22.Závod

Říká se ,že kdo neběžel Běchovice jako by neběžel .Tak snad pro tu tradici a slávu tohoto závodu jsem chtěl běžet už loňský ročník 120 , ale ze zdravotních důvodů jsem nemohl tak jsem využil převedení startovného na letošní rok závodu 121. ročníku. Na závod mě svezl autem můj otec který Běchovice běžel osm krát a jeho nejlepší čas kolem 46 minut je pro mě asi nedostižným výkonem .Měl jsem jen skromné přání zaběhnout pod hodinu vzhledem k aktuální formě jsem vyšší ambice neměl. Navíc rýma a bolest hlavy den před závodem i tohle moje přání mohlo ještě ohrozit. Když jsme dorazili do Běchovic zmocnila se mě nervozita po převzetí startovního čísla 391 jsem si vychutnával atmosféru u památného 13 patníku a na otci viděl trochu nostalgie . Nejprve odstartovala mistrovská kategorie v 10:30 po ní 11:45 muži do 39 a ženy . Nakonec ve 12:15 veteráni muži od 40 let kde jsem v davu 1130 běžců čekal na výstřel startovní pistole počasí bylo optimální po dešti 14 stupňů minutu před startem jsem stál přesně uprostřed mezi vodičkou na 55 minut a vodičkou na 1 hodinu .Zazněl výstřel dav se dal do pohybu a já s cílem pronásledovat vodičku 55 jsem vyrazil odhodlaně na trasu vedoucí po silnici do Prahy . Otec mi radil první kilometr nepřepálit což jsem učinil , ale druhý už jsem zrychlil tempo 5:21 třetí a čtvrtý kilometr už jsem měl kolem 5:45 .Na 5 km mě nejprve rozhodil pomalu jedoucí autobus který nám za ním běžícím pěkně podkuřoval a potom ještě na občerstvení kde jsem vdechl trochu vody a zakuckal se. Mezi čas 5 km 28:30 byl příslibem 6 km byl trochu do kopce a byl poprvé nad 6 minut pak přišel seběh na 7 km tady jsem si vzpomněl na syna jak sebíhá kopečky .Zkusil to jako on což se vyplatilo nejen že jsem předběhl několik běžců kteří mě před tímto předběhli , ale hlavně byl 7 km můj nejrychlejší kilometr 5:13 v tomto závodě . Na 8 km už začal Hrdlořezák pekelné stoupání na který upozorňovala metalová hudba z reproduktorů Pro to 9 km byl nejpomalejší ze všech za 6:39 ztráta tempa pár běžců přešlo do chůze já však stále běžím i když už mi dochází síla a předbíhá mě několik běžců. Když se vedle mě objevil „stařík“ pan Kostka z Chomutova tak jsem se probral a do posledního kilometru jsem zase přidal . Cedule značící 500 metrů do cíle je mojí spásou přidávám vidím čas na displeji nad cílovou bránou lidi fandí tleskají běžím rychle , ale nesprintuji vychutnávám si to jen tak mimoděk předbíhám tak 30 metrů před cílem jednoho staršího závodníka ze Slovenska který už sotva běží. Můj cíl pár metrů přede mnou dobíhám do cíle v čase 58:45 a mám obrovskou radost jen se s ní nemám s kým podělit otec ještě nedorazil autem do cíle jsem tu sám z mých přátel a známých nikdo na tento závod nejel . Jako jeden z posledních nepřevlečených běžců (nechal jsem batoh v autě) jsem se až po hodině dočkal příjezdu otce který díky nehodě musel objet půlku Prahy. Viděl jsem tak dobíhat i posledního závodníka kterým byl 90 letý Jirka Soukup a jelikož už drtivá většina lidí šla domů a pořadatelé už balily byl jeho doběh do cíle trochu depresivní. Vychladlý jsem rád ,že sedím ve vyhřátém autě a jedu do Mostu plný zážitků a dojmů. Splnil jsem si co jsem si předsevzal čipový čas byl 58:12 v kategorii veteránů jsem byl 883/1126 mezi muži 1603/1929 absolutně 2041/2638 v kategorii 45–49 let 215/248,ale to je jen statistika pro mě je hlavní účast na mém největším a nejstarším legendárním závodě.*****