec nelíbí. To ale mají smůlu.
Jde o to, že zatímco automobilisté platí silniční daň, cyklisté a běžci ne. A když se jednalo o tom, že budou speciální známky pro cyklisty, výjimečně se nezapomnělo ani na běžce. Do prvního července si proto musí každý, kdo běhá alespoň pár metrů po silnici, zakoupit silniční známku. Bude to za 500 Kč na půl roku.
Zatímco cyklisté si známku nalepí na bicykl, běžci nic takového nemají. Podle novely zákona je doporučené místo pro vylepení známky pozadí běžce. Pro kontroly, které se budou platit z vybraných peněz, bude jednodušší ověřit si, zda běžec neporušuje předpisy tím, že nemá povinnou nálepku dokazující, že zaplatil. Tyto kontroly totiž budou jezdit za běžci a sledovat, jestli mají platnou silniční známku. Stát u silnice a provádět kontrolu zepředu je prý nebaví. Když si v některé obci známku nikdo nekoupí, kontroly nebudou.
Kontroverzní novela vyvolala odpor mezi běžci. „Na známku jim kašlu. Jak uslyším kontrolu, skočím do lesa a uteču,“ naznačil nám jeden z běžců, který denně běhá kilometry podél lesa. Pomalejší závodníci, běhající navíc ve městě, ale tak snadné řešení mít nebudou. Ti si asi známku koupí. „Co bych platila? Uslyším kontrolu, přejdu do chůze a chodci nic takového mít nemusí. Klidně si i vezmu nějakou rekvizitu, třeba noviny,“ nabízí jiné řešení Jitka Šťastná, která je šťastná, když běhá. Ostatně, uslyšet kontrolu není nic složitého – auta s kontrolami musí být opatřeny znělkou upozorňující na právě probíhající kontrolu.
Na vesnicích si asi známku moc lidí nekoupí, maximálně nějací fandové novinek. Očekává se ale, že ve velkých městech bude o známku velký zájem. Nikdo nechce vypadat jako skrblík a známka se tak stane známkou prestiže. „Dostali jsme sem asi 200 známek. A dalších 200 jsme si načerno pořídili na kopírce. Trvalo to asi deset minut,“ sdělila nám bezelstně úřednice v Praze.
Odpor běžců však odpovědné orgány nechápou. „Těch běžců je čím dál víc. Třeba minulý týden při svém běhu tak dupali, že mě to vzbudilo. A to jsem byl v práci. Takto to dál nejde, musíme to nějak regulovat,“ řekl zastánce novely, starost malé obce ve středních Čechách, Tomáš Neběhavý.
Kritici však spekulují, jestli důvod místo regulace nebude trochu jiný. Totiž ten, že kontrolující muži chtějí záminku, proč se dívat běžícím dívkám na místa, kde má být známka. „Přítelkyně mi vždycky dala pořádnou facku, když jsem holkám koukal na zadek, teď to mám v popisu práce,“ radoval se mladý kontrolor.
Novela však není dotažená do konce. Když v rodině běhá více lidí, mohou si známku půjčovat a ve skutečnosti tak zaplatí méně, polovinu až pětinu. „Jo, to je fakt. Ale ta známka se dá nalepit jen jednou. A už si jí nalepila moje dvacetiletá dcera. Ale já se do těch jejích kalhot snad navlíknu taky,“ doufá Jiří Maratonový, v jehož rodině běhají naprosto všichni. Za pár měsíců jim k tomu budou stačit jedny kalhoty. Že by tedy i cesta k úsporám v domácnostech? Dá se to tak brát…
BezvaBĚH se dostal k textu novely a pečlivě ji prostudoval. Všechno je celkem jasné a srozumitelné. Co však chybí, jsou sankce. Co se stane, pokud kontrola přistihne běžce bez silniční známky? „Dostane opravdu hodně vynadáno. To by se vám líbilo, běhat si bez známky, co? Žádný takový,“ řekl nám poslanec, který chce zůstat v anonymitě. Bál se totiž, že ho pak jeho straničtí kolegové, kteří občas běhají, nebudou mít rádi.
„Samozřejmě, dá se to řešit individuálně. Pokud běžec prokáže, že silniční známka spadla během tréninku, a najde jí, bude pouze pokárán za to, že má málo lepivé kalhoty,“ uklidňuje všechny Miroslav Mírný, který během projednávání bojoval za co nejnižší sankce.
Jak již bylo naznačeno, silniční známku pro běžce lze zakoupit na úřadech, v knihovnách nebo u prodejců tisku. Pokud žádnou z těchto možností nemáte, můžete si o známku napsat nám do redakce. Cena je 500 Kč, pokud ale objednáte tři, bude celá zásilka zadarmo. A to se vyplatí! Nabídka však platí pouze dnes, na Apríla.
Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nyní studuje ČZU v Praze a v tomto městě také trénuje, o víkendech jej lze vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou nebo Sedlčan.
