Také máte své motto, které Vás životem provází a částečně i charakterizuje? Já ano, to první mám ještě z dob totality, na jednom silvestrovském večírku jsem si vylosoval předsevzetí do nového roku „Hledej dobro a ne zlo!“ – jak prosté.
Před oslavou svých padesátin jsem si vzal k srdci další krásnou pravdu: „Když nežijeme jak myslíme, nakonec budeme myslet tak, jak žijeme!“
A v loňském roce si ke mně našla cestu ještě jedna neomylnost: „Nemo cum diabolo iocatur impune!“ – „Nikdo si s ďáblem nezahrává beztrestně!“
To první přímé setkání s ďáblem je příliš osobní a nechám si ho pro sebe. Přesto jsem za toto setkání s ním vděčný, vyměřený trest byl spravedlivý i motivující zároveň. Horší je, že jsem na toto setkání rychle zapomněl a bláhově se domníval, že se již nic dalšího nemůže stát.
Krásně mi to začalo běhat, po letech jsem se znovu svým soupeřům připomenul.
Filip Vrága potřebuje pro své výkony motivaci. Při silvestrovském běhu v Ostravě – Hrabové za mnou přišel se sázkou, že mě na Rohálovské 10 v Prusinovicích porazí.
„Co mi dáš, když tě porazím?“, prohlásil sebevědomě. V euforii nad aktuálním skóre v uvedeném závodě 35:04 ku 39:33 v můj prospěch jsem Filipovi nabídl svoje osobní auto Škoda Fabia – combi.
Na sázku jsem rychle zapomněl. Měl jsem před sebou jiné výzvy. Výkonnost šla pořád nahoru a jako zkušený borec jsem věděl, že vrchol můžu mít právě v Prusinovicích. Těšil jsem se na odvetu s Mirkem Kravčíkem za Kobeřice, věřil jsem si i na Frantu Kolínka.
5 piv a šnýtek na cestu
V sobotu 18.2. jsem ještě absolvoval kvalitní trénink na dráze v Kroměříži (v Prusinovicích byla trať pod sněhem), který mi potvrdil, že forma je.
Přišla pravidelná nedělní chvilka poezie – návštěva restaurace Kulturní dům. Bylo to příjemné porušení životosprávy. Pět piv + šnýtek na cestu. Na schodech před KD však čekal onen ďábel, sviňa jedna. Nejen, že ze schodů udělal pěknou skluzavku, ještě mi dal do náruče 7 prázdných půllitrů na moji Královskou slivovici. Co následovalo asics nemusím popisovat. Předpisový nekontrolovatelný pád na záda, snaha zachránit půllitry (rozbily se pouze dva).
„Ještě, že mám posílené zádové svaly, nic mi není!“ frajeřil jsem před publikem, které v tu chvíli ani nedutalo.
Marně jsem celý týden doufal, že do závodu bude vše ok. Nepomohlo ani pokání na středeční popeleční mši (nakonec ale můžu být rád, že jsem se nezabil) Samozřejmě, že nebylo. Před soupeři jsem ještě mlžil, abych jim nenahrál do karet.
Běžet, či neběžet? Dilema, které provází každého z nás v podobných situacích a stejně se většinou rozhodneme pro.
I já jdu nakonec neohroženě do toho. Před startem mi Mira Kravčik prozrazuje svoji taktiku pro závod, chce se řídit Gallowayem (krátká mezichůze na 3, 6 a 9 km). Nevnímám to.
Startér závodu, mistr světa v hodu diskem z roku 1983 Imrich Bugár zacílí na chvíli startovní pistoli na moji hlavu ať je trochu srandy (škoda, že nevystřelil) a následně závod odstartuje.
Přestože stojím v první řadě, tak se okamžitě začínám propadat do hloubi startovního pole. Není to ale nejhorší, první kilometr za 3:35, docela dobré. Mezičas na druhém kilometru nesleduji, moji soupeři se mi začínají rychle vzdalovat, zatímco já se neuvěřitelně trápím.
Ještě to zkusím do trojky, říkám si. Ne, ne, ne, je to v prdeli, balím to, jdu se osprchovat, mám to domů kousek.
Galloway? Asics něco na něm bude
Je mi jasné, že prohrávám sázku s Carmen Beshirovou (chtěl jsem ji porazit) i Ivem Domanským (věřil Carmen) a netrápí mě to.
Ještě se než se otočím k návratu, tak mne mine žlutý dres AK Kroměříž. Ty vole, to je Filip Vrága a máš s ním sázku o auto. Rychle přehodnocuji rozhodnutí zabalit, zařadím Gallowaye a utěšuji se, že to Filip jako obvykle přepálil.
V tučapském kopci Trní se dostávám před něj, přestože opět zařazuji Gallowaye (něco na té metodě asics bude). Souboj však zdaleka nekončí. Filip mě ze seběhu opět dobíhá a jde přede mne.
Co teď, narostla mu křídla. Zbývá poslední možnost na změnu, kopec Dílák na devátém kilometru. Ten mě zachraňuje, Filip definitivně ztrácí. Pro jistotu se ale v posledním kilometru neustále ohlížím, nechávám se předbíhat dalšími soupeři, kteří chtějí získat můj skalp. Přesto jsem šťastný, sázku o auto jsem neprohrál :-)
Ani se nevyklusávám a jdu se „vyplakat“ Bugimu do náruče (za posezení a koštování slivovice z pátku na sobotu on nemůže). Požádám ho o autogram s kritickým věnováním na startovní číslo. Opět potvrzuje pověst gentlemana, když chápavě napíše „Letos nic moc! Imrich Bugár“.
Bugi mi ještě půjčí 300Kč na vyrovnání sázky s Carmen, k tomu vezmu 1 litr královské slivovice pro Iva Domanského a jdu veřejně přiznat svoji porážku.
To je všechno, ale nezapomeňte, že to samé platí i pro Vás: Nemo cum diabolo iocatur impune! Nikdo si s ďáblem nezahrává beztrestně!
Vzkaz Filipovi: Prohraná sázka tě možná nemusí tolik mrzet, na autě je totiž ještě povinnost platit dva roky leasing :-)
PS: Odveta se koná 23.2.2013
