Rok se s rokem sešel a účastníci 23. ročníku největšího českého maratonu už stříhají metr. I letos budou z 10 600 běžců, kteří beze zbytku naplnili ohlášenou kapacitu PIMu, tvořit značnou část prvomaratonci.
Nervozita stoupá a jen při představě té vzdálenosti, všech těch lidí, co poběží s vámi, a všech těch, kterým jste o svém pokusu zdolat maratonskou metu řekli, máte žaludek sevřený jako před první dnem ve škole.
První maraton je stejný jako první pusa nebo první pivo. Je neopakovatelný a stejně jako ta pusa nebo pivo, ani on vám nemusí nutně chutnat hned. Přinášíme vám pár rad a tipů, jak zvýšit pravděpodobnost, že z tenkrát poprvé nebude i navždy naposledy.
1. Snažte se v nadcházejících dnech co nejvíc spát
Práce, děti, povinnost – jasně, nic z toho nejde mávnutím kouzelné hůlky na pár dní před maratonem odčarovat. I přesto se snažte v posledních dnech před závodem chodit brzy spát. A pamatujte, že rozhodující je hlavně noc den před závodem, ze soboty na neděli budete stejně nejspíš blbě spát. Nervy jsou nervy.
2. Oblékněte si jen to, co máte ozkoušené z tréninku
Bez ohledu na to, jak boží měli na Expu boty nebo kraťasy, které jste prostě museli mít (a my vás chápeme!) a teď je opravdu děsně moc chcete vyzkoušet, nedělejte to. Den závodu není určený pro první seznamování s novým vybavením (u bot ani pro druhé nebo třetí). Nezapomeňte na dobré ponožky. A počítejte s tím, že se během závodu dost výrazně oteplí – i když bude ráno chladněji, vyběhněte v lehčím oblečení – předpověď hlásí 16 °C a polojasno. Tričko a kraťasy/tříčtvrťáky by měly bohatě stačit.
3. Kdo maže (a lepí), ten nebrečí
Ať si vyberete speciální sportovní mast nebo jen obyčejnou vazelínu z lékárny, nezapomeňte si namazat partie, u kterých hrozný největší tření – vnitřní stranu stehen, holky ramínka a okraj podprsenky, záda, prsty na nohou, chodidla. Často připomínanou (a zapomínanou) součástí pánské maratonské KPZ, by měly být náplasti na bradavky. Nesmějte se a lepte, pokud vás tedy nějakým zvráceným způsobem netěší vyhlídka, že si od propoceného funkčního trika do krve rozdrásáte bradavky.
4. Nasnídejte se
Dvě až tři hodiny před startem se pořádně nasnídejte. Je fuk, že máte žaludek stažený jako před maturitou a že máte pocit, jako byste se pokoušely rozžvýkat a polknout polystyren sypaný cementem. Tu energii budete potřebovat.
5. Nenechte se strhnout
Nemá cenu cpát se do startovních koridorů, do kterých nepatříte – nijak si nepomůžete a akorát otrávíte ty, kdo vás budou muset předbíhat. Po startu navíc všichni vyrazí jako splašení zajíci. Vy se pokuste nenechat se strhnout davem, byť je to opravdu náročné. Staromák i Pařížská ožijí hukotem fanoušků a nikdo nechce hned zkraje vypadat jako slimák. Jenže co si pomůžete, když se utavíte na prvních pět, deseti kilometrech? Jediné, čeho docílíte, bude podstatně zvýšené utrpením na těch zbývajících 30+. Běžte si svoje. Soustřeďte se na tempo, které jste si stanovili v přípravě, ideálně běžte první pár kilometrů o něco pomaleji, ušetříte tak vzácný glykogen na pozdější fáze závodu, kde už by jinak mohlo jít do tuhého.
6. Nezapomínejte během závodu pít
Vzhledem k tomu, že se, jak se už je zvykem, krátce před závodem poměrně výrazně oteplilo, je třeba počítat s tím, že budete mít větší žízeň, než v posledních, podstatně chladnějších týdnech. Můj někdejší trenér mi před prvním maratonem dal mimo jiné i tuhle cennou radu: Na občerstvovacích stanicích si klidně vezmi kelímek, zmáčkni ho tak, aby se na něm udělala hubička a normálně se napij. Nepij za chůze. Maximálně se poliješ nebo zakuckáš. Těch pár ztracených vteřin doženeš! Já je nedohnala, protože můj první maraton byl nakonec navzdory dlouhé a pečlivé přípravě propadák (a pití za to opravdu nemohlo), ale touhle radou jsem se už řídit nepřestala.
7. Nenechte se otrávit
Nejde to tak, jak jste si představovali? Zkuste se naladit na záložní plán B, C nebo D – a aniž byste si nechali vzít radost z toho, že jste konečně tady a běžíte v den D, na nějž jste tak dlouho čekali, s tisíci dalšími nadšenci ulicemi Prahy, snížit případné nároky na výsledný čas. Sedmihodinový časový limit je extrémně benevolentní – museli byste celou trasu jít (!) pomaleji, než průměrným tempem 9:45 min/km. Takže když to chvíli nepoběží, přejděte to chůze. Jestliže nejste vyloženě svázáni časovými ambicemi nebo se nezraníte, dokončit by měl v podstatě každý, kdo zvládne alespoň jít.
8. Netahejte zbytečnosti
Pokud nejste zvyklí jíst a pít něco vyloženě speciálního, nemá moc cenu s sebou na trať PIMu tahat žádný proviant. Občerstvovací stanice jsou skutečně kousek od sebe a nabízí dostatek vody i něčeho k zakousnutí.
9. Vydržte
Nebudeme vám nic nalhávat: maraton bolí. Koneckonců, je to 42 kilometrů a 195 metrů navrch. Většina lidí jezdí takovou vzdálenost akorát tak autem, vy se ji chystáte uběhnout. Ale bolí každého – ani vítěz neprobíhá cílem v pohodě, jen je tam o něco rychleji. A navíc, kvůli tomu to přeci děláme – abychom si něco dokázali, posunuli vlastní hranice, otestovali limity vlastní těla, prolomili je a podívali se, co se nachází za nimi. Nic se nesmí přehánět a je dobré nezapomínat, že je to pořád jen zábava a zdraví máme jen jedno. Občas je těžké říct, když už to stačilo a kdy má cenu ještě zabojovat. DNF ovšem v případě, že hodíte ručník do ringu zbytečně brzy, bolí dýl než namožený svaly.
10. Vychutnejte si to
Bez ohledu na to, zda a jak moc se (ne)budete trápit, až budete probíhat podruhé Husákovým tichem a zabočíte konečně znovu do Pařížské, pochopíte, že to za to stálo. A až vám organizátoři v cíli pověsí na krk medaili a vy konečně nebudete muset nikam běžet, vychutnejte si ten okamžik. Dokázali jste to. Je z vás maratonec. A tenhle zážitek vám už nikdy nikdo nevezme.
