9 závod

Vlakem sám z Mostu se sem vracím po třech měsících tentokrát na závod na 15 km. Což je zatím můj nejdelší závod jinak jsem tuto vzdálenost a víc uběhl zatím jen 7× . Osobák na 15 km 1:34:05 i když to nebyl regulérně zamýšlený běh na čas téhle vzdálenosti přes to čas na tolik průměrný abych se ho pokusil opravit.S tím jsem šel na start 39.ročníku a tentokrát s číslem 107 pro mě už známé trasy Bezručovým údolím která z okraje Chomutova nahoru stoupá po silnici za druhý a třetí mlýn kde byla obrátka 7,5 km a zpět údolím na okraj města do brány školy Heyrovského kde je tradičně cíl.Tentokrát jsem zvolil taktiku , že se budu do kopce šetřit a pak všechno dohoním z kopečka a že mě už nikdo nesmí z kopce předběhnout naopak jen já. Na startu 131 závodníků což bylo asi o půlku méně než v lednu na desítce. Když bylo odstartováno předběhla mě jako obvykle většina běžců , ale já jsem se tím nenechal strhnout držel se taktického plánu a udržoval si tempo které jsem si pocitově zvolil .To už se pole běžců roztáhlo zjistil jsem , že za mnou na periferní pohled nikdo neběží problesklo mi hlavou „snad nejsi poslední“. Jen přede mnou několik běžců jednoho z nich jsem na 5 km předběhl šlo o běžce z mladší kategorie ve žlutém který ztrácel evidentně tempo ,ale do obrátky jsem nikam nehnal .Když si na obrátce zapsali mé číslo tak jsem pelášil dolů trochu se uklidnil pohledem na pomalejší běžce kterých bylo víc než jsem čekal i když někteří už byly skoro v mém závěsu. Přede mnou žena v růžovém a žena v červeném , ale za mnou běžec mé kategorie v modrém tak jsem ještě přidal .Na 10 km bylo občerstvení v běhu jsem uchopil kelímek někdo však z lidí na občerstvení řekl ať se v klidu napiju což jsem po pár tempech udělal tak jsem se napil a s chůze zase běžel . Běžec v modrém , ale občerstvení vynechal a tímto se na mě dotáhl když mě vzápětí předběhl držel jsem se za ním na distanc .Ideální stopou jsem zkracoval zatáčky a zrovna když jsem si říkal jak skvěle se mi běží a dostával se do běžecké euforie tak se to stalo šlápl jsem špatně špičkou do vyjeté prohlubně zatáčky a do pravého lýtka jako když nožem bodne . Dalo se přes to běžet adrenalin za fungoval jako anestetikum do cíle zbývalo asi 4,5 km tak jsem si řekl že to nevzdám .Běžec v modrém se mi vzdaloval protože jsem musel zvolnit tempo a při zrychlení to bolelo modlil jsem se abych doběhl do cíle. Přede mnou se objevila žena v červeném která dost zpomalovala a tak asi 2,5 km před cílem jsem běžel vedle ní. Nevím proč jsem jí zdělil svůj problém a ona zase svůj že jí píchá v boku. Bylo to trochu tragikomické ještě když nás předjela parta motokrosařů kteří nám to ještě zpříjemnili výpary z jejich terénních fichtlú. Řval jsem za nimi což bylo zbytečné , ale měl jsem bolest a tohle mi ještě chybělo . Žena v červeném pak ještě více zpomalila tak jsem běžel asi deset metrů před ní a na krátkou dobu přeběhl ženu v černém která mě po chvíli těsně před posledním kilometrem předběhla i se svou kamarádkou v bílo fialovém která se k nám zezadu dotáhla .Poslední desítky metrů už mě hodně bolely přes to jsem tempo před ženou v červeném raději nepovolil .Doběhl jsem do cíle v čase 1:24:01 což bylo o 10:04 zlepšení osobáku na 15 km a vím že nebýt natažení lýtkového svalu mohlo to být ještě lepší ,ale stejně to byl můj nejlepší výkon vzdálenost plus čas. V kategorii jsem byl 34 z 36 , ale už před závodem jsem počítal v kategorii s posledním místem takže jsem byl mile překvapen. Potom jsem v bolesti odkulhal do šatny a pak si v jídelně vychutnal tradiční guláš který mi chutnal lépe než minule a dal si ještě pivo. Také se zúčastnil vyhlášení vítězů a tomboly kde jsem vyhrál salám . Bohužel měl tento závod být generálkou na můj první závodní půl maraton který jsem měl běžet v Žatci další víkend , ale místo toho jsem nemohl běhat a musel jsem s nohou marodit. Měl jsem pro to smíšené pocity přes to , že mě „Bezručák“ i po druhé nezklamal.*****