1. Pár dní před závodem:
rada: Pořádně spěte, dbejte na pitný režim a jezte jen to, co máte ozkoušené, jen tak budete v den závodu plní síly a nepřekvapí vás žaludeční nevolnost.
realita: Od nervů budete celý týden tláskat kraviny nebo naopak nebudete schopní jíst vůbec. Pokud je to vás první maraton a nemáte nervy ze železa, noc před startem to bude vypadat asi jako před důležitou zkouškou ve škole = moc toho nenaspíte. Z jednoho piva na uklidněnou před spaním v předvečer dne D se velice snadno stane troj až pětipivo a to taky není zrovna zn. Ideál. Pokud máte děti, započítejte do rovnice Murphyho zákon, kdy i ty, co jsou obvykle zdravé jako řípy, přitáhnou nějakou šťavnatou nemoc (obzvláště oblíbené jsou všemožné sračkobličky) nebo aspoň špatný spaní, to abyste stav, v němž se postavíte na start, mohlo ovlivnit ještě méně.
archív Lenkyčlenky
2. V den závodu:
rada: Na sebe si vezměte jen to, co máte ozkoušené a to včetně spodního prádla a ponožek, rozhodně si neberte nové boty. Oblékněte se podle venkovní teploty, ne podle počasí. Netahejte s sebou zbytečné věci navíc, protože občerstvovačky budou (skoro) na každém kroku a zařaďte se do příslušného koridoru.
realita: Na expu neodoláte a koupíte si nový, naprosto úžasný věci, který prostě budete muset vyzkoušet. Když budete mít kliku nebudete v cíli ani moc vypadat, jako by si vás vzal do parády Ramsay Bolton. Pokud přijde předpověď s tím, že bude od rána lít, neodoláte a tu šusťákovku si pro sichr vezmete, abyste nejpozději od desátýho kilometru mohli prožívat děsivé flashbacky z branných cvičení absolvovaných v dětství plný v pláštěnek a igeliťáků omotaných zavařovačkama na zapařených rukách a nohách. Od dvacátýho budete tu blbou bundu muset začít šmodrchat do pasu, protože vám bude vedro a durch budete tak jako tak.
Nacucaná bunda vás pak bude lascivně dalších dvaadvacet kilometrů plácat po zadku jak notorik servírku v žižkovský knajpě pátý cenový a vy budete mít sto chutí skočit do Vltavy (a budete doufat, že ten batoh/běžecká ledvina, nacpaná věcma, který fakt nepotřebujete a která vás akorát otravuje, se postará o to, abyste šli ke dnu aspoň o něco rychleji, než zrovna běžíte). Na řazení podle čísla se taky vyprdnete, v tom vašem vzadu je děsně nacpáno, v těch předních skoro nikdo není. Jen bacha při přelezjání, rozkrok naražený na ocelovou trubku by se mohl v dalších hodinách ukázat jako hodně nepříjemný handicap.
vejnar.com
3. Po startu
rada: Držte se natrénovaného tempa, ideálně se rozbíhejte ještě o něco pomaleji. Prvních pár kilometrů se snažte běžet v klidu, bez námahy, poslouchejte své tělo a věřte absolvovanému tréninku. Dali jste do toho všechno, tak to teď prodejte. Hlavně se nenechte strhnout davem!
realita: Samozřejmě, že to přepálíte. Když se dá ta šílená masa do pohybu a začne se přes vás valit, pudy zatroubí do běhu a vy vyrazíte. Euforie a nadšení vás donese na osmý, dvanáctý kilometr jak nic. A pak, pak přijde maratonský peklo. Ještě třicet? Třicet? Proboha, proč si to dělám? Za tohle jsem zaplatil? Co z toho mám? V běžeckým očistci to vře jako ve sparťanským kotli během derby.
4. Na trati
rada: I v závodu se držte toho, co máte osvědčené z tréninku. Jezte a pijte jen to, na co jste zvyklí. Nejezte příliš, ani příliš nepijte, oboje vám může v důsledku uškodit než prospět. Ke konci pozor při odbíhání z občerstvovaček, kelímků se všude válí hromady, unavené nohy zakopnou ani nevíte jak. Hlavně se dobře bavte a vychutnávejte si závodní atmosféru a pospolitost s tisíci lidmi, které baví to samé, jako vás.
realita: Kdo by odolal těm švédským stolům jak na zájezdu ROH? Pomeranče, banány (přesně to, co člověk s sebou běžně nosí po kapsách, když jde běhat), gely a ionťáky (samozřejmě tý samý značky a v tom samým poměru, v jakým je do sebe cpete vy), berete, co vám přijde pod ruku, obzvlášť když to zrovna nejde – třeba to poběží líp, když do sebe něco nacpu. Ne? Tak co když toho natlačím ještě víc? Už v koridoru si uši ucpete sluchátky, takže atmosféru budete mít značně filtrovanou. Lidi kolem vás budou těšit jen tehdy, když je budete předbíhat, ve chvíli, kdy si oni budou mazat na chleba vás, vám bude moct každý s řečma o sounáležitosti akorát tak políbit podrážku kecek. Pokud sluchátka mít nebudete, počítejte s tím, že se kolem vás bude vyskytovat alespoň jeden Hekal či Funil, kvůli kterým si budete zoufale přát, abyste tu hudbu s sebou měli. S touhle atmosférou mi totiž jděte k šípku.
5. V cíli
rada: Prostě si to užijte!
realita: Kolem dvacátýho si příliš rychlý start začne vybírat svou daň. Ale nebojte, když to nevzdáte, čeká vás akorát normální maratonský peklo: na osmadvacátým kilometru budete mít pocit, že brzo umřete. Na dvaatřicátým, že umíráte. Na sedmatřicátým si budete přát, abyste umřeli už na dvaatřicátým. Jenže nějak se prostě skrz to Husákovo ticho doplazíte zpátky na Staromák a tam vám na tom modrým koberci dojde, že se z vás stal příliš velký drsňák, než aby vás mohlo vůbec něco zabít. (Ve sprše se vám sice udělá možná trochu šoufl, možná vám sleze pár nehtů a možná bude tak trošku plakat, až druhý den půjdete ze schodů nebo polezete do vany, ale skalpovali jste maraton – a to už vám nikdo nevezme!)
prazsky.denik.cz
