Miroslav Kváč byl trenérem Jarmily Kratochvílové, druhé nejúspěšnější běžkyně české atletiky po Zátopkovi, dodnes už 33 let světové rekordmanky na 800 metrů. A v požehnaném věku 85 let vydává o svém životě i metodách knihu Strhnout jako řeka, kterou před pár dny pokřtil doma v Čáslavi.
Je (velmi) rozšířeným Čekáním, respektive knížkou, kterou Kváč napsal společně s Jarmilou Kratochvílovou před 35 lety (vyšla v Olympii v edici Stadión, zelená obálka, kdo pamatujete) a v níž se prolínají dva pohledy na společně strávené roky. Končí kapitolou z přípravy ve francouzských Pyrenejích ve Font Romeu v roce 1982… Druhý díl „Kváčovy řeky“ by měl vyjít příští rok v červnu 2017.
„Domnívám se, že můj život byl bohatý na události. Pokusím se obsáhnout nejen prohry a vítězství, ale i další část toho lidského, prostého a přitom tak krásného. Chci ukázat i to, co jsem dosud tajil, mám povinnost říkat pravdu,“ prohlásil.
Jak zastavit sovětské tanky i běžkyně NDR
Není třeba zde hodnotit literární ambice ani prozrazovat detaily, je to především strhující vyprávění výjimečného člověka. Však jeho přátelé s oblibou připomínají, jak manželce hrdě svěřil čtvrté místo v pořadí svých priorit. Po atletice, dceři a běžkách… Hovořil jsem s ním obsáhle před pár týdny a věřte, že stojí za to poslouchat/číst. Ať už se na počátek osmdesátých let, který se odehrával v dopingovém rauši, díváte jakkoliv.
Spíš bych připomenul několik zajímavých a třeba ne tolik známých okolností jeho životaběhu. Pochází z Pardubic. Chodil na stadion DTJ pod nemocnicí, kde dostal atletické základy. „Nikdo nás tam ale nevedl,“ usmívá se. Doma na Židově pak objevil u kamarádů staré noviny s články z olympiády v Berlíně 1936 a nad nimi získal životní inspiraci. Nejen k vlastnímu sportování, ale i organizaci nejrůznějších soutěží. „To byl můj základ.“
Za války, kdy městu hrozilo anglické bombardování, odešel s rodiči do Králík pod Sněžníkem. Do místa, kde atleti běhali jen na fotbalovém hřišti bez drah a doskočiště. Už na gymnáziu tam ale pořádal olympiádu, kam zařadil i umělecké soutěže, chodil do skauta.
Poté se dal k vojákům, studoval i na akademii v Moskvě. Při vstupu do auly tam visel jeho portrét, vítěze závodu v běhu na lyžích, což domácí těžce nesli. Na třetí fakultě cizinců postavil tým atletický, volejbalový a basketbalový. S všesovětským mistrem v trojskoku Něburčilovem se připravili i na desetibojařský šampionát Moskvy.
V roce 1958 se vrátil domů za ženou do Čáslavi. To ještě závodil, postupně si ale kolem sebe vytvářel tréninkovou skupinu, která měla až čtyřicet lidí, většinou dívek. A do ní mu jednou přivedli (zásluhou první ženy pozdějšího triatlonového matadora Milana Řípy) šikovnou, ale tichou, nenápadnou, skromnou dívku. Jarmilu Kratochvílovou ze 17 km vzdáleného Golčova Jeníkova, kde denně pracovala doma i v JZD.
750 tun železa nad hlavou, stovka za 12,1 v devítikilové vestě
„Prý vyhrávala všechny školní závody. Ale do oka mi zrovna nepadla. Panebože, valila se jako tank, pomyslel jsem si. Ale hned jsem taky uznal, jaký má obrovský fortel,“ vzpomíná na první dojem z jejího běhu. „Volal jsem ji a psal, ať to zkusí, jenže ona se mi toulala někde po zábavách a začala pořádně chodit na tréninky až po maturitě.“
Ještě v roce 1968 jako zástupce velitele tankového praporu 21. pluku zastavil ráznou ruštinou kapitána okupačního sovětského transportéru, který mířil obsadit muniční sklad v Adamově. Za to ho z armády propustili.
On, ač inženýr s diplomem, až po čase našel práci pomocného dělníka ve vojenských dílnách v Kutné Hoře. Od šesti do dvou. Ráno si píchnul příchod a pak utíkal přes plot na stadion, i když ho tam špicloval místní estébák. Mohl trénovat, za odpoledne stihl připravit dvě skupiny. Ale cestovat nesměl ani do NDR…
„Uměla trpět a čekat,“ shrnuje přednosti své svěřenkyně. „Práce to je přece tvoje štěstí. Bez ní bys byla jako květina bez vody,“ napsal jí na konci roku 1979 před olympiádou. „Ty musíš dosáhnout vrcholu Eigeru severní stěnou, neboť to je cesta strmá a náročná.“ Ano, za rok dokázala navzpírat i 750 tun, 25 v jedné fázi. Rychlost zlepšila i po třicítce, kdy dala stovku za 12,1 v devítikilové vestě. Běhala pravidelně zapřažená do pneumatiky…
A výsledek? Jarmila Kratochvílová byla mistryně světa na 400 a 800 metrů, vítězka světového poháru na 400 m, má čtyři stříbrné medaile z velkých akcí venku, čtyři evropské tituly v hale, světové rekordy na 400 m a 800 m (ten platí stále), šest halových světových rekordů, 43 rekordů ČSSR od 100 m po 800 m.
