Poprvé se zapsala do listin (českých) vítězek seriálu RunCzech i absolutně jedenáctá brzy 25letá Kristiina Hannele Mäki. Její výkon na desítce pražské Grand Prix i následující rozhovor v cíli přinesl oživení obvykle nepříliš atraktivních rozmluv.
Jak jsi se dostala právě teď na start?
Občas si takhle střihnu něco na zpestřenou a tady mi to přišla dobrá příležitost. Máme po sezoně.
Spíš jsem měl na mysli, zda tě dráha a stadion pořád víc baví a zároveň snáz zabezpečí než silnice, případně terén.
Dokud můžu trénovat rychlost a vidím naději se zlepšovat, chtěla bych tam zůstat.
Zatím především na míli a pětce, uvažuješ i o desítce? To už je hodně koleček…
Možná bych ji chtěla zkusit. Ale spíš se budu držet ještě těch kratších tratí, ty mě baví víc. To se však může klidně změnit. Běžela jsem už třikrát Běchovice, vždycky mě to bavilo, je to jiné než kroužení po dráze. Chystala jsem se teď překonat svůj osobák 35:08, i když tam je to s kopcem a trošičku delší.
Mezinárodní podniky na stadionu mají jistě skvělou atmosféru, ale večerní nasvícené pražské ulice se stovkami diváků přinesly jistě parádní zážitek. Navíc korunovaný vítězstvím s prémií 10 000 korun.
To bylo hodně dobré, jiné. Užila jsem si to. Často jsem slyšela své jméno. Víc než jen od lidí, o nichž jsem věděla, že mi přijdou fandit. To mě až překvapilo.
Škoda, že nedošlo k souboji s Evou Vrabcovou, že?
Moc jsem se na něj těšila! Nevím, jak by to dopadlo, jestli bychom se honily nebo by byla hodně přede mnou… Ale chtěla jsem změřit síly.
Troufala by sis na ni v aktuální formě? Tvůj vítězný čas zůstal o víc než minutu za jejím loňským (33:07 vs. 34:19)
Jasný, že bych do ní šla. To je přece sport, to se musí. Určitě bych bojovala.
Lepší silniční výkon má na kontě i Anežka Drahotová a tu jsi zvládla s přehledem, byť měla potíže.
Nevím, co se s ní stalo. Nechce se mi říkat, na koho jsem si věřila, nebo ne. Ale vím, co jsem odběhala. Věřila jsem sobě, že nemůžu běžet špatně.
Ale přece jen to vypadalo jinak než na dráze.
Trošku jsem to na začátku přepálila. A pak jsem tam zůstala sama, což mě mrzelo. Čekala jsem, že na tak velkém běhu se někdo najde s podobným tempem. Pár chlapů mě sice předbíhalo, ale byla jsem dál sama. Vím, že pokud bych s někým běžela, můžu se ještě zlepšit.
Podle čeho jsi držela tempo?
Většinou běhám na tepy, záleží, co mám za trénink. Jen tak běhám raději bez hodinek. Ale teď jsem si je vzala, abych to nepřepálila. A stejně se mi to stalo. První kiláky po 3:04… To je hodně rychlé. Na desítku… Vydržela jsem to pětku, jak jsem zvyklá. Pak jsem odpadla, nevím, jak dlouho. Ale naštěstí jsem se zase docela rozběhla. Zatnula jsem zuby a běžela.
Pozdně večerní start ti vyhovoval?
Jo, to jo. Vstávám obecně brzy, závodím ale raději až v pozdějších hodinách. Stihnu se víc probrat.
Letos jsi se dostala na 5 000 metrů na mistrovství Evropy do Amsterdamu (splněný limit 15:31,15 se stal českým rekordem, pak byla 9. za 15:52,9, drží celkem tři české rekordy na 5 000, 3 000 a 2 000 metrů a finský na 2 000 metrů, pozn. red.), ale s olympiádou to nevyšlo…
Do Ria mi chybělo na patnáctistovce 1,68 vteřiny, na pětce sedm sekund, to poměrově odpovídá. I když, myslím, na té kratší trati tam bylo blíž. Hodně mě to mrzelo, podřídila jsem Hrám školu a tak. To vás pak napadne, proč to vůbec děláte. Vím, že na to, proč se to nepovedlo, přijdu až později. Všechno zlé je k něčemu dobré, budu makat dál.
Terén přichází v úvahu jen opravdu pro zábavu?
Každoročně chodím aspoň jeden kros, na jaře finské mistrovství (narodila se ve finském Seinäjoki, po otci má finské občanství, po matce české, pozn. red.). Vždycky v květnu, než začne dráhová sezona, je to jakési probuzení. Dávám si obvykle i nějaký silvestrovský běh v terénu nebo na silnici. Minulý rok jsem plánovala Běh přes motolské jamky, kde vím, že běžel i Kuba Holuša. Nakonec mi to nevyšlo do tréninku. Letos to proberu s trenérem, aby mi to vyšlo. Vím, že to bude pro mě jako očistec v těch kopcích.
Trénuješ ale i v přírodě?
Většinu odběhám ve Stromovce po parkových cestičkách. Na dráze nestrávím tolik času, to by mi asi upadly nohy.
