Vítězem v běhu na Posluchov se stal překvapivě Petr Vymazal z SK SALIX Grymov. Do cíle se dostal v čase 34:44. Favorité závodu Tomáš Blaha /AK Kroměříž – 35:07/ a David Pelíšek /AK Olomouc – 35:10/ tentokrát na takticky skvěle běžícího Petra neměli.
Domácí Petra Kamínková z AK Olomouc s přehledem vyhrála ženy. Stačil jí na to čas 21:49. Druhá skončila Jarmila Palíšková /SK SALIX Grymov – 22:07/, protože porazila silně nachlazenou Marii Delingerovou /22:18/ ze Šternberka. Sibiřská zima nevadí jen málokomu.
25. ročník Běhu na Posluchov připravili společně Extrémsport Olomouc a SK HANÁ Orienteering na tradiční trati na Svatém Kopečku u Olomouce. Závod se počítá jako již třetí v pořadí do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje pro rok 2012.
Obrátková trasa závodu vede po silnici od zdejší základní školy lesem až na okraj Posluchova a měří 10 km. Ženy se otáčejí dřív a běží jen 5 km. Specifikou je běh s čipy na orientační běh, kterým si musí označit každý závodník proběhnutí obrátkou i doběh do cíle.
Každoročně je tomto termínu sázkou do loterie, co přinese běžcům počasí, ale letos se tedy opravdu vyznamenalo. Sibiřské klima, společně se zmrzlým ledovým podkladem posypaným čerstvým popraškem sněhu, udělaly z trati dost nebezpečnou záležitost.
Ale nejhorší byl velmi silný severák, díky kterému se na některých místech trati bojovalo doslova o život. Zejména pak na ledové a otevřené části trasy před otočkou u Posluchova.
Tretry s hřeby nebo závodky?
Lékařské doporučení, že v takovém mrazu se prý závodit nemá, si ze 72 startujících vzal k srdci dnes opravdu jen málokdo. Spíš všichni přemýšleli, co si vzít na nohy. U některých zvítězily tretry, jiní se rozhodli pro silniční či krosové boty a nejlepší vytrvalci si to pak rozdělili tak napůl. Někdo tretry a někdo lehké závodky.
„Když jsem sebou nepříjemně mrsknul už při rozklusání, přestože jsem měl na nohou krosové speciály,“ glosoval terén Jarda Martínek, „neměl jsem o jinou možnost volby, než obout tretry.“
Na tom vydělal i celkem nečekaný vítěz Petr Vymazal: „Určitě mi hřeby hodně pomohly. Neměl jsem zvláštní potíže s terénem a mohl jsem se v klidu celou první půlku držet na čele závodu. Až pak jsem v lese trochu zabral a podařilo se mi skupinku roztrhat. Ještě se pak přede mě dostal na chvíli Tomáš Blaha, ale zase jsem si díky tretrám v posledním kopce vytvořil dostatečná náskok, který mi už stačil.“
„Měl jsem svou představu o tom, jak dnes poběžím,“ spokojeně konstatoval Tomáš Blaha, „a přesně jsem to dodržel. Nikam jsem nespěchal a zrychlil až v druhé části. Vůbec jsem o tretrách neuvažoval, ale přesto se asi díky jim v závěru rozhodlo, protože už jsem pak přece jen nezvládl na tom ledě držet nasazené tempo.“
„Udělal jsem dobře, že jsem si vzal maratonky,“ přiznal David Pelíšek. „Určitě bych to zase celé nakopl a pak bych nedopadl moc dobře. Takhle jsem běžel zezadu a mám z toho dobrý pocit.“
Petra Kamínková: Dnes jen tréninkově
Ten ovšem neměla ze svého výkonu Petra Kamínková: „Zima, led, studený vítr, to je na mě už moc. Nedalo se v tom pořádně rozběhnout a tak jsem to dnes šla jen tréninkově, abych si nic neudělala.“
„Mně byla taky docela slušná zima, navíc to klouzalo, takže to bylo spíš jen o trochu tvrdším tréninku,“ lakonicky dodala Jarmila Palíšková, když sedala rychle do auta a mizela za teplem domova.
„Měla jsem ještě včera horečku a ani jsem nechtěla běžet,“ tvrdila mi při vyklusání Marie Delingerová. „Tak jsem se přišla jen podívat a pak už bylo zle. Jakmile jsem tu byla, už to prostě nešlo a musela jsem se postavit na start. Šla jsem to ale opatrně, tak doufám, že se mi to moje nachlazení nezhorší.“
V životě jsem tak nezmrzl
Nikdy bych nevěřil, že do takového mrazu vyrazím závodit. Stalo se. Ale že se obleču jako na pláž v Karibiku, to už hraničí se senilitou. Já blbec si nevzal na sebe ani bundu a myslel jsem si, že ty čtyři trika budou stačit.
No to víte, že nestačily. Už na druhém kilometru jsem přestal cítit ruce, o prstech nemluvím, nohy mi zmrzly jako voda u nás na rybníce a proměnily se v led. Pak nastal boj o život, který vyvrcholil před obrátkou v Posluchově.
Ledová planina s vichrem a sněhem mi vytvořila dokonalou představu, jak to vypadá při zákazu vycházení na hřebenech Krkonoš. „No co,“ říkal jsem si v duchu, „tak se tu bude běhat tvůj memoriál,“ když se mi nepodařilo zarazit čip do otvoru pro označení mé účasti na obrátce.
Naštěstí to laskavý pořadatel poznal, zřejmě člen horské služby, provedl tento úkon za mě a nasměroval mne směrem do vánice, kde se dala tušit cesta zpět.
Zkrátím to mé utrpení, přestože i o cestě zpět by dal napsat ještě román o třista dílech a uzavřu to slibem, že takovou blbost už nikdy neprovedu, přestože jsem se nakonec do cíle dostal, ale nevím, kdo mě vyzul a oblékl.
Když jsem se probral z omrzlin a můj tep i tělesná teplota se dostaly do normálu, bylo již dávno po vyhlášení a všichni borci, co to na rozdíl ode mě v pohodě zvládli, do sebe tlačili jedno točené za druhým v baru u Petry Kamínkové.
Tak snad jim chutnalo. Přes mé zmrzlé sanice se do mě i čaj musel dostat přes brko :-)
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.
