Sobotní závod v Horce nad Moravou už probíhal za úplně jiného počasí než akce v posledních týdnech. Hřálo sice slunce, ale v lesích Litovelského Pomoraví, kudy trasa závodu vedla, bylo příjemně. A dokonce tam museli běžci absolvovat i rozbahněný úsek po deštích v uplynulém týdnu.
Roman Kovář utekl již na pátém kilometru
O vcelku slušné překvapení se postaral Roman Kovář /TJ Liga 100 Olomouc – 1:00:00/ když poměrně brzy utekl Tomáši Blahovi /AK Kroměříž – 1:00:50/ a v klidu si pohlídal vítězství.
Zdeněk Krejčí /TJ Liga 100 Olomouc – 1:01:26/ pak ostrým tempem na trati udržel skvělé třetí místo.
Marie Delingerová bezpečně vládla ženám
S velkým náskokem si s přehledem doběhla pro první místo Marie Delingerová /Fortex Ski Moravský Beroun – 1:12:36/. Druhé místo si v klidu pohlídala Jana Matějíková /TJ Liga 100 Olomouc – 1:15:20/. A až o třetí místo byl boj téměř do posledních kilometrů. Tam prokázala přece jen větší zkušenosti z dlouhých závodů Hana Postulková /Ladermon Team – 1:18:00/ když dokázala utéct do té doby třetí Zuzaně Hubáčkové /AK Drnovice – 1:18:32/.
Kokina běh už má také něco za sebou. Běžel se 21. ročník
Je to tak. Kokina běh už také patří mezi zasloužilé akce, které jsou zařazené do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje. Já osobně zažil několik stěhování tohoto závodu a v současné době zakotvili pořadatelé v Horce nad Moravou.
Tady organizátoři z TJ Liga 100 Olomouc připravili trasu v lesích a po rovině v délce 16,1 km a rozhodně to nebyla špatná volba.
Závodily zde také děti do seriálu Malé ceny mladých vytrvalců Olomouckého kraje, tak zde v části Olomouc – Sluňákov bylo od rána živo.
Jak viděli závod ti nejlepší borci v cíli
Ve velmi příjemném lesním prostředí za vcelku ideálních podmínek si závod všichni běžci parádně užili a bylo to na nich v cíli vidět. Všichni zářili blahem. Někteří i něčím jiným, ale to bych nerozváděl.
„Podařilo se mi asi na pátém kilometru odskočit Tomášovi,“ říkal mi v cíli Roman Kovář, „tak jsem to zkusil udržet tempově a k mému překvapení se mi Tomáš už nepřiblížil. Nemusel jsem potom v závěru už ani běžet naplno. Konečně po delší době velmi povedený závod,“ zhodnotil nakonec své vystoupení v Horce.
„Byl jsem celkem dost unavený po několika dvanáctkách v práci, proto jsem nedokázal Romana udržet,“ konstatoval Tomáš Blaha. „Sice jsem se mu několikrát na trati přiblížil, ale na víc to dnes nestačilo.“
„Běžel jsem s druhou skupinkou kluků a kolem pátého kilometru jsem v tom blátě využil krosovek, které jsem si vzal a utekl jim,“ popisoval dění na trati Zdeněk Krejčí. „Věděl jsem, že musím jít tempově a udržet si náskok, protože ve finiši by mě Standa Krajča dal, tak jsem se snažil až do cíle a vyšlo mi to.“
„Já tolikrát dnes zabloudila, že to byl pro mě snad orientační běh,“ kroutila hlavou Marie Delingerová. „Nechápu to, prostě jsem několikrát odbočila jinam, ale naštěstí jsem měla dost velký náskok, tak mi to stačilo.“
„Mám takové závody v terénu hrozně ráda,“ usmívala se spokojeně Jana Matějíková.
„A dnes jsem si to opravdu užívala. Byl to takový tréninkový běh spíš pro radost než závod.“
„Tahali jsme se o to třetí místo téměř celou trať,“ řekla mi po závodě Hana Postulková.
„Nakonec to rozhodl mírný kopeček před cílem, tam jsem Zuzaně utekla a do cíle si už náskok pohlídala.“
Ale jak jsem napsal už v úvodu. Šlo spíš o proběhnutí ve velmi příjemném prostředí s kamarády, než o nějaký závod na život a na smrt. Ostatně tak to ve Velké ceně vytrvalců Olomouckého kraje funguje pořád. Jde hlavně o zábavu. A to je dobře. Moc dobře.
