Letos se Tučapská desítka posunula díky novým pořadatelům do poloviny června a tak bylo jasné, co běžce bude na otevřené trati čekat. Slunce a spalující vedro.
Ale s tím se musí všichni vyrovnat. Jiné to v létě nebude a pro všechny jsou podmínky stejné. Ale že to peklo bude až tak hrozné, to snad opravdu nečekal nikdo.
Tomáš Steiner po dlouhé době opět na startu
Dlouho Tomáš Steiner /AK Drnovice – 37:44/ laboroval se zraněním. Teď to konečně vypadá, že se zdraví umoudřilo a Tomáš opět ve svém tradičním lehkonohém běhu s přehledem celý závod ovládl, přestože běžel na půl plynu.
S ním se statečně v prvním okruhu držel letošní objev sezóny Tomáš Bohuslav /AK Drnovice – 38:19/, ale ostré tempo a neméně ostré slunce společně se šíleným dusnem ho nakonec udolalo, přesto druhé místo uhájil před dotírajícím a rozumně běžícím Ladislavem Sukem /VSK Univerzita Brno – 38:38/.
Irena Pospíšilová si jen volně zatrénovala
Již na startu bylo jasné, že Irena Pospíšilová, legenda tohoto závodu, kolikrát tady vyhrála, to se snad ani nedá spočítat, /AK Drnovice – 44:52/ nebude mít soupeřky a tak si jen tréninkově trať odklusala.
Druhá za ní doběhla trochu zdravotně indisponovaná mladičká Vendula Polachová /AK Drnovice – 46:37/, objev sezóny mezi ženami, která celou trasu odklusala sama také jen v tréninkovém tempu. A třetí pak skončila Dagmar Vrajíková z Otrokovic /49:12/.
Tučapy, to byla tradice, obětavost a pořadatelská osobnost
Neuvěřitelných 34 let pořádal Vlastimil Brandýs ve spolupráci s TJ LRS Vyškov a obecními úřady Tučapy a Nemojany Tučapskou desítku, memoriál Františka Košťála. Tomu se říká obětavost jeho i rodiny, bez níž by tento rodinný podnik ani být nemohl.
Bez takových obětavců bychom byli ochuzeni o hezkou řádku pěkných závodů po celé republice. A je nesmírná škoda, že právě loni Vlastík Brandýs uspořádal tento krásný závod naposledy. Je dobré mu za to stále děkovat. Co toho udělal pro běžce na okrese Vyškov. Uspořádal celkem 99 závodů. Patří mu velká poklona. My, kovaní pořadatelé stárneme a náhrada za nás není. Závodů bude asi valem ubývat. Jsem ovšem přesvědčený, že do těch předražených masovek tuhle naši partu běžců nikdo nikdy nedostane. Jen je nás ale čím dál míň. Bohužel.
Noví pořadatelé zaslouží absolutorium
A právě od Vlastíka převzal pořadatelství obecní úřad v Tučapech a je moc dobře, že tuto legendární akci zachránili a neskončí tak tento závod v zapomnění, jako řada jiných krásných sportovních akcí, na které už můžeme jenom vzpomínat.
A musím s velkou radostí přiznat, že se noví pořadatelé zhostili celé akce ve velkém stylu a zvládli je naprosto neskutečně dobře. Zaslouží všichni obrovskou pochvalu.
Tučapy a Nemojany jsou proslulé svými dvěma okruhy přes obě sousední obce. Jeden měří 5,2 km, a rozhodně to není lehká trať, neboť přestože vede celá po silnici, pěkně se vleče. Navíc je okořeněna nepříjemným stoupáním v Nemojanech, se kterým mají co dělat v zimě autobusy i auta.
Vedro až k zalknutí
Přesun termínu závodu do poloviny června znamenal, že se dalo čekat vedro, a to opravdu přišlo. A vcelku šílené. Dusno, skoro nedýchatelno, proto se běželo hodně pomalu a časy se nedaly moc s předchozími lety porovnávat. Nedá se nic dělat, prostě to teď tak bude. V létě už nebudou závody žádná sranda.
„Podle mě jsme začali moc rychle. Tomáš to trochu překopl,“ poznamenal v cíli Tomáš Steiner. „Srovnal jsem se s tím až ve druhém kole. Ale letos to moc rychle běžet nešlo. Tam do kopců a zpátky pak proti silnému větru. Navíc vedro a dost silné i na mě, takže jsem rád, že jsem přežil ve zdraví a hlavně to konečně vypadá, že jsem v pořádku.“
„Asi to bylo fakt příliš ostré,“ uznal v debatě po závodě Tomáš Bohuslav. „Ve druhém kole jsem toho měl opravdu dost. Vůbec jsem nečekal, že jsou na trati takové kopečky. Musel jsem i na pár vteřin přejít do chůze, abych se s tou krizí nějak vyrovnal. Ale nakonec jsem druhé místo uhájil, takže jsem spokojený.“
„Nemělo smysl se pokoušet běžet nějak rychle,“ přiznala se mi Irena Pospíšilová. „Ostatně já vedro moc ráda nemám, tak jsem si závod jen odklusala.“
„Bolí mě v krku,“ hlásila mi již před startem Vendula Polachová. „Nebude lepší raději neběžet,“ hned jsem si jí ptal, aby se nakonec její zdravotní stav ještě nezhoršil.
„Já to jenom odklušu, stejně bych šla běhat,“ odpověděla mi a také se tak v závodě zařídila. Nikam se nehnala a jen si doběhla v poklidu pro druhé místo.
Je nutné poděkovat novým pořadatelům za záchranu Tučapské desítky. Na to, že něco podobného pořádali poprvé, celou akci zvládli skvěle. Co skvěle. Fantasticky. Tak snad se Tučapy budou objevovat v termínovce i v příštích letech. Bylo by to moc dobře.
