Zdravý člověk si asi těžko dokáže představit, jak hodně člověka omezuje tělesný hendikep i při zcela běžných každodenních činnostech. Na podporu hendikepovaných funguje celá řada asistenčních služeb, ochotného pomocníka ale mohou nalézt i ve čtyřnohém příteli. Navštívili jsme vozíčkářku Báru Štěpánkovou a její vycvičenou fenku Elsu, abychom zjistili, jak taková symbióza mezi psem a hendikepovaným funguje.
Bára je odkázaná na vozík už od mala. Narodila se s poškozením páteře a míchy, které jí neumožňuje postavit se pevně na nohy, přesto se snaží být co nejvíc aktivní a soběstačná. Z Brna-Kohoutovic dojíždí do centra města za zaměstnáním a ve volném čase pak například jezdí na koni. Jejím pracovním posláním je pomáhat neslyšícím s komunikací. „Propůjčuji svůj hlas a uši neslyšícím. Vyřizuji za ně, když potřebují zavolat lékaři nebo na úřad anebo když si chtějí domluvit schůzku s kamarádem,“ popisuje Bára svou práci.
Sama ale také občas potřebuje pomoc od někoho druhého, a tu jí poskytuje poslušná a přátelská fenka Elsa. Je až s podivem, co všechno umí. Když je potřeba, dokáže otevřít a zavřít dveře nebo podat spadlé klíče. Umí ale také vyndat prádlo z pračky a podávat jej přímo do ruky. Dokonce rozliší mezi tričkem, kalhotami či bundou a podává na povel přesně to, o co si panička řekne. „Elsa ochotně plní moje povely, je to pro ni hra,“ říká Bára. A co je nejdůležitější, asistenční pes je tělesně postiženému člověku duševní vzpruhou a skvělým společníkem.
Na možnost získat asistenčního psa přišla Bára díky své kamarádce na vozíku, která má doma čtyřnohého pomocníka už asi šest let. Ta jí poradila, ať se obrátí na obecně prospěšnou společnost Pomocné tlapky, která se zabývá výchovou a výcvikem asistenčních psů pro tělesně postižené. Jenže vychovat a vycvičit takového psa trvá poměrně dlouho a stojí to i dost peněz. Bára získala Elsu mimo jiné i díky mobilní aplikaci EPP Pomáhej pohybem. Ta spočívá v tom, že lidé, kteří si ji instalují do svého telefonu, mohou například běháním či jízdou na kole přičítat body potřebným, kterým pak putuje finanční pomoc. Pohybem tak prospívají sobě i ostatním. „Je krásné, když lidé pomáhají pohybem nám, kteří ten pohyb máme omezený. Díky nim se v té aplikaci poměrně rychle podařilo nasbírat potřebné peníze na zaplacení výchovy asistenčního psa,“ popsala Bára.
Fenka Elsa Báře významně pomohla v tom, aby se mohla více osamostatnit. Nejprve žila s rodiči a pak strávila asi rok v pečovatelském domě ve Frýdku Místku. Krátce poté, co Elsu získala, se přestěhovala do Brna, odkud původně pochází a kde je pro ni také více příležitostí, jak se s hendikepem uplatnit. „Hodně mi pomohlo, když jsem najednou měla v domácnosti Elsu. Zastane hodně funkcí, které by jinak musel dělat člověk. Ona byla ten spouštěč, díky kterému jsem se mohla vrátit jako samostatná do svého rodného města,“ říká Bára. Dodává, že život v Brně je pro ni příjemnější i proto, že město je víc bezbariérové než Frýdek, který opustila.
„Největší pomoc, kterou od Elsy využívám každý den, je podávání věcí. Dává mi ale také hodně sil do života prostřednictvím canisterapie,“ zmiňuje Bára. Canisterapie představuje léčebný kontakt psa a člověka. Pes totiž už jen svou přítomností dokáže vyvolat u člověka dobrou náladu. „Elsa je mým velkým parťákem. Není to jenom o tom, že člověku třeba něco podává. Vzhledem k tomu, že žiju úplně sama, je pro mě neskutečnou psychickou oporou. Pozná, kdy je mi smutno a kdy jsem naopak šťastná, a to všechno prožívá se mnou,“ říká Bára.
Elsa je velmi přátelská fenka. Když se s ní cizí lidé dostanou do kontaktu, nebojí se pak ani komunikovat s Bárou. Elsa je pro ni tedy i jakýmsi prostředníkem k získávání nových známých v okolí.
