Nádherně modrá obloha a skoro letní počasí přivítalo vytrvalce v sobotním dopoledni na startu Čehovské desetitisícovky. Po dešťovém týdnu celkem příjemná změna, ale polní cesty byly suché. Vody je pořád málo. Tak se nemuseli běžci brodit blátem jak již jednou v prvních ročnících.
Pavel Dvořák utekl hned po startu
Mezi muži se sešla v Čehovicích opět výborná konkurence. Ovšem na Pavla Dvořáka /Biatlon Prostějov – 35:04/ tentokrát nestačil nikdo. Tomáš Blaha /AK Kroměříž – 37:02/ se sice chvíli snažil, ale nakonec rezignoval a Josef Sedláček /AK Kroměříž – 37:54/ hned po startu ztrácel a zaměřil se na boj o třetí místo.
Marie Delingerová neměla konkurenci
Je to tak. Ženám se do Čehovic moc opravdu nechce. Marie Delingerová /AK Kroměříž – 46:55/ se brzy po startu ujala vedení a s přehledem vyhrála.
Druhá doběhla Alena Lozertová /AD Team – 47:28/. A třetí nakonec skončila velmi rozumně a zkušeně běžící Marie Hynštová /AK Drnovice – 48:42/.
V Čehovicích se běželo již pošesté
Kolem Prostějova přibývá závodů a jednou z těchto sportovních aktivit je také Čehovská desetitisícovka, která se běžela letos pošesté a je zařazená opět do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje.
Pořadatelé ze Sokola Čehovice jsou nesmírně vstřícní a tradiční hanácká pohostinnost dělá ze závodu perfektní pohodovou a kamarádskou akci, na kterou se všichni těší.
K tomu je zde i velmi zajímavá trasa závodu po lukách a polních cestách v okolí vesnice a kolem zdejšího rybníka, kterou tvoří jeden velký okruh, s níž se běžně jen tak nesetkáte.
V Čehovicích se všem tradičně líbilo
Krásná trať, sice trochu teplo, ale pohodová atmosféra, kamarádské a srdečné prostředí, to všechno pořadatelům dokonale vyšlo a proto se tam všem moc líbilo.
„Startoval jsem v pátek odpoledne ve Skalce, tak jsem nevěděl, jak mi to dnes půjde,“ přiznal Pavel Dvořák. „Ale překvapivě se běželo dobře. Je pravda, že jsem včera trochu šetřil síly, tak možná i proto jsem neměl na trati žádný problém.“
„Přijel jsem na start na kole, to byla moje první fáze,“ rozebíral závod Tomáš Blaha. „Taky to bylo poznat. Nedokázal jsem se Pavla udržet, ale on má teď výbornou formu.“
„Na Pavla s Tomášem jsem dnes neměl, proto jsem se zaměřil spíš jen na hlídání třetího místa,“ jen konstatoval Pepa Sedláček, na kterého z davu běžců přihlížejících vyhlašování někdo zavolal, že by si na těch svých kostech na nohách mohl nechat narůst alespoň nějaké svaly. A celkem tomu hlasu dávám za pravdu. Víc to komentovat nebudu.
„Pořád mě píchá v zádech a nohu tahám po zemi, nedá se zvednout, jak mě to bolí,“ zkroušeně mi ukazovala otejpované stehno Marie Delingerová. „Je to utrpení takhle běhat. Nebo spíš pajdat.“
„Včera jsem běžela v Skalce, kde mě na Hané hodně překvapila pořádně kopcovitá trasa závodu, tak jsem nevěděla, jak to dnes půjde,“ řekla mi hned za cílem Alena Lozertová. „A tady nakonec trať taky vedla po kopcích. Proto jsem se ani nesnažila jít naplno a jen zkusila, co zvládnu odběhnout ve slušném tempu.“
„Od začátku jsem se nikam moc nehnala a snažila se běžet rovnoměrně,“ popsala průběh závodu Marie Hynštová. „A nakonec jsem si to parádně užila a dokonce mám ze svého běhu po dlouhé době konečně dobrý pocit.“ Celkem ideální počasí ve sportovním areálu v Čehovicích nemělo chybu, prostředí a pohostinnost pořadatelů také ne, takže ani nikdo moc domů nespěchal. S partou kamarádů kolem závodů je vždycky dobře.
