V sobotu všudypřítomné bahno a vytrvalý déšť v Opatovicích na Hranicku a v neděli slunce a prakticky zcela suché cesty v lesích nad Šternberkem. I takové jsou paradoxy rozmarného běžeckého předjaří. První „supervíkend“ hned se dvěma závody seriálu Velká cena vytrvalců Olomouckého kraje vrcholil již 45. ročníkem krosového závodu Jarní Kiosk ve Šternberku. A zatímco výsledkovým listinám většiny předchozích běžeckých akcí na střední Moravě vévodili pekelně rychlí veteráni a veteránky, na oblíbeném Kiosku se jejich mladším kolegům povedla dokonalá odveta.
Kiosk je oblíbené výletní místo Šternberanů těžící ze své polohy v lesním svahu nad městem, díky čemuž je odsud dokonala vyhlídka na širé hanácké pláně i kopce je lemující. Však také závod využívající hustou síť zdejších lesních cest a stezek pořádá klub s příznačným názvem SK Vyhlídka Šternberk.
Letos bohužel poprvé jako memoriál Jiřího Schröttera, výrazné postavy šternberského běžeckého, cyklistického a triatlonového hnutí, s níž se všichni kamarádi naposledy rozloučili jen pár týdnů před konáním Jarního Kiosku. Na jeho řádný průběh tak Jirka dohlížel už jen z odněkud z blankytu jasného nebe nad nedělním městem s hvězdou a kopcem ve znaku…
Samotný závod, jenž patří k nejstarším na střední Moravě, patří v rámci Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje k těm kratším a zejména běžkyním na dlouhých tratích přináší takřka nepoznané sprinterské zážitky – vždyť právě ženy a také borci nad sedmdesát let zde absolvují jen jeden okruh měřící bezmála tři a půl kilometru.
Muži od těch nejmladších až po šedesátníky jej musejí proběhnout dvakrát, čeká je tedy necelých sedm kilometrů. Ani to není nijak vysilující vzdálenost, vše ale vyvažuje série rychle se střídajících prudších stoupání a klesání, která dokáží některé závodníky dokonale vykolejit z tempa.
A zatímco v předchozích závodech seriálu se v absolutním pořadí výrazně prosazovali běžci a běžkyně veteránských kategorií – vždyť třeba hned první tři muži v cíli sobotního Lesního běhu v Opatovicích byli čtyřicátníci – tentokrát si hlavní slovo pro sebe uzmulo mládí. Jednokolový závod žen suverénně ovládla Martina Procházková (SK Studenec), která časem 14:33 zvítězila o více než tři čtvrtě minuty před druhou Janou Matějíkovou (TJ Liga stovkařů Olomouc).
„Naštěstí jsme běžely jen jedno kolo, ty tři prudké výběhy stačily,“ usmívala se v cíli Procházková. „Na trati nebylo bahno, takže to tentokrát šlo, pěkný závod,“ chválila vítězka.
Ve Šternberku stříbrná Matějíková patřila k těm několika hrdinkám a hrdinům, kteří si o uplynulém víkendu střihli oba závody Velké ceny vytrvalců. V Opatovicích mezi ženami absolutně čtvrtá a na Kiosku druhá běžkyně si navíc po vyhlášení výsledků jakoby nic odklusala ze Šternberka na dvacet kilometrů (oklikou přes lesní houpačku kolem Jedové) vzdálený Svatý Kopeček. „Ale čas jsem tu dnes měla zhruba o půl minuty horší než na podzim, kdy jsem se tu až do cíle honila s Jitkou Fojtkovou.
Tentokrát to byl z mé strany hodně špatný poslední kilometr, možná i proto, že už nebylo za kým ani před kým utíkat,“ sebekriticky zhodnotila Jana a raději odklusala někam směr tankodrom nad zbrojařským průmyslem proslulým městem.
Nadvládu mládí pak mezi ženami potvrdily absolutně třetím místem letos teprve osmnáctiletá Sarah Janulíková a na čtvrtém místě dokonce dvanáctiletá Ema Klimentová, obě v domácích barvách AK Šternberk. Zatímco o vítězce bylo rozhodnuto poměrně záhy, mezi muži na dvou kolech se o prvenství rozpoutal lítý boj nejprve mezi trojicí Marek Uvízl (SK Studenec), Radek Ambrož (Liga stovkařů Olomouc) a Michal Bořánek (AK Šternberk).
Posledně jmenovaný však v průběhu závodu odstoupil, a tak vepředu zůstali osamoceni Uvízl s Ambrožem. Časem 25:31 nakonec zvítězil závodník ze Studence, jenž druhému Ambrožovi – mimochodem sousedovi a častému tréninkovému partnerovi Petry Kamínkové ze Svatého Kopečka – nadělil v cíli šest vteřin.
„Běželi jsme celou dobu spolu a každý táhl chvíli. Nakonec rozhodl poslední seběh, v němž jsem se Radkovi definitivně utrhl,“ popisoval souboj o pomyslné vavříny Marek Uvízl.
Druhý Ambrož zvolil na závod netradiční taktiku: „Dorazil jsem domů z plesu o půl čtvrté nad ránem s litrem a půl červeného v sobě. Ráno se mi odměnilo bolehlavem, ale přesto, nebo možná právě proto se mi běželo krásně až zadarmo. Dlouho jsme se o první místo přetahovali, soupeři musím pogratulovat, běžel opravdu skvěle,“ usmíval se dobře naložený mladý závodník olomoucké Ligy stovkařů.
Po Bořánkově odstoupení se na třetí příčku nakonec prokousal jeho oddílový kolega a další áčkař Stanislav Krajča, jenž bitvu o první místo sledoval už se značným odstupem a jeho čas v cíli činil 27:14. Nutno však poznamenat, že stále se lepšící Standa byl dalším z těch, kdo se o den dříve vyčerpali v opatovické bahenní lázni, z níž Krajča vydoloval také bronz, ovšem v tomto případě „pouze“ v kategorii do 39 let.
„A bylo to na Kiosku cítit,“ uznal. „Hlavně v prvním kole mi to nešlo, ta sobota mě stála hodně sil. Skupinka nejrychlejších mi záhy utekla, takže už jsem pak držel to třetí místo,“ vyprávěl Stanislav Krajča.
Nejen on teď může zvolit blahodárný závodní odpočinek, protože Velká cena vytrvalců Olomouckého kraje bude pokračovat až v pátek 31. března desetikilometrovým Během Výstavištěm Flora Olomouc po asfaltových parkových cestách krásných Smetanových sadů.
