Simona Vrzalová je bezpochyby objevem letošní sezony. V létě získala domácí tituly na 1500m a 5000m, na podzim se stala šampionkou také na silniční desítce a v krosu. Navíc v létě přidala druhý nejrychlejší čas české historie na „pětce“ a jen těsně nesplnila limit na ME a na OH. Přitom se loni touto dobou teprve rozbíhala po zdravotní přestávce.
Během rozhovoru se Simona pořád smála, je z ní cítit úplný gejzír pozitivní energie. Loni na podzim překonala zdravotní problémy (nedostatek železa) a od ledna trénuje naplno. Ve svých osmadvaceti letech by mohla mít před sebou skvělou budoucnost, zejména na delších tratích. Zatím se chce ale ještě zlepšit na své oblíbené patnáctistovce.
Simono, letos na podzim máš vynikající formu. Překvapily i tebe samotnou dva domácí tituly mimo dráhu?
„Ano, bylo to překvapení.“
A co přesně – tvůj vlastní výkon nebo to, že ostatní holky běžely pomaleji?
„Ostatní mě moc nezajímají (smích), spíš sebe jsem překvapila tím výkonem. Desítka pod 35 minut, to jsem nečekala. A Motol si myslím, že jsem tam běžela moc hezky celkově.“
Bylo těžší vyhrát Běchovice nebo kros v Motole?
„Určitě Běchovice. Motol, to se rozhodlo v prvním kolečku, si myslím, ale Běchovice, tam byly poslední tři kilometry hrozné, tam jsem si opravdu mákla.“
A kdybys měla porovnat tyto vítězství s letními tituly z dráhy, kterého si ceníš nejvíc? Který bylo nejtěžší získat?
„Nejtěžší byly ty Běchovice, ale cením si všech stejně. To by mě ani nenapadlo, že bych mohla mít jen jeden titul, a mám čtyři. Těší mě každý závod, který dokončím ve zdraví. Cením si i závodů, kde jsem nezískala žádný titul (smích).“
Zaběhla jsi také druhý nejlepší čas české historie na 5000m. To je asi úplně nejvíc, že?
„Co se týče kvality, tak asi ano, to je nejlepší výkon, co jsem běžela.“
Prosazuješ se na dlouhých tratích. Platí stále, že je tvou oblíbenou tratí 1500m?
„Uvidím, v následující sezoně, začaly mě bavit delší tratě, kterým jsem se dříve vyhýbala. Chtěla bych zkusit ještě něco na té patnáctistovce zaběhnout a uvidím v příští sezoně, jestli se to podaří nebo se zaměřím na delší tratě.“
Takže pro halovou sezonu plánuješ právě tu 1500m?
„Patnáctistovku a tři kilometry, tam bych určitě chtěla taky zaběhnout dobrý čas.“
Skvělými výkony ses prezentovala už v létě, těsně ale nevyšel limit na ME ani na OH. Bylo zklamání, když jsi zůstala tak blízko za limitem a přesto jsi nedostala divokou kartu?
„To vůbec. Já jsem před sezonou vůbec nečekala, že bych se tomu mohla přiblížit. Takže mě to spíš strašně nakoplo, že jsem byla tak blízko a je to pro mě velká motivace do příští sezony. Vůbec to neberu jako zklamání.“
Jak se ti daří skloubit trénink a nezbytná regenerace s pracovními povinnostmi?
„Je to fakt náročné. Já pomáhám rodičům ve večerce a tam musí člověk celou dobu stát, nosit zboží a oceňovat… A do toho mám ještě takového líného pejska (smích), ty procházky s ním je něco hrozného. Fakt jsem ráda, když si večer lehnu. Ale naštěstí netrénuji dvoufázově, to nevím, jak bych stíhala. Nakonec, volna mám docela dost.“
Jak trávíš den, když nemusíš do práce?
„To se mi ještě nestalo, že bych nemusela do práce (smích), tam většinou musím. Ale odpoledne, kdy mám čas, se dívám na tenis, když se hraje, to se mi líbí. A jinak mě baví vařit. Tedy když na to mám čas, nebaví mě vařit ve shonu. Třeba teď mám čas, tak peču celozrnný chlebík.“ (rozhovor probíhal po skype, pozn. aut.)
Zajímáš se o zdravou výživu, když si i sama pečeš pečivo?
„Já výživu řeším hodně. Před rokem, jak mi zjistili tu anémii, tak jsem se hodně zamyslela nad tím, jak jsem se stravovala a bylo to fakt hrozné. Pila jsem litry coca-coly, koblihy, donuty, prostě hrozné. I před tím jsem se snažila jíst zdravě, ale to jsem chtěla zhubnout a to mi většinou nevydrželo déle než dva měsíce. Když se to snažím dodržovat kvůli zdraví, tak si to už rok hlídám a snažím se jíst zdravě – hodně masa, komplexní sacharidy, luštěniny – prostě všechno zdravé.“ (smích)
Máš za sebou pauzu ze zdravotních důvodů. Nyní, více než po roce, už je vše v pořádku? A dalo by se na tom všem najít něco pozitivního?
„Určitě, každý takový výpadek je pro sportovce i dobře, protože si uvědomí, jak je super být zdravý a smět běhat. Takže teď jsem na tom, dalo by se říct, dobře. Mám nějaké svoje bolístky, ale to není nic hrozného, že bych se musela omezovat v tréninku.“
Pokud se nemýlím, byla to druhá přestávka. Ta první přišla někdy před deseti lety. Proč vlastně?
„No, to mi bylo myslím 17 a měla jsem takové horší období. Doma jsem měla problémy s rodiči i s trenérem a bylo to takové nešťastné období. Nějak jsem to tehdy nezvládla, také mě vyhodili ze školy, z gymnázia a prostě jsem se na to vykašlala. Nebylo to ze zdravotních důvodů.“
Ale nyní jsi zpět. Můžeme se těšit na stejný růst výkonnosti i v příští sezoně? Přeci jen, pořádně trénuješ teprve od ledna…
„Když se na to podívám, jak trénuji a jaké mám výsledky na tréninku, tak se toho až bojím. (smích) Fakt mi to teď hrozné lítá a jsem sama zvědavá, jak budu běhat příští rok. Ale vypadá to dobře.“
A víš už, co bude vrcholem v příštím roce?
„Většinou se dívám na závod, co mám před sebou a nerada se dívám do daleké budoucnosti. Ale trenér říkal (smích), že by se rád podíval do Bělehradu, kde je HME. Ale já to nechci nějak zakřiknout nebo si dávat takové vysoké cíle. Spíš budu ráda, když si zaběhnu zase nějaký osobák.“
Augustin Šulc: Změnila se Simona i já
Požádali jsme o tři odpovědi také Augustina Šulce, trenéra talentované běžkyně:
Změnila se Simona? Je teď jiná než před patnácti lety, když začala vaše spolupráce?
„Změnila se Simona a i já. Myslím, že oba dva k lepšímu a spolupráce v současné době nemá chybu.“
Její výkonnost roste doslova raketově, může být ještě lepší?
„Simča a její potencionál je nevyzpytatelný. Pokud jí vydrží zdraví a chuť do tréninku, tak je na začátku.“
Zdá se, že je velmi komplexní atletkou. Jaké jsou její nejsilnější stránky a má nějaké slabší?
„Mezi její nejsilnější stránky patří obrovská bojovnost a zatím chuť do tréninku a chuť něco dokázat. Slabší stránky, tak ty bychom si nechali pro sebe a budeme na nich společně pracovat, abychom je odstranili.“
