Českému maratonu na další rok povládnou Petr Pechek a Petra Pastorová. Běhání prožívají a řeší obyčejně jako tisíce dalších běžců, žádné superhvězdy někde mimo realitu, ale ani aspoň trochu podpoření atleti, jak by si zasloužili.
Jak se cítí staronový mistr a mistryně?
Pechek: „Moc jsem se dneska nevyspal, malej v noci řádil. Je mu deset měsíců. A máme doma ještě dvě větší děti. Ale celý týden jsem spal dobře.“
Pastorová: „To já už mám děti větší. Prostřední z mých tří kluků tady vyhrál se školním družstvem Juniorský maraton. Mám z něj radost.“
Jak se běželo?
Pechek: „Chtěl jsem pod 2:20, to se nepovedlo, ale běžel jsem líp než loni, to jsem rád. Vítek (Pavlišta) říkal, že chce jít na 2:17, to jsem s ním neplánoval, vlastně jsem ho skoro vůbec neviděl. Krizi jsem měl někde kolem pětadvacátého, přemýšlel jsem, jestli vůbec doběhnu. Běžel jsem s Kanaďanem. Ale pak jsem uviděl Vítka před sebou a přešlo to, dodalo mi to psychickou energii. Minul jsem ho a on se vůbec nechytil. Běželo se i dobře. Je tady i táta, věřím, že to zvládl kolem 3:15 jako loni (František Pechek dal v 65 letech výkon 3:37:04, pozn. red.).“
Pastorová: „Chtěla jsem vyhrát. A na to, co trénuju, jsem spokojená. Měla jsem i zdravotní problémy. Někde na pátém jsem šla před Radku. Běželo se mi dobře, až mě to překvapilo. Chtěla jsem jít někde okolo 2:50. Ale krize taky přišla, po pětadvacátém jsem šla lehce přes čtyřku (4:00/km) a hlavně posledních deset kiláků už bylo dlouhých. Utěšovala jsem se: Není to jak minule. Běžela jsem před deseti dny padesátku v Itálii někde u Ravenny za 3:30 a stihla jsem zregenerovat. Počasí bylo dobré, ale vítr na některých místech nepříjemný. Běžela jsem většinu sama.“
Kolik teď stíháš trénovat?
Pechek: „Okolo sto dvaceti kilometrů týdně, držím se. Poslední dobou jsem míň závodil, jde to. Vede mě trenér Kervitzer v Kerteamu na Olympu, vyhovuje mi to. Dlouhé běhy chodí sám, ale docela se hecujeme s Viktorem Šináglem, který je na tom rychlostně líp než já. Běhají s námi i dobří orienťáci, reprezentanti. Ve středu se scházíme na dobré tempové okruhy.“
Pastorová: „Trénuju denně. Pod stovku týdně nejdu. Stíhám to, trénuju u nás děcka i dospělé, bavím se tím, co dělám. A teď poslední dny? V Itálii jsem byla čtyři dny, teď tady tři, musela jsem obstarat nějaké domácí povinnosti a mezitím jsem si lehce poběhala, žádná tempa, jen relax.“
A co dál, zůstáváte na silnici, nebo se vydáte zase do terénu?
Pechek: „V sobotu půjdu ligu, pětku na dráze, to bych měl zvládnout týden po maratonu. Za dva týdny už to bývá horší. Pak kvalifikaci na vrchařskou Evropu na Šeráku teď asi vypustím. Dám přednost mistrovství světa, to je nahoru dolů, to mi vyhovuje víc, to bych rád zkusil. Ale musím zvládnout kvalifikaci v Pekláku. Ještě se domluvíme s trenérem. Před tím bych mohl dát půlmaraton Budějovice. Mistrovství Evropy v horském terénu je v Itálii v extrémně náročném terénu, to asi nedám.“
Pastorová: „Nejsem jenom na silnici, ale taky už se nepokouším o nějaké vrchy. Nesedí mi to tolik. Běhám víc roviny, občas nějaké úseky. Chtěla jsem na mistrovství světa v padesátce v Dauhá, ale mají tam nějaké problémy a možná to vůbec nebude. Hledám nový vrchol sezony.“
Kolik ještě bude pražských maratonů s Petrem Pechkem v hlavní medailové roli?
Pechek: „Závod se mi líbí, je to pro mě vrchol první poloviny sezony, nemusím nikam cestovat, atmosféra je parádní. Mám jich devět, tak aspoň desátý bych ještě určitě rád přidal. Je mi čtyřiatřicet, když zdraví dovolí a stihnu trénovat, budu běhat dál.“
