Jako by ho pokropila živá voda. Jiří Homoláč se dral za vítězstvím v Běchovicích tak jako už dlouho ne. Ve vší úctě ke všem jeho nedávným půlmaratonským výkonům. Ale poté, co se nedostal na olympiádu do Ria, jste na něm viděli útlum a zklamání. To už neplatí. Především ta jiskra byla viditelná.
Čekal jsi ten výkon, plánoval jsi útok přesně v polovině trati?
Běžel jsem si svoje, do kopce mi táhlo. Kluci (Zemaník a Pavlišta) mi tam odpadli a tak jsem na ně nečekal.
Běžel jsi velmi agresivně, až silově. Oproti jaru jsi evidentně svalově vybavenější. Nabral jsi zpět váhu?
Tolik ne. Oproti březnové Keni mám asi jen čtyři kila navíc. Než jsem začal v srpnu znovu pořádnou přípravu, měl jsem ještě o další čtyři víc. Necítím se ale tlustej, spíš asi natáhnu vodu nebo tak.
A vypadáš silněji?
Do Hrdlořezáku, do většího kopce jsem takový pocit neměl. Spíš v mírnějším, na Tábor, to jo. Snažil jsem se běžet možná silověji, prodýchávat to a šlo to.
Cítíš zadostiučinění, že jsi dokázal vyhrát konečně i v Běchovicích?
Chodíval jsem je, chyběl jsem jen poslední dva roky, kdy jsem běžel maraton v Berlíně. Mám už odtud čtyři medaile, dvě stříbrné a dvě bronzové. Jen jsem čekal, až si zasloužím tu zlatou.
Proč se to dosud nepodařilo?
Porážel mě Milan Kocourek nebo Honza Kreisinger, Lukáš Kourek. Vždycky jsme se do té trojky nějak vměstnali a mně to nejvýš nikdy nevyšlo. Přitom jsem si dnes ani nedal osobák. Ale dřív běhali zahraniční běžci, rozběhli to rychleji a já jsem to možná přepálil. Asi na Běchovice teprve vyzrávám.
Vrátíš se ještě víc ke kratším tratím na úrovni desítky, nebo podřizuješ vše maratonu, což je ale riskantní sázka na jednu kartu?
Budu běhat dál od desítky po maraton, ale tu desítku chci určitě zlepšit. Tady mám rezervy, jsem ještě mladý. Budeme se s Robertem (Štefkem, v roli nového trenéra, pozn. red.) snažit a s tím se jistě posunou k lepšímu i ty delší tratě. Měsíc pracujeme spolu, ale s trenérem Sequentem jsme se rozešli v dobrém. Nejdřív jsem mu to oznámil, chtěl jsem změnu, nový impuls. Domluvili jsme se na čtyřleté období, začneme kratší věci až k maratonu do Tokia. To bude hlavní cíl. Závisí, jak to Robert vymyslí. Většinu odběhám doma, ale budeme se taky potkávat. Přece to nezabalím.
