Motivovaný duchovní vírou běhal Ind Samir Singh 100 dní každý den 100 kilometrů, navzdory monzunům a silnému vedru, uvedl nedávno magazín Runner´s World. Bohužel, v závěru ho zdravotní problémy připravily o součet 10 000 km.
Čtyřiačtyřicetiletý ultramaratonec Samir Singh začal letos 29. dubna se svým ambiciózním plánem, kterému málokdo věřil – předsevzal si totiž, že 100 dní po sobě uběhne denně stovku kilometrů. „Pokud znám někoho, kdo by to mohl dát, je to Samir,“ říkal trenér Kunal Kasat na adresu svého svěřence a ten 6. srpna neskutečnou výzvu dokončil.
Vlivem zdravotních komplikací v posledních čtyřech dnech ale nakonec uběhl dle dat z GPS „jen“ 9 964,19 km. Ztrátu nabral v 96. den, kdy musel být po pětačtyřiceti kilometrech hospitalizován. O dva dny později zkusil manko dohnat, uběhl 130 kilometrů, ale další den měl opět problémy se žaludkem a to znamenalo další ztrátu, tentokrát 33 km.
Poslední den naštěstí mohl běžet a posledních 40 km uběhl s přáteli, aby na konci své cesty protnul červenou cílovou pásku. Zbývajících 36 kilometrů už nepřidá, ač ho to mrzí. Hází tak pomyslnou rukavici všem jeho následovníkům, kteří mohou zkusit zvládnout výzvu „Faith run“, tedy uběhnout celých 10 000 km za 100 dní.
Pár drobných na sladkosti
Je zřejmě jasné, že zdolat takovou porci kilometrů nebyla žádná procházka růžovou zahradou. Denně se musel Singh probudit v rušném a přelidněném městě Bombaj v pět hodin ráno a vyběhnout. Vydával se od svého domova na severním předměstí k historickému jihu města, oblíbil si širokou silnici a pěší stezku Marine Drive podél Arabského moře. Často běhal tam a zpět, aby „natočil“ svůj denní objem, po kterém se vrátil zpět domů na krátkou obědovou přestávku – na rýži a kořeněnou indickou čočku.
Pokud nestihl odběhnout stovku, vybíhal opět ve čtyři hodiny odpoledne, aby zaokrouhlil počet kilometrů. Naštěstí měl půjčené hodinky s GPS, které mu měřily uběhnutou vzdálenost. Kromě nich měl jen obyčejný mobil pro případ nouze a pár drobných, za které si při běhu kupoval kokosovou vodu a občas i sladkosti.
Obuv? Jedna bota Vibram, druhá Nike
Povětrnostní podmínky nebyly zrovna ideální. Celá stodenní série začala na vrcholu léta v Bombaji, tedy v době nesnesitelné vlhkosti, v květnu bylo hrozné vedro a Singh prý cítil, že každý den je tím posledním. Běhal bosý, ale teplo z chodníků mu spálilo chodidla. Nevzdal, obul jeden pár vibramů a pokračoval. Oteklo mu ale koleno a od té doby běhá v jedné botě Nike a jednou Vibram.
Pokračoval v době monzunů, kdy každodenní bouře doprovází také vítr a tím pádem i boční déšť. V Indii není vytrvalostní běh nijak známý, ale tento ultramaratonec doufá, že to může jeho běh změnit. Nicméně běžel zejména z osobních, duchovních, důvodů – je věrným hinduistou, a když na něj při běhu přišla krize, začal zpívat „hare Krishna“, což mu pomáhalo, aby pokračoval. A doběhl až do cíle.
