Zaslouží si obdiv za to, s jakou energií a odhodláním vychovává Alena Kosmáková čtrnáctiletá trojčata postižená dětskou mozkovou obrnou. Alena je matka samoživitelka a kromě péče o Vojtu, Davida a Oldu podporuje dceru na studiích práv. Navzdory nepříznivému osudu překypuje její domácnost pozitivní náladou.
Nenápadný rodinný dům v Újezdu u Brna, kde Alena se svými dětmi žije, vypadá a funguje uvnitř úplně jinak, než na co je člověk zvyklý v běžné domácnosti. Bezbariérový přístup do patra umožňuje speciální výtah, tělesně postiženým dětem je uzpůsobená také koupelna. V dětském pokoji je k vidění kromě běžné změti hraček zvedák se stropními kolejnicemi pro přesun chlapců a také speciální stůl na cvičení. Péče o Vojtu, Davida a Oldu vyžaduje nejen mimořádné vybavení ale hlavně hodně úsilí a velkou opatrnost.
Dětská mozková obrna, které u nich nastala při předčasném porodu, způsobila trvalé postižení těla a poškození mozku u všech tří dětí. „Nejlépe je na tom Vojta, který se dostal na svět jako první,“ říká Alena. O štěstí ale v jeho případě mluvit nelze, protože si zase prošel onkologickou léčbou poměrně vzácného nádorového onemocnění kostí. Svůj boj s chorobou ale nakonec vyhrál. Prostřední David je sice nevidomý, ale i tak vesele reaguje na přítomnost okolních lidí. Nejmladší Olda je po operaci kyčle, a tak tráví už několikátý měsíc na lůžku.
Bez pomoci to nejde
Paní Alena spoléhá na pomoc speciálních asistentek, bez nich by byla výchova trojčat doma takřka nezvladatelná. Nárok na bezplatnou výpomoc odborných pečovatelek ale zkomplikovala zdánlivě nepodstatná legislativní změna. Do konce roku 2002 by jako matka trojčat měla od okresu nárok na pečovatelku osm hodin denně. S koncem okresů ale přešla tato starost na obce, které pomoc pečovatelky zredukovaly na pár hodin denně. „Hledali jsme pak školičku alespoň pro Vojtu, který je na tom přeci jenom mentálně o něco lépe a doma se nudil. Bylo nám ale řečeno, že takové děti patří buď domů, nebo do ústavu,“ vzpomíná Alena. Nakonec našla pro všechny tři kluky místo ve speciálním pedagogickém centru brněnské školy v Kamenomlýnské, kde letos navštěvují už sedmou třídu.
„Když jsou všichni tři kluci v pořádku a mohou jet do školy, tak o půl šesté vstáváme, abych s pomocí babičky a dcery kluky nakrmila a oblíkla. V sedm vyrážíme do školy, kde je ve tři vyzvedávám z družiny. Když musíme zůstat doma, tak nám jezdí pomáhat asistenti a k večeru někdy i babička a dcera,“ popisuje Alena běžný den se svými syny. Péči navíc hodně ztěžuje epilepsie, která se postupně projevila u všech tří hochů. Alena tak musí trojčata hlídat i v noci pro případ, že by některé z nich dostalo epileptický záchvat. Nemá proto příliš času pro sebe ani na pořádný odpočinek.
Pomohla i aplikace
Čas od času ale přijde nějaká speciální pomoc, která Aleně od náročné péče aspoň trochu uleví. Naposledy například díky mobilní aplikaci EPP Pomáhej pohybem. Lidé, kteří si ji nainstalují do svého telefonu, mohou například běháním či jízdou na kole přičítat body potřebným, kterým pak putuje finanční pomoc Nadace ČEZ. Pohybem tak prospívají sobě i ostatním. Aleně s trojčaty tak v aplikaci vysportovali příspěvek 70 tisíc, díky kterému může zaplatit 737 asistenčních hodin. „V noci spím jenom po chvilkách, abych na kluky průběžně dohlížela, takže když pak dopoledne dorazí asistent, tak alespoň na čas psychicky vypnu, v klidu si třeba uvařím nebo vyžehlím,“ cení si Alena pomoci.
