Petra Kamínková je stálicí české vytrvalecké scény. Mistrovské tituly z půlmaratonské distance má již čtyři, poslední z loňska. Ráda by se letos pokusila o pátý, ale možná vůbec nebude stát na startu. Pokud bude totiž hezké počasí, bude muset do rodinné hospůdky s ubytováním na Svatém Kopečku a zůstat doma, v Olomouci. Nicméně na podzim se o další mistrovskou medaili pokusí a to na tradičních Běchovicích.
Petro, dnes deset kilometrů pod 36 minut, forma se zdá být slušná. Cílem pro jaro je tedy opět Mistrovství ČR v půlmaratonu?
„Já bych opravdu chtěla běžet mistrovský půlmaraton. Ale vzhledem k tomu, že mám s manželem sezónní práci a termín závodu je Velikonoční sobota, je to padesát na padesát. Když bude hezky, tak bohužel – bude mě to hrozně mrzet, ale nebudu moci přijet. Záleží na počasí.
Pokusíš se tedy o hezký čas jinde?
„Určitě nejdu Pražský půlmaraton, a chtěla jsem se připravit na ten mistrovský. Loni jsem šla Pražský i Pardubický, bylo to 14 dní po sobě a opravdu to nebylo dobré. Tak jsem letos vypustila Pražský, soustředím se na Pardubice a budu věřit, že to nějak s manželem ´ukoulím´ a budu moct přijet.“
Na čele české vytrvalecké scény se objevují nové tváře – Eva Vrabcová Nývltová nebo Simona Vrzalová, ty však stále patříš mezi špičku. Jak to děláš?
„Sama nevím. (úsměv) Já se prostě udržuji – běhám u nás na Olomoucku hodně závody a každý takový závod, i když je menší a je tam sto, dvě stě závodníků, je výborný trénink. A pak, když už vyběhnu do lesa od nás z domu, tak mě nebaví klusat a vždycky si tam dám nějaký úsek nebo rovinky. Ale můj nejdelší úsek v tréninku je 200 metrů, jinak běžím volně. Mám to asi v sobě.“
Zároveň si nepamatuji, že bys měla nějakou zdravotní pauzu…
„Ano, nikdy jsem neměla velký výpadek kvůli zranění. Evča brala antibiotika, to se mi nikdy nestalo, teplotu nemívám… I proto se udržuji a myslím, že i Janča Klimešová, se kterou se setkáváme, se vyhýbá zraněním. Proto možná pořád běháme na slušné úrovni.“
Říkáš, že v létě musíš hodně pracovat, ale na výsledcích to není moc vidět. Daří se tedy skloubit trénink s prací?
„Jde to vidět. Kamarádi mi říkají: ´Je vidět, že už pracuješ.´ Ta výkonnost jde dolů. Minulý rok mě hodně zklamal výsledek na Olomouckém půlmaratonu, z toho jsem byla hodně smutná. Do těch 10 kilometrů to tak nějak zvládnu ale na půlmaraton už nemám čas naběhat. Jinak to ale byla úžasná sezona.“
Takže nějaké konkrétní plány pro letošní sezonu nemáš?
„Nechávám tomu všemu volný průběh. Olomoucký půlmaraton samozřejmě poběžím, to je doma a to prostě musím. Ale jinak třeba Mistrovství republiky na deset kilometrů dráze nepůjdu… Jednou v měsíci bych chtěl běžet nějaký větší závod, o prázdninách vůbec nic a v září noční běh, Grand Prix v Praze. Ale nechávám tomu všemu volný průběh, jak to půjde. Jen Běchovice, ty bych chtěla běžet.“
Asi je zbytečné se ptát, jestli se pokusíš o další medaili…
„Já vždycky, když vidím startovní listinu, tak si říkám, že budu nějak bojovat a nakonec je z toho medaile, takže sama sebe překvapím. Uvidím. Když jsem šla poprvé Běchovice, říkala jsem si, že už je nikdy nepoběžím, pak jsem je ale začala vyhrávat a nejednou se mi začaly líbit. Je to specifický závod, Mistrovství republiky a mám pak po sezoně, protože za týden odjíždíme vždy na dovolenou. Takže na Běchovicích určitě budu a zase budu bojovat o stupně vítězů.“
