Díky včerejší bouřce nezůstal v Liberci kámen na kameni, na přetřes však přišlo také tramvajové spojení mezi Lidovými sady a Horním Hanychovem.
Nebylo to ale způsobeno přírodním živlem, který lámal stromy a zalil ulice proudy vody, nýbrž skupinou běžců, která se rozhodla, že s tramvají změří síly a pokusí se nad ní na této trati vyzrát.
Bleskem z čistého nebe byl pro tramvaj debakl, který jí uštědřilo pět nejlepších běžců v cíli. Tramvaj v dobách své největší slávy uměla tuto trasu za 26 minut, ale odlesk její formy již dávno nebudí takový respekt jako v dobách minulých. A cílový čas 28 minut hovoří za vše.
Došlo na má slova, když jsem tvrdil, že tramvaj to přepálí a v závěru jí budou chybět tolik potřebné síly na mocný finiš. Prý byla na Viaduktu o minutu rychleji, než jí předepisuje jízdní řád, ale v závěru už neměla takový tah na branku. Také si myslím, že tramvaj špatně reagovala na podmínky na trati a zvolením směsi do suchých podmínek si v mokrém závodě takřka zavřela cestu na piedestal.
Věděl jsem ale, že mým soupeřem bude také čas a plánem bylo zdolat oněch 26 minut, které jsou dány jízdním řádem. Aby se mi nestalo to co loni, kdy jsem závod přepálil a metou 3000 m jsem probíhal v osobáku 8:51, tak jsem si řekl, že si své tempo patřičně rozložím. K tomu mi mělo posloužit několik záchytných bodů na trase.
Foto: Tomáš Zapadlo
Ale pojďme pěkně postupně.
Startovní čára je velmi slušně obsazena. Oproti loňským 4 běžcům je nás letos na start skoro 40.
Ihned po start jsem se pasoval do role jednoho z vůdců balíku a to společně s Pavlíkem Hradcovým, Vojtou Galáčem a Filipem Wolfem. Tempo bylo od začátku ideální. Byť jsme měli první kilometr za 2:54, tak se mi běželo parádně. Pak přišel první moment, kde mohlo dojít ke zdržení. Přechod u muzea. Zde ale nedošlo k žádnému karambolu a tak se naše cesta mohla ubíhat směrem Šaldovo náměstí.
Druhý kilometr byl zajímavý hlavně v tom, že jsme museli přeběhnout Šaldovo náměstí, největší křižovatku v Liberci. Vedle závěrečného stoupání asi největší kámen úrazu našeho závodu. Navíc nás těsně před přechodem dojela tramvaj. Bylo to na ostří nože. Štěstí ale stálo při nás, protože asi 5m od přechodu nám tam spadla zelená a mohli jsme tak bez zdražení běžet dál.
Probíháme centrem města Liberec a čeká nás jeden z těžších úseků. Pavé sektor pražskou ulicí, který je v obležení kočičích hlav. Technickou pasáž zvládáme a blížíme se prvnímu ostřejšímu stoupání a to k vlakovému nádraží.
V polovině tohoto kopce mi hodinky hlásí 3. kilometr a souhrnný čas 9:25. V tuto chvíli už se mnou běží pouze Pavel Hradec. O tramvaji ani vidu, ani slechu.
Vbíháme do nádražního podchodu, který nás vyplivne u Starých pekáren. Zde kontroluji mezičas, který mi napovídá, že je to vynikající. Zvládli jsme náročnou technickou pasáž, schody, křižovatku na Šalďáku a první kopec a to vše v tempu 3:15/km. Zhruba o 15 sekund rychleji, než jsem si přál.
Máme v nohách 4 kilometry a začínáme stoupat. Na posledních 3,2 kilometrech nastoupáme zhruba 160 výškových metrů.
Ale cítím se stále velmi dobře. Jen mě lehce píchá do boku, ale rozdýchal jsem to a nic tak nebrání tomu, abych převzal otěže závodu do svých rukou a začal stupňovat tempo.
Pátý kilometr je těžký, je zde převýšení cca 50m, ale zvládám ho v tempu 4:02/km, což je přesně to tempo, které jsem v závěrečném stoupání potřeboval. Zhruba 1500m do cíle se odpoutávám od svého parťáka Pavla Hradce a nyní už je to mezi mnou, tramvají a časem. Samozřejmě jsem netušil, kde je tramvaj a jakou má ztrátu. Mohla se kdekoliv za mnou vynořit a nemilosrdně mi sebrat vítězný vavřín.
Přichází poslední kilometr. Už to doopravdy hodně bolí, ale věřím, že to klapne a to je mým hnacím motorem. Do toho ještě stíhám odpovídat na dotazy TV Nova, která mě doprovází v posledních několika minutách závodu.
Už jsem na Spáleništi, to je předposlední zastávka. Pak už jen konečná. Mám to nadosah. Přeběhnu silnici a už vbíhám do cílové arény, kde na mě čekají davy fanoušků. Zvládl jsem to, tramvaj v nedohlednu a čas, ve kterém jsem doběhl do cíle má hodnotu 25:52, což je o 8 sekund rychleji, než hlásí jízdní řád.
Trasa, kterou jsem musel urazit, měřila 7,2km s celkovým převýšením lehce přes 200m. Tempo potřebné ke zdolání tramvaje bylo 3:35/km.
Spolu se mnou to před tramvají stihli další 4 borci. Pavel Hradec, Vojtěch Galáč, Stanislav Šourek a Václav Kolář, ten je již těsně následován několikatunovým kolesem, který se do cíle dostal v čase okolo 28 minut.
Díky moc všem zúčastněným za předvedené výkony na trati, či za bujaré povzbuzování, fotografům za parádní fotky, díky všem, kteří se podíleli na organizaci a veliké díky patří Dopravnímu podniku měst Liberce a Jablonce, bez kterého bychom jen sotva mohli tento závod uskutečnit. Ještě jednou díky za atmosféru, která byla doslova elektrizující!
