Běžci optimisté věří, že běží-li stejnou cestou tam a stejnou cestou zpátky a že když na cestě tam fouká silný protivítr, na cestě zpátky to bude logicky přesně opačně. Tuto kategorii bych nazvala také běžci nezkušení naivisté a nepoučitelní snílci.
Běžec empirik a realista už ví, že to tak prostě nefunguje. Již nesčetněkrát v to doufal a již kolikrát byl zklamaný, že za otáčkou fouká vítr opět proti. Už to nikdy neudělá a je smířen se svým větrným osudem.
Běžce pesimistu něco takového jako silný protivítr absolutně nevzruší. Lepší to prostě nebude.
Občas je to boj s větrnými mlýny – ačkoliv makáme jako šílení, hodinky ukazují něco jiného. Účes už vzal dávno za své, obličej prošel faceliftem a my máme pocit, že jsme spotřebovali energii na týden dopředu. A vítr fičí směle dál.
V životě jsem jasný optimista, v běhu obecně také. V běhu proti větru jsem velmi záhy zjistila, že počasí je věc, kterou neovlivním a kterou asi nemá cenu řešit …, ale stejně občas zadoufám, že za tou zatáčkou to bude lepší.
