Poslední roky se nejen maratonci, ale i běžci závodící na kratších distancích mohou kochat svojí sbírkou medailí. Některé jsou nápadité více, jiné méně a stejně tak mají některé hodnotu rovnající se té nejcennější – zlaté.
Jak tomu bylo dříve?
Není tomu přitom tak dávno, co byly medaile v cíli závodu jen pro ty nejlepší. Bronzová, stříbrná a zlatá nebo všechny stejné, ovšem nikdy ne pro všechny v cíli. Tato tradice byla založena někdy v roce 1896 na prvních moderních olympijských hrách a dlouhou dobu se jednalo o výsadu starého kontinentu.
Když ale Frank Shorter vyhrál maraton v Mnichově 1972, začali si miliony lidí po celém světě říkat, proč by nemohli dostat také medaili, když trénují stejně jako on, praví Runner´s World. Třeba v Londýně se tak první medaile dávaly v roce 1981, naopak při prvním ročníku maratonu v Bostonu v roce 1897 dostali medaili všichni v cíli. Těchto lidí bylo deset.
Medaile je vizuální připomínka toho, co daný člověk dokázal. Dává vzpomenout na píli, hodiny tréninku a následnou hrdost v cíli závodu. A je jedno, jestli to bylo pět kilometrů, maraton nebo něco ještě delšího.
Čím zvláštnější, tím lepší
Na závodech v Česku lze získat klasické kovové medaile, ale také dřevěné (jak jinak v seriálu Běhej lesy), skleněné (ty se dávají například v Baroko maratonu) nebo plastové či papírové, které ale nevypadají moc dobře, jen co je pravda. Něco jiného je medaile čokoládová, navíc když se dává na závodě, kde je 30 stupňů ve stínu, je o zábavu postaráno.
Klasické kulaté medaile přitom nejsou moc v kurzu. Pořadatelé se spíše předhánějí, kdo vymyslí nápaditější tvar, design nebo třeba i šňůrku na krk – v seriálu RunTour se loni svazovaly medaile tkaničkami do bot.
Důvod je jednoduchý – snaha odlišit se, vyniknout. Spousta běžců má smartphony a hned po závodě sdílí své selfie na sociálních sítích. Pro závod je to vítaná reklama zdarma. Dle novináře Paula Gentryho, který se medailemi zabývá, musí být dobrá medaile barevná, s minimálními logy sponzorů, nápaditý design vztahující se k trati, tématice závodu nebo místu a musí být vyvedena z obou stran. A konečně jde i o velikost.
Medaile těžší než kilo
Že loňské obrovské medaile ze závodů RunCzech těžko někdo překoná? Ale jděte! Třeba Little Rock Marathon měl v roce 2014 medaile, které měly v průměru přes deset centimetrů a každá vážila více jak kilo. V cíli musely být speciálně vyztužené regály, aby unesly 3000 těchto „kousků“. Těžko říct, jestli to krk běžce v cíli královské distance uvítá. Na maratonu v Texasu jsou pak podle Runner´s World medaile každý rok jiné, avšak vždy obrovské – váží přes kilo, dříve se zde dávali medaile s rotující disko koulí, medaili se zátkou od lahve a vývrtkou nebo medaili osázenou kamínky.
A podobných unikátů lze najít více – například medaile ze závodů série Ragnar Relay obsahují otvírák na lahve. Hudebníci by měla dokončit Mississippi Blues Marathonu kde se v cíli rozdávají pětadvacet centimetrů velké elektrické kytary. Skládají se ze dvou kusů, které jsou propojeny stuhou, ta dělá krk kytary. Ředitel závodu John Noblin se v roce 2014 smál, že příští rok budou muset rozdávat skutečné kytary, chtějí-li jít ještě dál.
Krásné medaile lze získat na Disney Marathonu, je to jeden z mála suvenýrů, které nelze koupit v obchodě. „Musíte si je zasloužit,“ říká designer medailí David Brotherton. Na maratonu v Pensylvánii pak dávají běžcům specifické medaile – jedná se o koňskou podkovu a rok co rok rozdají dva a půl tisíce těchto trofejí. A v cíli Stumpy´s Marathonu dostávají běžci místo medailí kameny z trasy, ředitel závodu je sám sesbírá, pak je vyleští a opatří logem závodu.
Jak je vidět, medaile ze závodů může mít různé podoby. Jakou nejkurióznější máte vy? Pochlubte se v komentářích!
